Weird

kapitola 18.

Bree:

,,Samozřejmě." zvedla jsem se a šla za malou. Nandala jsem jí ještě misku salátu a šla po sobě uklidit kuchyň.

,,Nechceš pomoct?" Zeptal se Nat když vešel za námi do kuchyně.

,,Ne díky, zvládnu to." řekla jsem rychle a on si šel sednout ke stolu.

,,Chceš něco k jídlu? ještě je tu salát." zeptala jsem se ho.

,,Už jsem jedl, ale dík." odpověděl.

Nathan:

Štve mě, že jsem neměl víc času si s ní popovídat. Tolik toho chci vědět. Ale nejvíce mě teď trápí Nikolaj. To, že je zpátky. Co když ublíží Bree? Nebo Clarise. Za nic přece nemůže a s námi je v nebezpečí.

Šel jsem dolů podívat se, co holky dělají. Clarisa seděla u stolu a cpala se salátem. Bree uklízela, tak jsem se nabídnul, jestli nepotřebuje pomoc. Odmítla, tak jsem si sednul na židli. Ptala se jestli nemám hlad, ale když jsem včera měl 2 srnky, tak dneska nemám vůbec potřebu jíst.

,,Tak já už asi půjdu, budu rád když se za mnou zastavíš Bree. Zatím ahoj." řekl jsem a zvedl se od stolu a zamířil do chodby se obout a opustil dům. Cestou jsem přemýšlel, jestli Bree přijde. Ani mi neřekla ,čau, nebo ,už táhni,. Jen mlčela a koukala na mě, jak odcházím.

Přišel jsem domů a znova ucítil pach Nikolaje. Doufám, že se zmrdeček znovu ukáže, abych ho mohl zabít. Už mi nehorázně leze na nervy.

Bree:

Nathan odešel, tak rychle, že jsem se nezmohla ani na slovo.

,,Přijde zase strejda Nathan?" zeptala se Clar.

,,Určitě zlatíčko. Nebo my navštívíme jeho." mrkla jsem na ní. Jsem ráda, že si ho oblíbila.

Zazněl zvonek, tak jsem se šla podívat, kdo to je. Otevřela jsem dveře a v nich stál doktor, co chtěl, abych se rozmyslela, jestli odpojit mamku z přístrojů nebo ne. Je fakt, že na její péči jsem peníze neměla.

,,Dobrý den, přejete si?" zeptala jsem se.

,,Dobrý den, Můžu dál?"

,,Jistě. Pojďte."

Vešli jsme dovnitř a sedli si do obýváku na gauč.

,,Dáte si kafe? Čaj? Vodu?" Nabídla jsem.

,,Vodu, děkuji." odpověděl, tak jsem se zvedla a šla mu nalít sklenici vody. Donesla jsem jí na stolek a přisedla si k němu.

,,Tak proč tu jste?"

,,No nejdříve se vás na něco zeptám, máte otce?"

,,Ano mám, ale je asi v práci, jsem zvyklá ho nevidět klidně měsíc. Má toho hodně. Proč se ptáte?"

,,Nóó... Policie ho našla ve své kanceláři a byl mrtvý. V ruce držel tento vzkaz." Podal mi papírek a já si ho začala číst.

Drahá Bree,

promiň, že jsem se ti dostateně nevěnoval a nechal všechno na mámě, místo toho abych jí pomohl. Ale práce, znáš to. Jen chci, abys věděla, že jsem tě měl vždycky moc rád stejně jako tvou matku. Je mi jasné, že se rozhodneš jí nechat odpojit z přístrojů. Jelikož jsme nebyli manželé, já nemám právo o tom rozhodovat, ale ty ano. A chápu, když se rozhodneš jí nechat odpojit. Taky bych to udělal a pak se zabil, protože bez ní žít nemůžu a vím, že jí už není pomoci, proto se chci s tebou rozloučit. Doma jsem tě nenašel, tak sice je to trapné, ale alespoň ti píšu dopis. Měl jsem vás obě moc rád a budu čekat na vás tam nahoře. Maminka tam za mnou brzy přijde a za pár let i ty. Těším se vás.

S láskou Táta.

Nevěděla jsem co si mám o tom dopisu myslet. Mámm na něj být naštvaná, že si myslí, že bych svojí mámu nechala odpojit? Nebo být ráda za to, že nás měl vždycky rád. Tak či tak, slzy se drali na povrch. Rozplakala jsem se tam, jako nějaká nicka. Hned jsem ucítila malý ručičky za mým krkem. Hned jsem Clarisku taky obejmula.

,,Neplakej Bree. To bude dobrý, máš přece mě. Nezůstaneš sama." Říkala mi.

,,Nikdy tě neopustím zlatíčko moje." Usmála jsem se na ní a svojí pozornost opět upoutala na doktora.

,,Chtěl jste mi ještě něco?" zeptala jsem se.

,,Ano. Mám pro vás dobrou zprávu. VYpadá to, že se stav vaší matky začíná zlepšovat, tudíž je šance na uzdravení." usmál se doktor a já taky.

,,Takže bude žít?" zeptala jsem se s nadějí.

,,Není to jisté, ale šance tam je." usmál se. Není těch úsměvů za dnešek už dost?

,, Děkuju doktore. Prosím informujte mě o mámě. A mějte se hezky. Nashledanou." Vyprovodila jsem ho z domu. Mávnul na náznak loučení a odešel. Zítra půjdu za Nathanem.  

Taková část o ničem. Vím, ale snažím se. A chci se vás zeptat. Má cenu pokračovat? Váše Kája.