Znetvořený osudem [CZ Adommy FF]

Kapitola 11. - Duhové doupě

Ahojte, moji milí. Je zde nová kapitola a s ní i jeden nový charakter. :D Snad vám nebude vadit, že jsem tento příběh začala psát v příčestí minulém, ale vyhovuje mi to tak víc. Kdyby se vám to ale nelíbilo, dejte vědět a já budu pokračovat ve psaní zase klasicky. ;)
Omluvte mé chyby a užijte si dílek. Přeji vám příjemné počteníčko. :D

Tommy

Stáli jsme před velkými železnými dveřmi v tiché, zapadlé uličce. Jako by zde nebylo ani živáčka, to byl však jen klamný dojem. Zrovna v této čtvrti se nacházelo nejedno doupě čišící životem a neřestí. Nezasvěcený člověk by si ani nedomýšlel, že se tady může vyskytovat nějaká zábava. Já už jsem zasvěcený byl, jelikož mi Adam nějaké informace o tomto místě poskytl.

Pohlédl jsem na svého společníka, který vztáhl ruku ke dveřím, načež na ně systematicky zaklepal. Došlo mi, že to bylo nejspíš nějaké znamení, až když se před námi rozevřely ty masivní, těžké dveře. Adam mě chytl pohotově za ruku a ztáhl s sebou dovnitř. Ocitli jsme se v tmavé chodbě, bylo v ní celkem chladno, proto jsem si jednou rukou přitáhl svou koženou bundu víc k tělu, druhou ruku mi stále svíral Adam, který mou osobu vedl hlouběji do útrob tohoto místa. Prošli jsme přes dva bodyguardy, kteří nic nenamítali, pouze nám kývli na pozdrav a pustili nás dalšími dveřmi dál. Tentokrát jsme se ocitli před schodištěm vedoucím do nižších pater, po němž jsme sestoupili dolů. Z dálky byla slyšet hudba a lidské hlasy, čím více jsme se přibližovali ke dveřím na konci chodby, tím to bylo slyšet zřetelněji. Modroočko otevřel dveře, čímž mi poskytl pohled na spoustu mladých gayů a lesbiček, jenž se po sobě plazili ve víru tance, nebo posedávali v křešílkách po obvodu místnosti a povídali si.

Byla tady spousta mladých lidí, na můj vkus jich bylo až moc. Povětšinou jsem se totiž zalidněným místům vyhýbal, necítil se tam pohodlně.

Několik zvídavých zraků se upřelo směrem na nás, moc jich ale nebylo, jelikož si každý všímal svého. Ruku v ruce jsme se prodrali davem na parketu, dokud jsme se neocitli na druhé straně místnosti, kde byl bar a několik volných stolků se židličkami. Teprve teď černovlásek pustil mou ruku z pevného sevření. Nelíbilo se mi to, ale nic jsem nenamítal, protože by to bylo divné. Namířil si to k baru a já ho následoval. Nestál jsem o to, aby se mi ztratil a já tu pak zůstal sám. Řekněme, že jsem nikdy nebyl moc zdatný v seznamování.

Objednali jsme si pití a usedli k malému stolku. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Bylo tu celkem narváno. Nikdy jsem na podobném místě nebyl, jelikož se mi doposud nenaskytla příležitost. Od mého setkání s Adamem mě už nic nepřekvapovalo, tudíž ani návšteva undergroundového klubu.

"Líbí se ti tu?" probral mě Adam z přemýšlení. Pohlédl jsem na něj. Vypadal skvěle, jako obvykle.
"Jo, je to něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Je tu taková uvolněnější atmosféra, žádné nafrněné dámy v nočních róbách nebo gentlemani v kvádrech od předních návrhářů. Tohle je ta pravá zábava, žádná přetvářka." usmál jsem se na něj. Pokýval vědoucně hlavou a pozornost upřel zpět k parketu. Nejspíš ho tam někdo zaujal. Sklopil jsem hlavu ke svému pití, byl to nějaký pestrobarevný koktejl říznutý něčím trošku tvrším, typoval bych to na vodku.

Adam mi po několika minutách nečekaně drcnul do ruky, takže jsem si málem obsah skleničky vylil do klína. Střelil jsem po něm naštvaným pohledem.

"Promiň." omluvil se spěšně, pak jen kývl hlavou k parketu a potutelně se usmál. S pozvednutým obočím jsem se na to místo podíval. Ve změti spocených těl jsem si všimnul menšího blondýna, jehož vlasy měly místy zelenou barvu. Tancoval s hezkou zrzkou, byla vyšší než on. Jakmile se naše pohledy střetly, odvrátil stydlivě obličej na rusovlásku.

"Nejspíš máš prvního obdivovatele." poplácal mě Adam po rameni. Tupě jsem na něj zíral a nemohl uvěřit tomu, co právě vypustil z úst. Já? Cože mám?

"Určitě se díval na tebe." snažil jsem se obelhat i sám sebe. Adam nad mým chováním protočil oči.

"Nechovej se jako idiot a běž si s ním zatancovat. Kdyby se díval na mě, tak už u něj dávno jsem a strkám mu jazyk do pusy." ušklíbl se. Tak tuhle Adamovu stránku jsem ještě neměl čest poznat.

"A co mu mám jako říct?" vyjekl jsem na něj.

"Hlavně mu neřkej: Smím prosit? Tím by ses pohřbil. Prostě za ním jdi, chovej se přirozeně a ukaž svůj zájem, protože ty ho, sakra, máš! Nebo ne?" zeptal se zvědavě.

"Mám zájem." přiznal jsem, tváře mi trošku zrudly. Proč se vždycky musím chovat tak nemožně?

"Tak na co ještě čekáš? Měl by sis pospíšit, jinak ti ho ještě někdo přebere. Marš!" strčil do mě. Váhavým krokem jsem se rozešel jeho směrem. Byl moc hezký, takový drobný. Chvíli jsem se zdráhal přijít až těsně k němu. Za tu dobu, co jsem mluvil s Adamem se i s tou holkou přesunuli k baru, takže ke mně byli nyní otočeni zády. Přišlo mi blbé mu klepat na rameno, takže jsem si odkašlal, aby to mohl slyšet i on. Otočil se na mě, načež ztuhnul.

"Ahoj." pozdravil jsem ho s úsměvem, čímž jsem na sebe upoutal pozornost i jeho kamarádky.

"A-ahoj." zakoktal se. Byl rozkošný, nejspíš jsem se mu opravdu líbil, protože každou chvíli klopil zrak k zemi.

"No, nechtěl by sis zatancovat? Se mnou?" přešlápl jsem na místě a vrazil si ruce do kapes.

"Moc rád." pokýval nadšeně hlavou. Ihned se zvedl ze svého dosavadního místa, střelil rychlým pohledem po své kamarádce, která nic nenamítala, vzal mě za ruku a najednou jsme se ocitli na tanečním parketu. Přivinul se mi těsně k tělu a pohupoval boky do rytmu písničky, ruce obmotané okolo mého krku.

"Směl bych se zeptat na tvoje jméno?" zeptal jsem se nejistě a ruce přesunul na jeho útlý pas.

"Colin. Ty?" zamrkal na mě svými dlouhými řasami. Jeho zelené oči mě uchvátily, vypadaly jako dva zářivé smaragdy.

"Tommy." odpověděl jsem mu. Pak už jsme se oba ponořili do víru tance. Ještě jsem se stihl podívat na místo, kde jsme předtím seděli s Adamem. Nyní tam však nikdo nebyl a černovláska jsem v okolí taky nezaregistroval. Mávl jsem tedy nad tím v duchu rukou a naplno se začal věnovat tomu nádhernému stvoření, které jsem před sebou měl.