Weird

Kapitola 25.

Bree:

S Nathanem jsme šli bok po boku a za námi byla Tara s Tiff. Postupně se k nám připojovali i známí od Tary, kterým dala vědět. Slyšela jsem, jak si mezi sebou všichni šuškají, že tolik vzrůša ještě nezažili.

Asi za půl hodinky jsme došli k budově, kde se měl odehrávat masakrální boj. Musela jsem Clar z toho všeho dostat a hlavně se pomstít Nikovi.

,,Nate?" zašeptala jsem.

,,Ano lásko?"

,,Já se bojím. Co když to nezvládnu a o všechny přijdu?" Opravdu jsem se bála. Bála jsem se, že Clar odsud nedostanu, že Tiff kvůli mně zemře, že Nathan zemře.. Panikařila jsem. Začalo se mi dělat zle od žaludku. Nevěděla jsem, co udělat abych je všechny zachránila. O rodiče jsem přišla a nechci přijít i o ně.

,,Zlato?" oslovila jsem Nata.

,,Copak?"

,,Musíš odsud zmizet." Musela jsem ho odsud dostat. Nechtěla jsem vidět ho umírat. Věděla jsem, že by se to stalo.

,,To nemyslíš vážně.. Víš, že za tebou budu stát vždycky. Nechtěj po mě, abych tě opustil." Nejdříve jakoby křičel, ale poslední větu zašeptal.

,,Nechci tě tu. Zvládnu to i bez tebe." Vím.. Trošku jsem byla v tu chvíli zlá, ale musela jsem ho odehnat.

,,Já se nikam nehnu! Pochop, že já se za tebe budu rvát do posledních sil. Umřu pro tebe. Nenechám tě v tom samotnou." Začal křičet. Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale bohužel jsme byli přerušeni.

,,Ahoj Bree. Máš spoustu přátel s sebou, přitom dohoda zněla jinak. Ale o to to bude větší zábava." Usmál se slizky Nikolaj.

,,To ano. Rádi se s vámi pobavíme. A věř mi, že budeš prosit o to, abych tě zabila." Ušklíbla jsem se.

,,Myslím, že hra může začít." Jen co to Nik dořekl, začala válka.

Proměnila jsem se a stejně tak i Nat. Byla jsem jako oslepená touhou Nikolaje zničit. Hnala jsem se přímo k němu. Za ním stálo asi 20 dalších lovců. Nás bylo pouze 13.

Jeden z lovců mi zabránil v cestě za Nikem tím, že mě svalil na zem. Během chvilky měl ukouslou hlavu.

Porozhlédla jsem se, abych zjistila, co dělají ostatní. Už také bojovali, ale nevypadalo to slibně.

Otočila jsem se a zjistila že Nikolaj mi míří zbrání přímo na hlavu. Než jsem stačila cokoli udělat, ozval se výstřel.

Nathan:

Zvuk výsřelu, byl skoro až ohlušující. Každý se tím směrem podíval a nikdo nebojoval. Podíval jsem se, kdo vystřelil a byl velmi překvapený.

Za Nikolajem stála Clar se zbraní v ruce. Nikolaj poklekl a potě spadl celým tělem na zem přímo před Bree. Lovci se stáhli. Neměli už svého vůdce, tak neměli pro co bojovat.

,,Tak někdy příště vlku." Řekl jeden z nich směrem ke mně. Kývl jsem hlavou a přiběhl k Bree.

Bree se zdála být v pořádku, jen byla zaskočená z toho když uviděla Clar.

Clar:

Seděla jsem přivázaná na židli a z venku se ozýval řev, vrčení a bolestné křiky. Zničeho nic se provazy uvolnily a já se mohla volně pohybovat. Otočila jsem se, abych viděla na svého zachránce. Zachránce to nebyl. Byl to jeden z poskoků od Nikolaje.

,,Mám tě doprovodit ven, abys prý viděla, jak umírají tví kamarádi." Řekl a u toho se usmíval.

Porozhlédla jsem se a zjistila, že za opaskem má zbraň. Musím mu jí vzít.

,,Dej mi ruku, dovedu tě tam." Dala jsem mu levou ruku, aby mě musel chytit pravou. Na pravé straně měl tu zbraň a musela jsem u ní být co nejblíž.

Na chvilku mě pustil, aby mohl odemknout dveře a já využila situace. Nečekala jsem, že to půjde tak snadno. Ani si ničeho nevšiml. Kráčela jsem pomalu za ním a vyšli jsem až ven. Viděla jsem spoustu krve a všichni se bili. Všimla jsem si Nikolaje a Bree. Byla jsem hrozně ráda, že je v pořádku. Najednou se rozeběhla vstříc Nikolajovi. To mě můj dozor nechal být a skočil po ní, aby se k Nikovi nedostala. Bree ani na vteřinu nezaváhala a ukousla mu hlavu. Zvedl se mi žaludek a nebyla jsem schopná se jakkoli pohnout nebo cokoli zakřičet.

Nikolaj se rozešel k Bree, která byla zahleděná na souboj. Nabil si zbraň a přiložil ji k hlavě vlka. Musela jsem rychle něco udělat. Namířila jsem zbraň přímo na záda Nikolaje a vystřelila dřív, než by to mohl stihnout on.

Všechno ztichlo. Byl slyšet jen šum ptáků z nebližšího okolí, jak se dali na úlet.

Lovci se začali stahovat a Bree, když mě uviděla, rozeběhla se ke mně.

Bree:

Když Nikolaj padl na zem, zvedla jsem zrak, abych viděla, kdo ho zastřelil. Clar stáhla se zbraní přímo naproti mně. Ani jsem nezaváhala a rozeběhla se k ní. Nemohla jsem se sice proměnit, ale i tak jsem byla ráda, když Clar zabořila své malé ručičky do mého kožichu.

Válka skončila. Lovci odešli a já šla zkontrolovat ostatní.

Nathan byl v pořádku. Měl pouze pár škrábanců, ale nic co by se do týdne nezahojilo. Tiff nebylo nic, teda fyzicky. Plakala a klečela u Tary.

Tara ležela v kaluži krve. Rychle jsem za nimi doběhla a kývla cestou na Nathana, na znamení aby šel za Clar.

,,Taro?" Plakala Tiff.

,,To nic holka. Já to věděla, můj čas už nadešel. Dnes jsem měla umřít a na tobě je aby ses postarala o náš domov." Usmála se naposledy Tara a navždy zavřela oči.

Tiff se rozplakala ještě víc. ,,Nemůžeš mě tu nechat, nic neumím a potřebuju tě.... Nesmíš... Musíš tu zůstat..." opakovala Tiff.

Vzala jsem Taru na záda, abych ji odnesla do jejího stromu. Tiff šla po mém levém boku a Nathan, který nesl Clar, šel na pravém.

Došli jsme do stromu a já se mohla konečně proměnit a obléct. Tiff nám řekla, že podle tradic, když umře některá čarodějnice, musíme ji dát do její postele a ona se rozplyne. A tak se i stalo. Tara už není mezi námi. Její tělo zmizelo ve chvíli, kdy jsme ji položili a o krok ustoupili.

,,Clar? Jak si to vlastně udělala? Co se stalo uvnitř?" Chtěla jsem po ní vysvětlení, ale jen pokrčila rameny a začala se cpát polívkou, kterou jí nandala Tiff.

Od ní se toho asi moc nedozvím.

Hlavní je, že je vše zase v pořádku, lovci nás nechali být a můžeme žít život zase naplno a ničeho se nebát.

Tak a to je Konec. Doufám, že se vám příběh líbil a mám v plánu napsat druhý díl, ale ten by už nebyl o Bree ani o vlkodlacích, ale o Clar. Typický  život mladé dívky, která časem zjistí, že je výjimečná. Pokud by jste měli zájem, napište mi do komentářů. 

Jsem hrozně ráda, že jste se mnou tak dlouho vydrželi. Díky za podporu a  brzy čau :D