Weird

Kapitola 22

Bree:

Vůbec nevím, co na sebe. Vždyť do večera zbývá jen pár hodin. Modrou sukni nad kolena k tomu bílou blůzku? Nevím. Nechci vypadat jako jeptiška a ani jako šlapka.

,,Bree? Kam se chystáš?" přiběhla Clar.

,,Jen se půjdu projít ven s Nathanem, ale nevím co na sebe." Postěžovala jsem si.

,,Tak čekej!" zavelel Prcek. Jo, budu jí říkat Prcek.

Chvíli jsem seděla na posteli a dívala se jak Clar pomalu mizí pod kopou hadrů. Bylo to zábavné.

,,Mám to!" výtahla černé šaty do půlky stehen s holými zády a výstřihem do V. Bylo na nich spousta kamínků, které házeli odlesky duhy.

,,To je přesně ono. Hodí se kamkoli. Děkuju!" obejmula jsem Prcka a vzala si od ní šaty s tím, že se půjdu oblíct, ale zazvonil zvonek a uslyšela jsem nedočkavé bouchání do dvěří.

,,No jo už jdu.. Nejsem hluchá!" zakřičela jsem na narušitele a šla po schodech dolů. Otevřela jsem dvěře a..

,,Děláš si ze mě prdel??" vyjel po mě Nathan.

,,Co se stalo?" Byla jsem zmatená. Tak před chvilkou mě pozve na rande a teď na mě křičí? Jako proč?

,,Můžeš mi sakra vysvětlit, jaktože je ve městě spousta policajtů a hledají vraha prodavačky v sámošce?" objasnil svůj hněv. To neni dobrý. Přišel na to. Nemá cenu se z toho vymlouvat.

,,No... Byla nepřijemná a-a-a-a..." zasekla jsem se. Nevěděla jsem, co říct, když mě jeho oči propalovali.

,, Nezajímají mě tvoje výmluvy. Chápeš, že na nás takhle můžou klidně přijít? a Nejen lovci, ale i ostatní obyvatelé. Chceš snad, aby ti podpalili barák? A až se vrátí tvoje máma z nemocnice, aby se tam hned vrátila? Ty si vůbec neuvědomuješ, co jsi tímhle způsobila!" dopověděl svou řeč a prostě... odešel. Já stála jako solnej sloup mezi futrama a nevěděla, jestli za ním jít nebo jestli radši umřít. Asi umřít by byla lepší varianta.

Sedla jsem si do kuchyně a nechala slzy volně stékat po tvářích. Nevím co to do něj vjelo. Snad jsem toho tolik neudělala nebo jo?

,,Bree? Co se stalo?" Nikolaj. Co ten tu dělá?

,,Co tu děláš?"

,,Chtěl jsem tě vidět a dveře byli otevřené." Já nezavřela?

,,Aha." řekla jsem prostě, ale on se nenechal odbít.

,,A už mi povíš proč se z tebe stala uplakaná hromádka neštěstí?"

,,To je složitý." vymluvila jsem se, i když to bylo velice jednoduchý. Naštěstí se dál už neptal.

Asi 15 minut jsem jen mlčky seděli a dívali se na všechno možný co v kuchyni bylo. Vážně máme doma i věšák na naběračky?

,,Hele vím, že mi do toho nic není, ale víš že se mi kdykoli můžeš svěřit? I s tím, co se stalo teď. Vím, že je to něco s Nathanem. Viděl jsem ho odtud jít. Nebyl ve své kůži."

,,Jo někdy ti to řeknu, ale teď není vhodná doba." Neřeknu mu to nikdy. Jsou věci, které mají zůstat jen jako ,,vlčí věc" a on je lovec. Sice říkal, že na to sere, ale to neznamená, že mu budu plně důvěřovat.

,,Vidělas to ve městě? Myslím, že si nějakej vlček dal paní Backetovou ke svačince." zasmál se. Vážně je mu to k smíchu?

,,Neviděla, ale slyšela jsem o tom. Nevíš kdo to byl?" hrála jsem blbou.