Weird

Kapitola 8.

Nathan:

Co si kurva o sobě myslí? Tohle není New York, tohle je peklo. Měla by se nad sebou zamyslet a přemýšlet nad tím co se hodlá udělat. Nikolaj je lovec. Už se mi to potvrdilo a jestli zjistí, že já jsem vlkodlak, tak nepůjde jen po mě, ale i po ní a to nedopustím. Došel jsem zpátky domů ze vzteku začal uklízet. Uklízel jsem tím stylem, že jsem věci narval do skříně a zamet. Pak jsem si lehl na gauč a usnul. Probudil mě můj nos. Ucítil jsem vlka a to se mi nelíbilo. Vstal jsem a přeměnil se. Vykoukl jsem ven a cítil ho o něco víc. Ten pach znám. Breeina matka. Hledá ji. Alespoň, že není moc nebezpečná, teda alespoň doufám. Zalezl jsem zpátky do domu. Měl jsem hlad, ale dokud tady bude ona, tak nikam nejdu. Někdo zaklepal na dveře a já věděl kdo to je. Šel jsem otevřít a uviděl Breeinu matku v lidské podobě. ,,Co tu chcete?" zeptal jsem se. ,,Neviděl si Bree? cítila jsem ji tu." pokrčil jsem rameny a kroutil hlavou na náznak NE. Povzdychla si a rozbrečela se. Bylo mi jí líto tak jsem ji pozval dovnitř. Sedla si na pohovku a spustila. ,, Ty asi víš o co jde." kývl jsem hlavou, že vím. ,, Já se jí chci jen omluvit a vysvětlit jí to. Nechci ji nijak ublížit. Navíc se tu motá lovec a jestli ji najde, tak se jí může něco stát." Nahlas jsem polknul. ,,Jak, že se jí může něco stát? Vždyť je to člověk a pokud se bude dál držet od nás, tak se jí nic stát nemůže. Nebo jo?" zajímal jsem se. Breeina matka se zhluboka nadechla. ,, Víš my máme vlkodlaky v krvi. Tím pádem i ona. Ale přemění se až tenhle úplněk. Je to vždycky měsíc před narozeninami. A proto ji musím najít a zajistit jí bezpečí a hlavně zajistit bezpečí ostatních před ní. Až se bude přeměňovat, nebude se moct ovládat." dokončila svou řeč. Koukal jsem na ní vytřeštěnýma očima. ,,To jsem nevěděl. Já jsem se přeměnil kvůli jinému vlkodlaku. Když jsme vyšli ze školy, tak jsme se trošku pohádali a ona si to namířila směrem na náměstí. Ale nevím kam přesně šla. " Prásknul jsem jí. ,,Díky emm.." ,,Nathan." ,,Díky Nathane." řekla a odešla.

Bree:

Čekám tu asi pět minut a ona zatím nikde. Snad přijde každou chvíli. Místo toho jsem uviděla matku. ,,Do prdele." řekla jsem si pro sebe a schovala se za kašnu, co byla uprostřed náměstí. Naštěstí si mě nevšimla a pokračovala dál. Konečně přicházela Sam. Usmála jsem se na ní a ona na mě. ,,Ahoj, tak kam jdem?" zeptala jsem se. ,, Pojď za mnou." řekla a já se rozešla za ní. Šli jsme asi 10 minut takovýma úzkýma uličkama a došli ke kavárně. Ani jsem o ní nevěděla. Vešli jsme dovnitř a sedli si ke stolu. Přišla servírka a my si objednali horkou čokoládu a zmrzlinový pohár. Kecali jsme tam asi dvě hodiny a pak zaplatili a vyšli z kavárny. ,,Už musím jít. Mám moc úkolů a dopisování. Docela dlouho jsem chyběla." řekla Sam a obejmula mě na rozloučení. ,,Jo utíkej. Ahoj." řekla jsem a každá se rozešla svou cestou. Něvěděla jsem kam mám jít. Jestli domů, kde mě sežere matka(a to doslova) nebo k Nathanovi, který mě stejně odkopne.

Šla jsem zpátky na náměstí a sedla si u kašny. Možná že si zaplatím nějaký hotel a přespím tam. To bude asi nejlepší. Uviděla jsem naproti kašně informace, tak jsem se tam skočila zeptat, jestli je tu nějaký hotel nebo motel. Dali mi mapu a ukázali, kde se nachází. Poděkovala jsem a vydala se tím směrem.

Někdo mě chytil za loket a strhnul k sobě. Pamatuji si jen, že to byla postavově holka a měla kuklu. Pak jsem po vlivem nějaké látky usla.

Breeina matka:

Hledala jsem snad všude. Běžela jsem i na to náměstí, co mi poradil Nathan. Ale nikde nikdo. Nevím, co mám dělat. Úplněk se blíží a ona se vesele schovává. Byla jsem už utahaná, tak jsem šla domů. Doufám, že se jí nic nestalo. Zkoušela jsem jí volat i na mobil a nic. Jsem z toho zoufalá.

Nathan:

Snad ji její matka našla a jsou zase v pohodě. Přemýšlel jsem nad tím co se to vlastně dneska stalo. Jak se jí pokoušel ten hajzl sbalit. Jak jsem žárlil a nakonec jak jsme se pohádali. Moment... Já jsem žárlil? To ne, ne ,ne ,ne! Nemůžu se zamilovat. Bojím se, že bych toho pak litoval. Jen jednou jsem byl zamilovaný a ona mě podvedla ... odešla s lovcem, který pak zabil mou rodinu. Je fakt, že teď už nemám o co přijít, ale nerad bych se znova spálil.

Vím, že tak často nepřidávám.. Vymlouvat se na nic nebudu. Jen není moc času. Doufám, že se vám nová kapitola líbí. Budu přidávat přibližně 2x do měsíce ok? Vaše Kája. :-)