Znetvořený osudem [CZ Adommy FF]

Kapitola 22. - Ups

Ne, nemáte halucinace, opravdu je tu další díl! :D A já jsem se natolik činila, že na zítřek je předepsaný další. Já vím, je to těžko uvěřitelné. XD
No a nahoře v médiích máte jen tak pro zajímavost cover pro to nové Adommy, které se bude jmenovat DID. ;D
Přeji příjemné počteníčko a jakákoli vaše podpora mě velice potěší. :33

Tommy

„To ty jsi syn Dereka? To by mě nikdy nenapadlo, i když ta podoba tam je," podivil jsem se. Bylo to příjemné překvapení. Vážně velká shoda náhod. Nebo spíš osud?

„Nezavolal jsi, takže máš u sebe buď pořád zmatek, nebo jsi si našel někoho lepšího," konstatoval nehledíc na má poslední slova.

„Ne, jen jsem teď něco řešil. Kamarádské záležitosti, znáš to," snažil jsem se to zahrát do outu. Nechtěl jsem to pitvat a hlavně začít vzpomínat.

„Á, s mladým Lambertem, že?" zeptal se se zájmem.

„Jo. Ty ho znáš?" snažil jsem se taky získat nějaké informace k dobru.

„Hmm, ale jen od vidění. V doupěti byl celkem často. Slejzal se s Billym, je to takový zajímavý týpek. Asi spolu chodili, ale teď jak odjel, tak už se nevídají. Ale Adam je podle všeho fajn kluk," dodal s milým úsměvem. Kdo je, sakra, Billy? A proč se mi o něm Adam nikdy nezmínil?

„Ale to je jedno. Pojďme se vrátit k naší předchozí debatě. Jak se ti vůbec daří?" položil mi další otázku, zatímco se přibližoval stále blíž. Hypnotizoval jsem ho pohledem, byl nehorázně přitažlivý a i když jsem nikdy nebyl odborník přes řeč těla, poznal jsem z jeho pohledů a gest, že mě chce. A takovéto příležitosti se nenechávají proklouznout mezi prsty.

„Momentálně nevím, vyvoláváš ve mně smíšené pocity. Ale jeden převládá," řekl jsem pevným hlubokým hlasem úplně mimo mísu. Trochu znejistěl, nečekal to. Asi si myslel, že budu zase jen trapně mlčet a zírat. Přesto mi však přejel palcem po hrudi, přičemž se mi celou dobu díval do očí, i když byl menší než já.

„Jaký?" zamrkal nevinně řasami. Skousl jsem si ret.

„Vzrušení," přejel jsem mu rukou po boku. Toto gesto mě stálo hodně úsilí a přemlouvání.

„A co s tím uděláme?" šibalsky se usmál. Tak nějak ze mě v tuto chvíli opadla všechna nervozita.

„Víš, jak jsi říkal po mé první puse, že když ti zavolám, budeme pokračovat tam, kde jsme skončili?" nadzvedl jsem jeden koutek úst do úsměvu. Má ruka stiskla pevněji jeho bok a přitáhla si ho blíž k mému tělu. Cítil jsem teplo, které z něj sálalo. Bylo příjemné, mít ho u sebe.

„Hmm," zabroukal melodicky a rozepl mi sako. Poté mi z prsou přejel dlaněmi na ramena, a tak ten kus černé látky odstranil. Látka s nepatrným zašustěním spadla na zem.

„Ups," řekl nevinně, načež mi zuby přejel po spodní čelisti.

„Asi nemá cenu se ptát, jestli to platí, když jsem přišel osobně, co?" zachraptěl jsem, když se jeho rty přesunuly na můj krk. Hladil jsem ho naléhavě po zádech a nechal se unášet tím slastným, příjemným pocitem, který jeho rty vytvářely. Najednou přestal, zvedl moje sako ze země, uchopil mou ruku do své a vydal se k posledním dveřím na konci chodby.

„Tvoje rodina tu má připravené pokoje pro hosty. Jako otcovi dobří přátelé tu budete přespávat. Tohle je tvůj pokoj neřesti," s posledním slovem otevřel dveře do útulného apartmá, které jsem si ani nestihl nijak blíže prohlédnout, jelikož Colin zaměstnával dokonale veškerou moji pozornost. Ani nevím jak, ale po chvíli jsme spolu leželi v posteli jen ve spodním prádle a vášnivě se líbali, zatímco naše ruce zkoumaly tělo toho druhého. Tentokrát jsem věděl, že dál než k mazlení to nedojde, ne jako při našem prvním společném setkání. Colin věděl, že se na to ještě necítím a respektoval to. Asi mu to ani nevadilo, jelikož vypadal velice spokojeně, když jsem mu zajel pod boxerky rukou a uchopil pevně jeho úd do své dlaně. Neváhal ani minutu a spodní prádlo sundal nejen sobě ale i mně. Rukou konal po mém vzoru, poté si mě opět přitáhl do polibku a dravě mi plenil ústa. Naše ruce synchronizovaně přejížděly čím dál rychleji po penisu toho druhého, dokud nás o pár minut později nezachvátila vlna rozkoše z příchozího orgasmu, který už nešel více oddálit.
Spokojeně jsme vedle sebe leželi na zádech a oddychovali. Mlčeli jsme, ticho, jenž mezi námi panovalo, bylo však příjemné a uklidňující. Colin se zvedl do sedu, oba nás očistil kapesníčky, přikryl nás a nakonec se mi přitiskl k boku. Rukou mi bloudil po břiše a polštářky prstů něžně přejížděl po konturách mých jizev. Byl to zvlástní pocit, stále jsem nevěděl zda pěkný, nebo hrozný.

„Nechápu, proč ti tolik vadí. Jizvy jsou náhodou sexy, stejně jako ty," zamumlal spokojeně. Nadzvedl hlavu těsně nad popálená místa a začal je obdarovávat drobnými polibky, které jsem ani na některých místech necítil, jelikož mi oheň přerušil některé nervy. Musel jsem ale uznat, že to bylo příjemné, už mi to nepřišlo nechutné, bylo to od něj hezké a já se cítil v jeho přitomnosti velice komfortně. Takhle jsem se ještě nikomu nepropůjčil, neoddal. Bylo to nové, přesto mě to nijak neděsilo.

„Naučím tě se mít rád," řekl vítězoslavně. Vypadal při tom tak roztomile, ještě když mu vlasy trčely do všech stran z naší předchozí činnosti. Ten kluk mě fascinoval čím dál víc.

„Ale nejdřív," zvedl ukazováček do vzduchu na znamení, že chce říct něco extra důležitého.

„Ano?" popohnal jsem ho trochu v jeho vyjadřování.

„Půjdeš se mnou na rande?" hodil po mně psí kukuč a já jsem se nezmohl na nic víc než zakývání hlavou, načež jsem si ho přitáhl do polibku.

Jak snadno se člověk může nechat unést příjemnými okamžiky.