kapitola 12.

134 10 1
                                    

Nathan:

Hledal jsem všude možně, ale bez výsledků. Už jsem byl unavený, tak jsem šel domů. Doufám, že je v pořádku a že jsou v pořádku i ostatní lidé.

Došel jsem k mojí chatrči a lehl si na gauč. Přesto že jsem byl unavený jsem nemohl usnout. Pořád jsem na ní myslel. Kde jen může být? Zítra půjdu zkontrolovat její matku. Snad se pro ní dostala záchranka včas. Nad těmi všemi myšlenkami jsem konečně usnul.

Ráno mě probudily výstřely z brokovnice. Rychle jsem vyběhl ven zjistit co se děje. Viděl jsem partu chlapů oblečený ve stejnokroji. Lovci!

,,Vy jděte na východ, my půjdem na západ. Někde tady vlčice musí být, nemohla utéct daleko." Říkal jeden z nich. Hledají Bree. Ale pokud se Bree už proměnila zpátky na člověka, nemám se čeho bát, ale ona to neumí. Takže se bojím a to hodně. Kam jsem šel poprvé co jsem se proměnil? Už vím, do Kopky. Je to zvláštní místo v zemi a je tam soukromí. Já jsem ho nazval Kopka, protože mě nic jiného nenapadlo. Vzal jsem si batoh na jídlo a pití. Nejdříve se půjdu podívat na Breeinu matku.

Vyšel jsem ven a nenápadně šel do města. Došel jsem k ní domů. Zazvonil, ale nikdo nevyšel. V tom případě je v nemocnici. Vydal jsem se tam a zeptal se kde ji najdu. Sestra mě tam dovedla a já vešel. Viděl jsem že spí a budit se mi jí nechtělo. Slyšel jsem jen pípání nemocničních přístrojů. Otočil jsem se na sestru. ,,bude v pořádku? Bude žít?" zeptal jsem se s prosebným výrazem ve tváři. Ona posmutněla. ,,To nevíme. Šance že to přežije je 15%.. Je to velmi malá pravděpodobnost. Zranění v oblasti hrudní narušilo játra a měla silné vnitřní krvácení. Žije jen na přístrojích, ale zázraky se dějí." Snažila se o pozbudivý úsměv. Jen jsem kývnul hlavou a odešel hledat Bree. Jako vlk bych tam byl rychleji, ale nemůžu riskovat to, že by mě našli lovci. Bežel jsem celou cestu až ke Kopce. Když jsem stál před Kopkou, vybavila se mi vzpomínka na rodiče. Přesně sem jsem utíkal, když na nás naběhli lovci. Zahnal jsem smutné myšlenky pryč a šel do Kopky. Nikde nebyla.

Seděl jsem tam ještě asi hodinu a přemýšlel kde může být. Měl jsem hlad tak jsem se najedl a odešel zpátky domů.

-----------------------------

Je to už měsíc co jsem jí neviděl, ani neobjevil žádnou stopu o ní. Ztrácím naději. Co když jí lovci chytili? Co když umřela? Tyhle myšlenky mě zabíjeli. Nevím co dělat.

Breeina matka se ještě neprobrala. Doktoři jí chtějí odpojit, ale potřebují souhlas někoho z rodiny a jediná její rodina je Bree a ta tu teď není. Do školy jsem šel jednou za tu dobu. Všichni se mě ptali kde je Bree. Kdyby to aspoň byli normální otázky, ale byli typu: Tak kde je ta tvoje kurvička? nebo: Kde máš starou? a podobně. Tak jsem tam radši už nešel.

Byla už noc tak jsem si šel lehnout a spát. Probudilo mě otvírání dveří. Rychle jsem se vzbudil, abych zjistil, kdo se mi vkrádá do baráku. Ve dveřích stála s vražedným postojem osoba.




Jsem tu zas :D doufám že se líbí :) Kdo si myslíte že za ním přišel?? :) Krásné čtení přeje vaše kája :)

WeirdKde žijí příběhy. Začni objevovat