Weird

Kapitola 7.

Bree:

Nastal ten den, kdy jsem měla jít s Nathanem do školy. Vůbec se mi tam nechce a navíc se bojím, aby mě tam nehledala matka. Nechci s ní už nikdy přijít do vstyku.

S Nathanem jsem si vzali věci a vyrazili do města. Pořád jsem se ohlížela, jestli ji někde neuvidím. Naštěstí nic. Nikde ani stopa.

Došli jsme ke škole. Nebyla moc moderní, ale aspoň nějaká. Nathan mě doprovodil k ředitelně, ale pak odešel. Asi na mě bude čekat ve třídě. Zaklepala jsem a ozvalo se:,,Vstupte." Pomalu jsem vzala za kliku a vešla dovnitř. Na kancelářské židli seděl pán tak kolem třiceti let. Pod jeho knírem se objevil úsměv. ,, Vy musíte být Brittany Kinsley. Rád vás poznávám. Posaďte se prosím." Pokynul rukou a já si sedla naproti němu. Začal se mě vyptávat na to proč jsme se stěhovali a na bývalou školu a tak. Nic zajímavého. Když jsme dohovořili, dal mi rozvrh a plán školy, abych se neztratila. Odešla jsem z ředitelny a namířila si to do laborek. První hodinu mám chemii. Na tý mám ráda pouze pokusy. Naučí mě to, jak později něco vyhodím do povětří. Vešla jsem do třídy, ale už byla hodina. Všichni na mě koukali jako na zjeva. Dost mě to znervózňovalo. V poslední lavici jsem si všimla Nathana a namířila si to k němu. Jdu uličkou a někdo mi podkopl nohu. Málem jsem spadla, ale někdo mě zachytil. Byl to blonďák se zlatýma očima. ,,Jsi v pořádku?" usmál se na mě. ,,Jo ... jasně." oklepala jsem se a pokračovala v cestě. Sedla jsem si k Nathanovi. Upřela jsem pohled na blonďáka.,,Být tebou, držím se od něj dál." Zašeptal mi do ucha Nathan. Podívala jsem se na něj s lehce pozvednutým obočím.,,Je to parchant."Pokrčila Nathan rameny. Protočila jsem oči a dál sledovala blonďákova záda. Po chvilce se i blonďák otočil a naše pohledy se střetly. Rychle jsem se zadívala do sešitu. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne červeň. Nathan si povzdechnul. Zavrtěla jsem hlavou a pousmála se.

Nathan:

Doufám, že se od něho bude držet dál. Mám z něj divný pocit. Podle mě je to lovec. ,,Jak se jmenuje?" zeptala se Bree. ,,Nikolaj. Nikolaj Gorvij. Pochází z Ruska." řekl jsem monotonním hlasem. Kývla hlavou na náznak toho, že rozuměla. ,,Nebavte se tam vzadu!" zakřičel učitel. ,,Pardon." řekl jsem a dělal, že si píšu poznámky. Místo toho jsem si kreslil do sešitu zohavenou podobiznu učitele. Viděl jsem, jak se Bree podívala do mého sešitu a začala se nenápadně smát. Pousmál jsem se a dál si kreslil. Zazvonilo a já si zbalil věci a odešel ze třídy. Na chodbě jsem počkal na Bree. Ale stále nevycházela. Tak jsem se rozhod jít na matiku bez ní. Když se od ní budu držet dál, nebude mě potom bolet jí říct, že už u mě nebude moct zůstat.

Bree:

Už jsem byla připravená na přesun do jiné třídy. Mám matiku. Pecka! Ta mi nikdy nešla. Prošla jsem uličkou, ale v tom mě někdo zastavil. ,,Ahoj, jsem Sam. Jsi tady nová?" oslovila mě příjemná brunetka. ,,Ahoj. Jo jsem, nedávno jsme se přestěhovali. Jsem Brittany, ale říkej mi jen Bree." usmála jsem se. ,,Nezajdem po škole někam do kavárny?" zeptala se. Ona tu nějaká je? Položila jsem si otázku. ,, Jasně. Kde a v kolik?" ,,Ve tři na námku ok?" kývla jsem hlavou na souhlas a opustila třídu. Nathan někam zmizel. Nechápu proč na mě nečeká. Udělala jsem mu něco? Slíbil mi, že tu bude se mnou, ale pořád mi uniká. Došla jsem do matematický třídy a sedla si raději dál od Nathana. Kdybych mu náhodou vadila, nechci vypadat jako vtírka. Myslela jsem si, že budu sedět sama, ale sednul si ke mě Nikolaj. ,,Doufám, že tu máš volno?" zeptal se spíše zdvořile než, že by ho to zajímalo. ,,Jo mám." odpověděla jsem bez zájmu. ,,Já jsem Nikolaj, ale říkej mi jak chceš. Například Vocas, Debil, Kretén a podobně jsem na to zvyklý." řekl. Udělala jsem zamyšlený výraz a pak důležitě pronesla: ,, Jo Vocas je dobrý." Oba jsme propukli v záchvatu smíchu. Ucítila jsem na sobě něčí pohled. Otočila jsem se na Nathana. Probodával mě i Nikolaje pohledem. Pokrčila jsem rameny a smála se dál. ,, Já jsem Brittany, ale můžeš mi říkat Bree." řekla jsem a podali jsme si ruce.

Na zbytek hodin jsem vždycky seděla s Nikolajem. Je fajn, vtipný a chytrý.

Skončila škola a já jsem šla za Nathanem. ,,Ahoj. Všechno v pohodě? " zeptala jsem se. ,,Ne. Nic není v pohodě. Proč se s ním bavíš. Vždyť nevíš, co je to za hajzla. Říkal jsem ti, ať se od něj držíš dál!" řekl naštvaně. ,,Hohohou tak to brzdi mladej! To, že teď bydlím u tebe, neznamená, že se můžeš chovat jako můj rodič!" zaječela jsem. ,, Víš co? dělej si co chceš, ale až se ti něco stane, tak za mnou nechoď!" ,,FAJN!" ukončila jsem debatu a odcházela směrem na náměstí za Sam. Nevím, co to do něj vjelo. To on na mě celou školu sral. Tak ať si nestěžuje, že jsem si našla jinou zábavu.

Došla jsem na náměstí a čekala na Sam.

Nastala trošku chyba v kapitolách tak vám se přidávám sedmou kapitolu... nevím jak se to stalo ale záhadně se mi jedna smazala... :/