Bree se náhle s rodiči odstěhuje daleko od svého původního bydliště. Musí si najít nové kamarády a celkově začít nový život. Když, ale potká Nathana, vše se změní.... Bude k němu cítit lásku? Nebo snad nenávist? A co Nikolaj? Její spolužák a ke všem...
,,Mám to brát tak, že už se na mě nezlobíš?" zeptala jsem se Nathana přitulená k němu.
,,No.. Né že bych se nezlobil, ale už míň." začali jsme se smát. Bylo fajn, že už je to mezi námi v pohodě. Jen jsme ještě neměli to rande. Nad tímto jsem se pousmála.
,,Čemu se žulíš?" zeptal se a nadzvedl obočí.
,,Ále.. To nestojí za řeč. Já jen, že jsme přeskočili jednu část a dostali se hned na sex." zrudla jsem. Řekla jsem toho víc než jsem chtěla.
,,A? To je?" Bože.. Ty chlapi jsou tak natvrdlý. Je to vůbec možný?
,,Rande?" řekla jsem mu a nadzvedla u toho jedno obočí.
,,Dyť já vim ne? Nejsem blbej." No řekla bych, že trošku přiblblej je.
,,Takže... co takhle zítra v šest?" zeptal se. S úsměvem jsem přikývla a vášnivě ho políbila.
Pak jsem si vzpomněla na Clar, že bych se už měla vrátit. Přece jenom já osobně bych s Nikem dlouho nevydržela.
Rozloučila jsem se s Nathanem a odešla zpátky domů.
Otevřela jsem dveře a bylo tu až podezřelý ticho. Něco mi tu nehraje.
,,Niku? Clar?" zavolala jsem. Nic. Jakoby se po nich slehla zem.
,,Niku? tohle neni vtipný!" zakřičela jsem už dost rozčíleně. Co když jí unesl?
,,Clar? Kde si?" Stále ticho.
Šla jsem do kuchyně a na lednici byl lístek se vzkazem.
Ahoj Bree. Díky z tu příležitost, žes mě nechala s Clar o samotě. Chceš jí někdy ještě vidět? Bylo by to možný. Ale maximálně 5 minut před tvou smrtí. Tvůj život za její. Není to kouzelné? Rozhodnutí je na tobě. Buď přijdeš zítra v pět hodin večer do Sweet home na konci města a SAMA, nebo přesně v půl šesté bude krátký Clarisčin život ukončen. Opakuji, je to jen na tobě.
To né! To neni možný! Za to můžu já... Nechala jsem jí tu s tim hajzlem samotnou. Nathanovi o tom říct nemůžu. Chtěl by jít se mnou a to by jí pravděpodobně zabili hned. Možná i jeho. To nemůžu dovolit.
Přesto, že byly 2 hodiny ráno, nemohla jsem usnout. Pořád jsem myslela na to, jak zachránit Clar, aniž bych musela za ní položit život. Chtělo to plán. Ale sama ho nevymyslím. Musím za Natem. Tomu jedinýmu se můžu svěřit, jen ho pak musim přemluvit, aby tu zůstal a nešel se mnou do Sweet home.
Zvedla jsem se z postele a odešla z domu. Na kraji lesa jsem se zase proměnila, abych byla rychleji u Nata.
Čumákem jsem si otevřela dvěře od jeho chaty a vlezla dovnitř. Nat byl taky v podobě vlka.
,,Co tu děláš?" zeptal se.
,,No mám problém. Hele jaktože tě slyším?" byla jsem v údivu.
,,No asi jsme vytvořili smečku. Ve smečce se členové dokaží dorozumnět pouhou myšlenkou." vysvětlil.
,,Aha. No jde o to, že unesli Clar...." začala jsem a všechno mu do posledního puntíku řekla.
,,Takže... tys řekla tomu malýmu mužskýmu pohlavnímu orgánu, aby pohlídal Clar, zatímco si jdeš zašukat se mnou?" zasmál se.
,,No takhle úplně ne, protože jsem nevěděla, co s tebou budu dělat. původně jsem se ti šla jen omluvit a udobřit se. Což se povedlo."
,,Tak jo. Chce to plán. Musíme vymyslet, jak odsud dostaneme Clar a ty abys přežila."
Už začalo svítat a my neměli naplánovanej ani originální příchod do budovy.
,,Mám to!" zakřičela jsem a pověděla mu svůj plán. JElikož se dokážeme dorozumívat myšlenkami tak je jednodušší spolupracovat. Samozřejmě, že Nathan jde taky. Nepovedlo se mi mu to rozmluvit.
A ten plán?
Takže za prvý. Mamka mi občas vyprávěla různý povídačky o vlkodlacích, které se stali skutečností, o čarodějnicích a o Démonech. třeba je to také pravdivé. Nat prý zná jednu čarodějnici nedaleko od našeho města. Takže se vydáme za ní. Ale o Démonech prý nikdy nic neslyšel.
Za druhý, až získáme pomoc od ostatních, tedy alespoň od té čarodějnice, zničíme lovce a zachráníme Clar.
Za třetí budem všichni šťastní doma v teple.
Zní to až absurdně, ale mohlo by to vyjít. Jen nikdo neví jak to v Sweet home vypadá, tudíž nemůžeme naplánovat dostatečnou strategii. Nat říkal, že je to stará opuštěná prodejna nábytku, která skrachovala asi před sedmdesáti lety. Od té doby tam nikdo nebyl.
Ruku v ruce jsme se tedy vydali za Tarou. Prý jí je asi už 300 let, takže doufám, že ještě není v rozkladu.
Asi za hodinu jsme stáli před jejím stromem? Vážně žije v kmenu stromu? Tak fajn no.
Nat zaklepal a oba jsme nervózně čekali. Ještě jsem zkontrovala čas. Bylo 11 hodin tudíž na záchranu máme ještě 6 hodin. Žádná sláva.
,,Hosté!" zakřičela podle hlasu mladá dívka a otevřeli se dveře. Vyvalila jsem oči tak, že se divim, že neutekli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tady máte přibližnou představu o bydlení Tary.
A jinak. Jsem tu s novou povídkou... Potlesk :D
Teď vážně. Opravdu vám chci poděkovat, za vote i komenty. A proč si myslíte, že Bree málem vypadli oči z důlku? Koho nebo co asi tak viděla? Zatim ahoj vaše smootka :D
