Znetvořený osudem [CZ Adommy FF]

DID - Ochutnávka

Ahojte, my little cute smookers. :D Asi jste čekali další dílek, že? A já si tady místo toho jdu zase vylívat srdce. XD Trochu podpásovka, ale dílek by měl vyjít nejpozději zítra večer, takže nesmutněte. ;D
Zas moc kecám! Chci vám znovu a zase poděkovat za vaší podporu u tohoto dílka. Je to nevěřitelné a já mám ohromnou radost, že vás to baví a dáváte mi i zpětnou vazbu. :'333 Jste úžasní, a tak jsem se rozhodla vám jako dárek za 400* nadělit kus následníka tohoto příběhu. Nenechte se zmást ukázkou, bude to Adommy! :*
Přeji pěkné počteníčko. :D
PS: Mám strach, že následník se bude možná trochu vymykat pravidlům wattpadu, ale snad to nebude zase tak horké. XD

Ukázka z příběhu DID [Adommy FF]

Jeho ruce se spustily na mladíkova ramena, rychle, mrštně. Dopadly těžce, s mírným plácnutím. Nyní už měl modrovláskovu plnou pozornost. Chlapec sebou ihned škubl, jak se polekal. Ze sedu se vymrštil do kleku a celým tělem se otočil na narušitele jeho klidu. V zelenkavých očích měl znatelný strach, zorničky rozšířené. Když však na osobu zaostřil, uklidnil se, byla mu totiž povědomá. Pronikavě modré oči svítily ve tmě, byly tak krásné, hodně syté, jako oceán či obloha před bouří. Narozdíl od očí hedvábně jemné havraní vlasy splývaly s temnotou, kterou s sebou přinesla noc. Hlasitě si oddychl, pohled stále upřený na tmavou siluetu. Zalil ho pocit bezpečí, dech se ustálil, jeho srdce zase bilo normálním tempem.

„Jsi blbec! Víš, jak jsi mě vyděsil?" vyjel na něj, na rtech se mu však objevil úsměv. Příchozí si k němu dřepl a obdařil ho něžným polibkem na čelo. Velká ruka se usídlila na modrovláskově tváři, její palec mu přejížděl po líci. Ty mužné ruce byly tak neuvěritelně hebké, Sebastian se u žádného muže s ničím takovým nesetkal.

„Ale no tak, kocourku, jsi nějaký lekavý," ušklíbl se. Stále však setrvával v dělání mazlivých gest.

„Adriane, neříkej mi tak. Nejsem žádné tvoje zvířátko," nafoukl naštvaně tvářičky. Dělal to vždy, když ho něco dopálilo, nebo spíš někdo. Dožadoval se tím pozornosti a respektu, ale působilo to až moc dětsky, nevinně a roztomile, aby to mohl brát někdo vážně. Přestože vzhledem připomínal drsného teenagera poslouchajícího tvrdou muziku, jehož tělo v pouhých sedmnácti letech zdobila tetování, v ústech a jazyku měl piercing a kupoval si jen tmavé oblečení, stále to byla nežná a neposkvrněná duše dospívajícího dítěte. Ano, Sebastian byl jeho zvířátko. Jeho loutka, která ho slepě následovala, poslouchala, nechala se jím ovládnout.

Mladík se k tmavovláskovi otočil zády a opět zaujal svou předešlou pozici v tureckém sedu. Ruce si volně položil do klína, přičemž očekával doprošování o odpuštění, sladká slova, omluvy, polibky, nežné dotyky. A taky je dostal, pro jeho smůlu i s malým bonusem.

Černovlasý mladík si klekl za něj, do ucha mu šeptal přesně to, co chtěl zelenoočko slyšet. Byly to sice lži, ale svůj účel to splnilo, jeho objekt zájmu se uvolnil, opřel se zády o jeho hruď a nechal se hýčkat velkými dlaněmi, které mu prokazovaly tolik lásky, tedy si to alespoň slepě myslel.

Vše šlo lehce, přesně podle stanoveného plánu, nebylo to poprvé, co tohle dělal. Adrianovy polibky směřovaly na krk, cítil pod svými rty tepnu, kterou muselo kolovat tolik teplé, nasládlé krve, aby tělo mohlo žít. Při představě, jak čepel nože, který měl v kapse, tuto tepnu naruší, se rozechvěl vzrušením.