Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/

2. Kapitola

Elena seděla u stolu naproti svému otci a pozorovala ho, jak v poklidu jí večeři. Udělal jim kuřecí maso s kari omáčkou a těstoviny. Bylo to jedno z jejích nejoblíbenějších jídel, ale jeho chování ji k jídlu přimělo cítit spíš opovržení.
Pamatovala si ho jako toho 'zlého' strýčka, bratra jejího otce, kterého objevila jako nevlastního. Proč se to muselo stát? Blesklo jí hlavou a ona si povzdechla.
,,Děje se něco, Eleno?" zeptal se jí John a ona zavrtěla hlavou a dál se nimrala v jídle. ,,Nechutná ti? Myslel jsem, že je to tvé oblíbené," řekl a odložil svou vidličku. Teď jí přišlo, že se chová nevděčně. Udělal její oblíbené, věděl to a ona je neschopná to sníst jen kvůli tomu, že se její svět převrátil vzhůru nohama. A to jídlo bylo opravdu dobré.
,,Chutná, jen nemám moc hlad, smím si to nechat na později?" zeptala se ho.
,,Jistě, já už musím jít, takže si to potom přihřej v mikrovlnce, zlato." Řekl, uklidil svůj talíř a příbor do myčky a přešel k ní. Políbil ji do vlasů jako opravdový otec a odešel z domu.
,,Svoboda," šeptla Elena a dala zbytek do lednice na později.
Když vešla do svého pokoje nahoře, tak se hned pustila do prohledávání krabic. Hledala svůj deník, který nemohla už pár dní najít. Prohledala snad všechny krabice co tu měla.
,,Doufám, že není ve sklepě," zanadávala si pro sebe, když si uvědomila, jakou má kliku.
Vzala si vlásenku a vydala se po schodech dolů a do zadní místnosti domu, odkud mohla jít do sklepa. Bylo to zamčené na zámek a poté i samotné dveře byly zamčené.
,,Díky Car, že jsi mě už v devíti naučila, jak odemknout něco, co je tajné." Zamumlala si pro sebe, než se pustila do odemykání zámků vlásenkou. Byla to hračka. Tohle dělala skoro každou chvíli... tedy, ne že by to někdy přiznala, pomyslela si.

***

Derek vzhlédnul, když jeho citlivý sluch uslyšel odemykání. Přišel ho mučit? Že by už konečně?
,,To je tma, kde mám hledat?" zanadával ten nejsladší a nejméně očekávaný hlas. Přitiskl se ke zdi, ale to zarachotily jeho řetězy. Bylo to tiché a tak doufal, že si toho nevšimla.
Viděl, jak dveře otevřela ještě víc, aby sem šlo světlo. On byl v temném koutě, takže pokud nerozsvítí, tak by nebyl vidět. Takže ona je lovkyně? Bude jako Allison, která jen stála a sledovala jeho mučení? Proč zrovna ona? Ta sladká Elena?
,,Proč zrovna sklep? Nesnáším tmu," zašeptala si pro sebe, stejně to ale slyšel. ,,Navíc strašidelné zvuky. Bravo, Eleno. Akorát si přivodíš noční můry." Mluvila pro sebe a slyšel, jak hmatá po světle, když její dlaně neúspěšně hledaly vypínač.
Skoro ani nedýchal. Je nevinná, blesklo mu hlavou. Ale to byla Allison taky a nic neudělala. Jen sledovala jeho mučení. Málem se modlil za to, aby Elena byla jiná.
,,To zvládneš Eleno, jen přestaň hledat jak zapnout světlo a vem si baterku," mluvila dál pro sebe a jemu zacukali koutky rtů. Slyšel, jak něco zašramotilo, když zašla pryč ze sklepa a pak se vydala po schodech dolů. Napjal se v očekávání. Mířila baterkou ale jinam, než byl. Stále byl skrytý ve tmě.
Měl chuť do něčeho praštit a jak pohnul rukou, tak zachřestil řetězy, až uslyšel poplašený výkřik a osvítilo ho ostré světlo baterky. Syknul, jak byl zvyklý na tmu.
,,Proboha," zašeptala a odtáhla baterku z dosahu jeho očí. ,,Omlouvám se," šeptla a bez rozmyslu šla k němu. Zbláznila se? Byl cizí, připoutaný a mohl jí klidně ublížit.
,,Co to děláš?" zachraplal. Byl tu od rána, teď byl večer a celou dobu neměl ani doušek vody.
,,Chci ti pomoct," řekla mu Elena jen a Derek se zamračil.
,,Nemůžeš, tvůj otec, pokud to byl on, tak ten by na to přišel a měla by jsi potíže." Zavrčel na ni, až sebou škubla. Odkdy vlastně jemu záleželo na někom od lovců?
,,Můj otec tohle udělal?" zděsila se Elena a zůstala zírat na vězně. Derek pomalu přikývl a uvědomil si, že ona je úplně jiná. Chtěla mu pomoci i za cenu toho, že by ji načapal otec.
,,Ty tu bydlíš?" zeptal se místo toho a pozoroval ji.
,,Ano, ale do sklepa jsem měla přísný zákaz vstupu a teď už vím proč. John tu mučí lidi, myslím.. tebe." Zašeptala skoro plačtivě. Dostal chuť ji obejmout. Sakra, měl by se klidnit.
,,Takže jsi o tomhle nic nevěděla? A John? Svému otci říkáš John?" zeptal se jí Derek. Povzdechla si a posadila se naproti němu ke zdi, kde skrčila kolena k hrudi. Objala si je rukama.
,,Ano, jelikož jsem až do nedávna nevěděla, že je to můj otec. Vždy jsem si myslela, že moji rodiče... nakonec se ukázalo, že to byl právě strýc John, kdo je můj otec. Matku neznám," pokrčila rameny a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
,,Já z rodiny vlastně nikoho už nemám," zamumlal Derek s povzdechem.
,,To je mi líto," špitla a on si ji zůstal prohlížet. ,,Jsem Elena," dodala své jméno.
,,Derek," odpověděl a pozoroval ji.
,,Proč jsi tady, Dereku?" zeptala se. Když slyšel jeho jméno z jejích úst, byla to pro něj rajská hudba.
,,To ani nechtěj vědět, Eleno." Povzdechl si a pak uslyšel auto vjíždějící k domu. ,,Musíš jít, zamkni za sebou a jdi pryč. Někdo přijel a jsem si jistý, že by jsi tu neměla být." Dodal a ona přikývla. Sebrala baterku a chtěla se rozeběhnout nahoru, ale zastavila se. Přeběhla k němu a políbila ho na tvář.
,,Najdu způsob, jak tě osvobodit, Dereku." Zašeptala k němu, než se rozeběhla po schodech, které brala po dvou. Když se zavřeli dveře, znovu osamotněl.
Derek jen doufal, že se mu ta rozkošná Elena vrátí. Její společnost se mu líbila a ten polibek na tvář se ho dotkl přímo v srdci.

***

Elena to všechno pomocí vlásenky zase zamkla a utekla do kuchyně, kde si doohřívala jídlo z ledničky, když dovnitř vešel John. Očividně v dobré náladě.
,,Jdeš si teprve dohřát jídlo? Vše do školy máš připravené?" zeptal se jí a ona přikývla. Neměla náladu s ním mluvit, protože věděla, čeho byl schopný. Derek dole byl živoucím důkazem. Chudák, prolétlo jí myslí. Musí mu pomoci.