Znetvořený osudem [CZ Adommy FF]

Kapitola 3. - Oko za oko, zub za zub, život za život...

Ahojte :) Moc děkuji za milé komenty a votes, vážně mě potěšily. :33 Dnes vám tu přináším další dílek, je takový trochu smutnější. Snad se bude líbit. Omluvte mé chyby a já vám už jen mohu popřát příjemné počteníčko. :D

3. osoba

Policejní jednotky se chystají na zásah, konečně vypátrali malého Thomase Ratliffa a tím pádem i jeho únosce a vraha jeho bratra v jedné osobě. Všichni typují, že vrah a ostatní do toho zainteresovaní lidé dostanou trest smrti, jelikož jim to pan Ratliff milerád zařídí. Za takovou nelidskost si nikdo nezaslouží nic jiného. Ještě nyní má Eber před očima hroutící se madam Ratliffovou, když jí tu hroznou událost musel sdělit. Na jejím místě by asi skončil stejně, uzavřený do sebe. Nedokáže si představit tu bolest, kterou rodiče chlapců musejí pociťovat. Kdyby tohle někdo provedl jeho Adamovi, asi by toho člověka na místě zabil.

Dorazí na místo vzdálené od civilizace, vypadá to jako sklad křížený s továrnou, ale tutově tam bude ještě podzemí. Jednotky obklíčí celý objekt a Eber se vydá s malou skupinkou dalších mužů dovnitř budovy. V prvním patře je zatím klid, než však jeden ze zasahujících policistů spustí ohlušující alarm. V tu chvíli začne přestřelka.

"Kapitáne, jděte dál, budem vám krejt záda." promluví k Eberovi Steve během palby. Kapitán ani minutu neváhá a s menším škrábnutím od letící kulky na levé paži se dostane nepozorovaně do další části skladu, kde se nachází schodiště do nižších pater, přesně jak předpokládal. Sestoupí po zrezlých schodech do podzemních prostor, v nihž na něj čeká spletitá síť chodeb a ... kouř? Přímo běží za tím pachem spáleniny, čím blíž tomu je, tím hůř vidí na cestu, jelikož mu v tom brání bílý oblak.

Jakmile se dostane k hořící místnosti, z níž se stihl oheň rozšířit i dál, někdo ho zezadu začne škrtit provazem. Když už skoro ztratí vědomí, podaří se mu násilníka odzbrojit, za což schytá ránu pěstí do obličeje, kterou ale muži obratně vrátí, načež proti němu vyběhne. Oba si vzájemně vymění ještě několik ran, když to Eber ukončí tím, že vezme soupeřovu hlavu do dlaní a silně s ní praští o zeď. Právě v čas, z nedalekého prostoru se totiž ozve dětský křik. Eber neváhá ani minutu a vydá se za tím zvukem.

Na zemi v ohnisku toho všeho chaosu leží malý blonďatý chlapec, který se nekontrlovatelně svíjí na podlaze v bolestech a hlasitě pláče. Z dálky nevidí, co chlapce bolí, protože i přesto, že všude šlehají vysoké plameny, chlapec je ohňem netknutý.Spěšně k němu přiběhně, načež si malého blondýnka obrátí čelem k sobě. To, co spatří, ho na chvíli vykolejí, ale hrůza a strach v Tommyho očích ho přivede zpět do reality.

"To bude dobré, maličký. Neublížím ti. Už nikdo ti neblíží." promluví konejšivě k tomu drobnému stvoření a vezme jeho křehké, zraněné tělíčko do náruče. Musí se odsud co nejrychleji dostat, brzy se to tu celé zřítí. Začíná mu to celé připadat jako past, oni toho chlapce chtěli stejně zabít, jen si s nimi hráli.
Vrací se zpět chodbami ke schodišti, v některých místech se už stihly pod náporem požáru propadnout stropy. Ve vysílačce mu zašumí.