Znetvořený osudem [CZ Adommy FF]

Kapitola 34. - Jak je důležité míti Adama (15+)

Eh... Byly to už tři měsíce, tak jsem si řekla, že bych už konečně mohla taky přidat novou kapitolu. Těchto 2000 slov byl porod, toto je prosím pátá verze. Myslela jsem, že si rozmlátím mobil a klávesnici u počítače...
No nic, tady máte trohu toho TommyAsTop x AdamAsBottom akce. Blížíme se do finále, už nás čekají tak 2-3 kapitoly, kde se bude skákat v čase + Epilog s mým konečným slovem. :D
Užívejte a držte mi palce, ať to nejpozději do konce ledna dojedu. XD

Tommy

Myslel jsem si, že Adama znám, ale čím déle jsme spolu bydleli, tím více jsem se ujišťoval o pravém opaku. Černovlásek byl zvláštní stvoření. Měl několik svých typů chování, které střídal jako počasí. Dokázal být rozkošný, stydlivý a roztomilý, ale také se z minuty na minutu dokázal převtělit do svého sebevědomého já, které umělo být velice egocentrické, podlé a bezohledné. Někdy jsem se divil, s kým že to chci vůbec mít vztah.

V momentě, kdy byl na scéně milý, starostlivý Adam, věděl jsem, že s ním chci strávit zbytek života. Pak se ale zjevila jeho odvrácená strana, která už mi tolik sympatická nebyla. Spíš vůbec. Nesnášel jsem jí, hnusila se mi. Takže zatím k žádnému chození nedošlo. Doposud jsme chodili na "rande", někdy se i drželi za ruce. Žádná další pusa už bohužel neproběhla. A světe div se, nebyla to má vina.

Adamovi jsem se líbil, to bylo jasné. Chtěl se mnou mít vztah, to bylo přímo očividné. Byla mezi námi jistá chemie, to jsme postřehli oba dva. Proto jsem moc nechápal, proč si Adam drží pořád takový odstup. Nějak jsem si odvodil, že na poli lásky se mu zatím dvakrát nedařilo, pokaždé to bylo jedno velké zklamání. Nikdy jsem však Adama neviděl chovat se k jinému muži tak asexuálně, jako to teď dělal u mě. Byl jsem z toho trochu vykolejený a nervózní. Někdy jsem přemýšlel, jestli to není nějaká jeho taktika. Nechat mě co nejdýl čekat a pak, až se osvědčím jako věrný partner, možná dostanu i něco víc, než jen zamilované pohledy.

Z mých konspiračních teorií mě probraly až otevírající se dveře do mé pracovny. Stál v nich Adam, který se nejspíš právě vrátil ze školy. Vypadal unaveně, ale pořád skvěle. Na sobě měl černé tílko, jež odhalovalo jeho hubené, šlachovité paže, okolo pasu měl uvázanou kostkovanou košili a nohy mu skvěle obepínaly černé džíny s dírami na kolenou. Byly mé oblíbené, jelikož v nich měl nejvýraznější zadek a vidět něco takového mé oči vždy potěšilo.

„Čau. Vrátím se večer, tak jen abys to věděl a nehledal mě," oznámil mi jen tak mimochodem a dveře zase zavřel. Vyjeveně jsem se díval směrem, kterým zmizel. Nevím proč, ale měl jsem potřebu si zahrát na stíhačku a provést výslech. Přeci jen mu bylo stále sedmnáct, takže jako starší v tomto domě, jsem nad ním musel držet dohled.  Zvedl jsem se od stolu a zamířil si to za ním. Už si nazouval boty, tudíž jsem přišel právě v tu správnou chvíli. Stoupl jsem si před vchodové dveře a čekal.

„Co děláš?" pozvedl nechápavě obočí. Nejspíš se mu můj přístup nelíbil. To měl ale smůlu.

„Kam jdeš?" založil jsem si ruce na prsou. On zaujal ten samý postoj, který doplnil o podupávání pravou nohou.

„Ven," odpověděl stroze. Protočil jsem očima. Bydlet s puberťákem nebylo někdy dvakrát jednoduché. Sice jsem byl jen o skoro dva roky starší, ale rozdíl v mentální vyspělosti byl hodně výrazný. Zatímco Adam se stále pohyboval v období vzpurnosti, užívání si a nemyslení na důsledky svých činů, já jsem byl ve fázi zodpovědnosti a přemýšlení nad budoucností. Vlastně jsem Adamovo momentální období úplně přeskočil. Nikdy jsem nebyl problémový a nevybouřený, byl jsem vždy spíš vyspělejší a klidnější než moji vrstevníci. To ovšem neznamenalo, že jsem byl suchar. Měl jsem rád zábavu, akorát jsem si pod tím pojmem představoval něco jiného než černovlásek přede mnou.