Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/

21. Kapitola

Derek seděl u Eleny. Byla tma, žádné světlo v pokoji nezapnul. Jen ji uložil do postele, posadil se na kraj a dal hlavu do dlaní. Bylo mu strašně. Jeho světlo, které našel v temnotě svého života, leželo na posteli bez pohnutí už moc dlouho. Nevěděl, co se stalo dole, co bylo, kde je ta její blonďatá kamarádka. Věděl jen to, že jestli se Elena neprobudí, on nebude chtít žít.
Když zaznamenal světlo, zavrčel nelibostí. Podíval se ke dveřím, odkud se linulo světlo z chodby.
"Co chceš?" zavrčel a opět se podíval na nehybné tělo Eleny.
"Nechal jsi mě tam samotného, synovče," řekl ode dveří Peter, který sotva stál na nohou. Ale hojil se.
"Zvládl jsi to? Zvládl. Tak buď rád," zašeptal Derek nešťastně a svíral v ruce lahvičku s krví, kterou dostal.
Nevěděl co dělat. Jeho láska zemřela, byla pryč. Ale vrátí se mu? Bude stále ta stejná, milující a ochranitelská Elena? Nebo bude úplně jiná? A bude vůbec žít? A co její otec? Nebude ji chtít hned zabít? A bude Elena vůbec chtít být taková? Bylo to na něj moc otázek. Cítil se pod psa a nevěděl nic.
"Vzbudí se, neboj se, Dereku," ozvalo se tiše od jeho strýce. Nečekal to. Cítil v hlase Petera sympatie a to mu vůbec nedávalo smysl. Ale co v téhle době smysl dávalo? Naprosto nic.
"Doufám, že ano," zašeptal mladší vlkodlak a díval se na nehybnou krásu v jeho posteli. Do očí se mu draly slzy, ale zakazoval si plakat. Na co by mu to bylo? On byl vlkodlak, on byl Alfa. Slzy byl pro něj neznámý pojem. Ale i tak tam seděl, držel její studenou ruku ve svých horkých dlaních a nutil se do toho, aby nepropadl pláči. Opřel si tvář do její chladné dlaně a vdechoval vůni její kůže. Nemohla být přeci mrtvá, když stále cítil její jedinečnou vůni, ne?
"Půjdu se prospat. Pro dnešek snad bitvy přestaly," zamumlal Peter, než odešel a nechal ho tam samotného s jeho vyvolenou.
"Eleno, prosím, prosím, vzbuď se mi. Vždyť před sebou máme mít celý život, měli jsme mít kopu dětí," nevydržel to a do jeho očí vstoupily konečně slzy, které mu stékaly po tvářích a padaly na přikrývky na posteli. Jak to takhle mohlo skončit? Jak je možné, že jim tohle určil osud?
Derek zavřel oči a když je otevřel, zářily rudou barvou, která připomínala ze všeho nejvíc krev. A tu právě vlkodlak v něm chtěl ochutnat. Chtěl krev toho bastarda, co mu ji vzal. Co ji vytrhl z jeho náruče a proměnil v něco, co by ani nemělo existovat.
Věděl, že za tohle mu Klaus zaplatí.
Derek něžně uložil ruku Eleny na její bříško a vstal. Pak začal rázovat po pokoji, jako kdyby byl lev v kleci. Potřeboval si utřídit myšlenky, než se rozhodne co bude dělat. Chodil sem a tam. Cítil čím dál tím větší neklid. V uších se mu ozývalo jen tikání hodin, jak ubíhaly další a další vteřiny. Potřeboval, aby se Elena probudila. Potřeboval světlo v jeho temném světě.
Zavřel oči a zaklonil hlavu. Nemohlo mu pomoct, jestli se bude chovat neuváženě a hloupě. Musel mít čistou hlavu a neztratit trpělivost. Ale to se lehčeji řeklo, než udělalo. Jediné, na co myslel byla Elena. Jak nehybně ležela. Jak jí její kaštanové vlasy rámovaly bledou pokožku. Jak neslyšel ani jediný náznak tlukotu srdce. Neviděl zvedat se její hruď v nádechu, neslyšel absolutně nic. Bylo tu jen ticho, které ho ničilo. Bylo to něco, nad čím odmítal přemýšlet. Ale nic mu nezbývalo. Jeho Elena teď byla něco jiného. A osud jim tak dal jasně najevo, že spolu nebudou. Protože ona se stane nesmrtelnou, zatímco on bude stárnout. Možná pomaleji, ale i tak bude stále stárnout. A zemře. Jednoho dne zemře stářím, pokud bůh dá. Pokud ne, zemře v boji. Ale i tak byl boj lepší než zemřít jako pes stočený do klubíčka. Boj byl něco, co znal. Zažíval ho každý den. S tím mohl počítat. Ale s nesmrtelnou přítelkyní mohl počítat jen těžko.
Do hlavy se mu vkradla myšlenka, že by někde byl nějaký lék na to, aby se vrátila do života vlkodlaka. Stále si myslel, že kdyby se vzdal své Alfa moci, mohl by ji vrátit zpět, ale nezískal by tím nic. Nemuselo by to zabrat a on by tak byl oslabený a neschopen ji chránit.
Chtělo se mu nad nespravedlností jeho života zavýt a řvát. Chtěl zvrátit to, co se stalo. Ale nemohl. Bylo mu jasné, že to jen tak neskončí. A hlavně... zvrátit minulost nešlo. Ale možná, kdyby našel způsob, jak zvrátit přeměnu... zavrtěl hlavou nad absurditou jeho myšlenek. Nebylo tu cesty ven. Byla tu jen cesta kupředu. A on to musel akceptovat a přizpůsobit se. Tak jako to dělal celý svůj život.
Vzpomínal na den, kdy uviděl tu roztomilou, drobnou brunetku u svého domu v lesích. Hned věděl, že je speciální a bude speciální i pro něj. Hlavně pro něj. Zasáhla ho přímo do srdce a to ji jen viděl, slyšel a cítil. Ona o něm neměla ani tušení. Ale změnilo se to. Nejspíš měl být vděčný jejímu otci, že ho spoutal a držel u sebe v domě. Což, podle něj, bylo velmi hloupé, ale aspoň tak potkal ji. A věděl, že ona je stvořená pro něj. Jeho Elena. Zavrčel a praštil do zdi nejblíže k němu. Omítka z ní opadala, jak se rozdrolila pod jeho úderem. Povzdechl si a šel se posadit zpět. Sklonil hlavu a promnul si tvář rukama.
Derek přemýšlel jen chvíli, než zaslechl něco, co si myslel, že je navždy ztraceno. První úder srdce a po něm následoval další. Vzhlédl, když uviděl, jak rukou Eleny něco škublo a ona se s hlasitým nádechem probrala a posadila se. Díval se na ni jako na zjevení. Sledoval její krásnou tvář, která byla v šoku. Pozoroval ji, jak si přiložila ruku na místo svého srdce, než se jejich pohledy setkaly. Sledoval její oči, které na něj vyděšeně zíraly a byly velké jako talíře. Miloval její hnědé oči, které mu vždy řekly, co jeho láska právě prožívá. Právě teď to byl šok, radost z toho, že ho vidí, strach z toho, co se stalo a co bude. Jenže na tom mu teď nezáleželo. On se staral jen o to, že je vzhůru. Že vidí její krásnou tvář znovu s barvou ve tvářích.
"Eleno?" zašeptal, když konečně našel svůj hlas a odhodlal se k tomu ji oslovit.
"Dereku..." šeptla a do krásných čokoládových očí se jí nahrnuly slzy. Trhalo mu to srdce, ale věděl, že jí musí dát krev a zachránit ji. I klidně násilím. Pro něj nebyla jiná možnost. Pro něj tu nebyla možnost, že by žil ve světě bez jeho Eleny.

- KONEC -