Weird

kapitola 13.

Nathan:

,,Jaks mohl přežít?" Divil jsem se při pohledu na Nikolaje. ,,Otec zná pár čarodějek, tak mě z toho dostaly." odpověděl klidně. To neni možný. To do prdele neni možný. Ten zkurvysyn.

,,A teď tě vlčku zabiju." oznámil mi a zaútočil na mě. Bránil jsem se vším možným, až mě nakonec donutil se proměnit. Chtěl jsem toho zmrda vidět mrtvýho a rozkouskovanýho tak, aby ho už nikdo nesložil. Vrhl jsem se na něj a drápy mu přejel přes hrudník. Zařval bolestí a já ucítil čerství maso. To mě nastartovalo a já po něm znova skočil. Tentokrát mě zasáhl kovovým nožem přímo do žeber. Chvilku jsem nemohl popadnout dech, ale hned se mi rána zahojila a já mohl pokračovat v boji. ,, Tak co vlčku? Docházejí ti síly?" Provokoval mě. Já jen zavrčel a přikřčil se, abych se připravil na skok. Odrazil jsem se a letěl přímo na něj. Otevřel jsem tlamu a ukázal svoje tesáky. Chtěl jsem mu urvat hlavu, ale on byl rychlejší a já skončil na zemi s další bodnou ránou, tentokrát do krku. Lapal jsem po dechu a přesto ho nemohl chytit. Cítil jsem, že jsem prohrál, ale vzpomínka na Bree mi crátila naději. Zvedl jsem se, rána se zacelila. Rozhlídl jsem se, ale Nikolaj nikde. Proměnil jsem se zpět do podoby člověka. ,,Vylez ty srabe!" zařval jsem. Nic. Nikde nikdo nebyl. Byl jsem stále ve střehu a pomalu se šel podívat ven. Ucítil jsem jeho pach. Je schovaný za rohem. Že mě to nenapadlo dřív. ,,Já vím, kde jsi. Můžeš vylézt. Nehrozí ti nic horšího než smrt." řekl jsem klidným hlasem s kapkou ironií.

,,Ne. To na tebe čeká smrt!" spíše zaprskal a hnal se na mě. Dal jsem mu pěstí a on mě zase kolenem do břicha. Chvilku jsme se takhle pošťuchovali a pak mě to už přestalo bavit a jeho zřejmě taky. Náhle jsme uslyšeli prasknutí větvičky a Nikolaj utek. Nechápu, když se bojí, že sem vůbec lez. Otočil jsem se směrem, kde ta větvička praskla, ale nic tam nebylo. Jelikož byla ještě tma, šel jsem se podívat blíž. Ucítil jsem známý pach. ,,Bree." zašeptal jsem. Ještě jsem se rozhlídl a pak jen zakrotil hlavou s myšlenkou, že si jen něco namlouvám a odešel zpátky do chatrče si lehnout. Stejně jsem už neusnul, ale přesto jsem si odpočinul.

Bree ještě ve skladu:

Začala jsem se měnit. Drápy, tesáky, srst, no prostě hnus. Nechápala jsem to. Ale měla jsem jen jeden cíl. Zabít Nikolaje. Toho blba. Urvala jsem mu hlavu a šla po jeho kumpánech. Jeden z nich po mě chtěl střelit, ale místo toho střelil tu jejich zajatkyni. Ta žena mi byla povědomá, jako bych jí už někde viděla. A toho zajatce taky. Když jsem tam všechny pozabíjela, chtěla jsem víc. A jako první byl na řadě ON. Pomalu jsem se k němu blížila a najednou slyšela jak ke mě mluví. ,,Bree nedělej to. Ovládej se. Ty nejsi zvíře, nejsi vrah!" Nereagovala jsem na to. Šla jsem dál. ,,Bree notak." Měl strach a ten pocit se mi líbil. Ten pocit, že jsem jen malá holka a přesto se mě někdo bojí. Byla jsem u něho tak blízko, že od jeho smrti nás dělilo jen pár milimetrů. ,,Než mě zabiješ, musím ti něco říct. Miluju tě Brittany Kinsley!" řekl skoro neslyšitelně, ale přesto jsem to slyšela moc dobře. Nathan! Došlo mi a viděla jsem jak má zavřené oči a jen čeká, co udělám. Drápem jsem přetrhla provaz a utekla. Nemohla jsem zabít člověka, na kterém mi zaleží.

Po pár hodinách na útěku mi došlo, že ta žena byla moje matka. Byla postřelená a já jí tam nechala umřít. Cítila jsem se strašně a najednou se začala měnit zpět na člověka. Přes slzy jsem pořádně neviděla kam jdu, až jsem nakonec zabloudila.

Konečně jsem se dokopala k tomu napsat další část :) co tomu říkáte?? Konečně se nám tu objevila i Brittany a znovuzrozený Nikolaj.. No nezabili by jste ho znova?? :D