Weird

Kapitola 24.

Bree:

,,Tiff?" otevřela jsem pusu a nedokázala ji vrátit zpátky.

,,Jo.. Ahoj.." řekla opatrně. Já jsem se z toho trošku oklepala.

,,Co tady děláš? Já myslela, že jsi pořád v New Yorku. Ani nevíš, jak ráda tě vidím." objala jsem jí.

,,No víš, já nevěděla, jestli o tomhle světě víš, tak jsem nechtěla riskovat. A Tara mě učí používat kouzla k boji a ochraně. Takže proto jsem tady." usmála se.

,,Už mi nikdy nic nezatloukej jasný?" naoko jsem se zamračila a hned na to jsme se obě rozesmáli. Nathan si za mnou odkašlal. Málem bych na něj zapomněla.

,,Tiff? Tohle je můj..." Nevěděla jsem jak ho honem nazvat, ale udělal to za mě.

,,Přítel Nathan. Těší mě Tiffany." políbil Tiff na hřbet ruky.

,,Taky mě těší. Takže vy dva spolu chodíte? A ty jsi ten pěknej kluk z chatrče v lese?" zahýbala obočím, každým na opačný směr.

,,Tiff!" tiše jsem ji okřikla.

,,Ano chodíme a asi jsem ten pěknej kluk z chatrče." zasmál se Nat a já trochu zrudla.

,,Pojďte dál." pustila nás Tiff.

Vešli jsme do kmene. Vypadalo to tu nádherně. Všechno ze dřeva, pochopitelně když žijete ve stromě. Byl tu menší stůl se čtyřmi židlemi, kuchyň s kamny, na kterých by se krásně spalo a pár skříní. Ale čeho jsem si všimla jako první, byl velký kotel, ve kterém se něco vařilo.

,,Dáte si polívku?" zeptala se Tiff. Jen jsem kývla hlavou, že ano.

Během toho, co Tiff nabírala polívku do dřevěných talířů, šešla ze schodů postarší pani, stále dobře vypadající.

,,Jak dlouho jsem na tebe čekala." objala mě a já jen nahodila nechápavý výraz.

,,Čekala? Na mě? Vy jste věděla, že přijdu?" ptala jsem se.

,,Ano děvče. Já předpovídám budoucnost. Vím dokonce i co se ti stalo. A moc mě to mrzí. A jestli chceš pomoc, ráda pro tebe cokoli udělám. Dlužím to tvé matce. Kdysi mi zachránila život a nikdy jí to nezapomenu." Vysvětlila.

Znala mojí matku? Proč se nikdy nenavštěvovali? Alespoň bych nemusela být hned ze všeho tak vyplesklá.

,,Já nevím, proč přišli. Taro tys o tom věděla a nic mi neřekla." vztekala se Tiff.

,,Já ti to vysvětlím, ale nemáme moc času."

Začala jsem s vypravováním, jak se to všechno stalo, aby byla trochu v obraze. Nathan mě občas něčím doplnil a když jsme se dostali na samý konec vyprávění, vysvětlila jsem co od nich potřebuju. Pomoc.

,,Tiff, to je pro tebe skvělá příležitost, jak se nejlépe naučit kouzla pro boj. A ani mi nemusíš ničit strom." zasmáli jsme se všichni při pohledu Tiff alá nasranej humr.

,,Takže mi pomůžete? Dost mi na Clar záleží." Ve skutečnosti je to jako moje mladší sestra.

Přikývli a já se šťastně usmála. Začali jsme akci o něco dřív než byl určený čas srazu. Snad to nebudou čekat. Tara prý ještě obvolá pár známých, aby nás bylo víc, což se nám hodí.

Vyšli jsme ven a do mě se vlila vlna energie a napětí, když mě Nat chytil kolem pasu.

,,Budu si tě hlídat, neměj strach." zašeptal mi do ucha.