Weird

6. kapitola

Nathan:

Slyšel jsem někoho běžet po lese. Vyběhl jsem ven a proměnil se ve vlka. Běžel jsem jak nejrychleji to šlo. Byl jsem zvědavý, jaký odvážlivec běžel v noci do lesa. Najednou jsem slšel ránu a pak ticho. Rozběhl jsem se tím směrem, kde se rána ozvala. Nikoho jsem neviděl. Chvilku jsem tam čenichal a pak jsem jí uviděl. Bree! Proměnil jsem se zpátky na člověka a šel pro ní. Donesl jsem ji k sobě domů a položil na gauč. Pozoroval jsem ji a ona začala něco mumlat. Rozuměl jsem jen: matka, vlk, les, vrčení. Snažil jsem se přijít na to, co tím myslí. A pak mi to došlo. Když jsem byl u ní doma, cítil jsem vlka. Nebyl zdejší. Ale nijak jsem to neřešil. Až když jsem ho cítil víc, jsem raději zmizel. Takže její máma je vlkodlak. Chudinka Bree, takhle mi jí vyděsit. Začala se probouzet.

Bree:

Strašně mě bolela hlava. Cítila jsem, jak někdo na mě míří pohledem. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla Nathana. Popošel ke mě a sklonil se. ,,Bree? kolik vidíš prstů?" ukazoval. ,,Dva." odpověděla jsem. ,,Dobře. Můžeš se posadit?" Kývla jsem hlavou a posadila se. ,,Máma." zašeptala jsem. ,,Já vím." řekl Nathan. Počkat, jak o tom ví? No to je jedno. Podal mi vodu a já se napila. Hlava mě pořád bolela, jako by mi v ní hrála opice na činely. Nechtěla jsem se vrátit domů. Tak jsem se zeptala, jestli u něj můžu pár dní zůstat. Souhlasil, za což jsem byla ráda.

Nathan:

Doufám, že jsem neudělal kravinu si jí tu nechat. Nechci,aby věděla, že jsem to samé monstrum jako její matka. Nechám ji tu jen do úplňku, který je za 14 dní. Když je úplněk tak jsem po celou dobu, co svítí měsíc, přeměněný ve vlka a nelze se přeměnit na člověka. ,,Na jak dlouho tu chceš zůstat?" zeptal jsem se. ,,Tak aspoň do tý doby, než si to urovnám v hlavě." Odpověděla. ,,Ale stejně musíme chodit do školy. Zítra máš první den a neboj, budu tam s tebou." řekl jsem. Nejdřív se vyděsila, ale když jsem řekl, že tam budu s ní tak se uvolnila. Zajímalo by mě jak to bude dělat se sprchou, já jsem zvyklý chodit do jezera.

Tak je tu další část... Doufám, že se vám alespoň trošku líbí moje povídka. :) Komenty a vote potěší.. Díky Kája