Znetvořený osudem [CZ Adommy FF]

Kapitola 30. - Zrada, sobec a alkohol

Ahojky. :D Je tady 30. kapitola! A kvalitní Adommy furt nikde. XD Já vím, strašně to protahuju, ale jinak to nejde. :D Btw. Vyšel první díl mé druhé povídky DID, tak kdo by měl zájem, může si ho přečíst. ;)
V médiích je písnička, není povinná, ale já na ní momentálně ujíždím, tak jsem jí sem musela strčit. :333
Díky moc za podporu, neskutečně si toho vážím. <3 Přeji příjemné počteníčko. ;D
Ps.: Děj se teď bude odehrávat po olympiádě. ;)

*O 6 měsíců později*

Adam

Nemohl jsem uvěřit, že to vážně dělám. Jdu zniči svému nejlepšímu příteli budoucnost. Jsem svině. Sobecký bastard, který se nezastaví před ničím. Sám sobě jsem se teď hnusil, ale v mém plánu mi to nemohlo zabránit.

Možná jsem se takto bezcitným stal po té hnusné diagnóze, možná jsem se jen nudil, protože jsem neměl co dělat. Nebo jsem se prostě jen opět zamiloval do nesprávného člověka, ale tentokrát jsem si chtěl kousek svého štěstí utrhnout násilím. Za každou cenu.

Věděl jsem, že to nedopadne dobře. Bylo to nemožné. Jestli mi po tomhle někdy odpustí, bude to zázrak. A já na zázraky nevěřil. Věřil jsem pouze na zoufalé lidi, kteří dělají zaoufalé činy. Stejně jako já teď. Jsem ubožák, klesl jsem pod vlastní úroveň. Momentálně mi ze sebe bylo na blití. To však stále nic nezměnilo na faktu, že jsem za žádných okolností nehodlal slevit ze svého plánu. Když už jsem s tím jednou začal, hodlal jsem to taky dokončit, ať už bylo riziko jakékoli. Alespoň tahle zásada mi ještě zůstala.

Stál jsem opřený zadkem o jeden ze stolů, na nihž bylo všelijaké jídlo a punče, v ruce jsem držel skleničku s nějakým nealkoholickým drinkem. Zaprvé mi ještě nebylo jednadvacet, což tady stejně nikdo neřešil, a zadruhé jsem nemohl pít alkohol kvůli epilepsii.

Byl jsem na snobském večírku, který pořádal Tommyho otec, a tak jsem byl jako Thomasův nejlepší přítel pozván srdečně taky.

Jako o olympijského šampiona tu o mou osobu byl velký zájem. Někteří se optávali, jestli už jsem v pořádku, jiní chválili a obdivovali můj talent. Ten zájem jsem si ani při nejmenším neužíval, protože jsem byl jako na trní.

Za poslední půlrok jsme se s Tommym velice sblížili, ne však tolik, jak bych si já představoval. Ještě měsíc před mým nápadem jsem si myslel, že si mohu v Tommyho životě vydobít první místo. Jak jsem ale později zjistil, nemohl jsem s tím zakrslým blondýnem soupeřit. Nesahal jsem mu ani po kotníky. To on byl Tommyho středem Vesmíru, ne já. A to mě nehorázně štvalo. Nehodlal jsem to tak nechat.

Proto jsem právě nyní pozoroval vysokého, extrémně přitažlivého bruneta, z nějž přímo sršelo charisma se sex appealem, jak se baví s Colinem. Ten skřet na něj zíral jako na modlu, byl jím přímo fascinován, což mi hrálo do karet. Tommy vypadal celkem rozrušeně a naštvaně, to bylo ještě lepší.

Ten brunet byl moje plus jedna. To já jsem ho sem přivedl. Já jsem mu zaplatil, aby svedl a ošukal Colina. Ani jsem si nepamatoval jeho jméno, nebylo to důležité. Jediné, co mě zajímalo, byla jeho čistě odvedená práce. Nic víc. Někdy jste holt museli hrát špinavě, bez pravidel, abyste dosáhli svého cíle.

Přesunul jsem se nenápadně k Tommymu, nevšiml si mě. Opřel jsem se bradou o jeho rameno, cítil jsem jeho kolínskou, byla pro něj poslední dobou tak typická.

„Nemrač se, sunshine. Budeš mít vrásky," narovnal jsem se. Netušil jsem, jak na něj můžu promluvit, když se mu hned několik metrů od nás mým zaviněním bortí vztah.