Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/

13. Kapitola

Elena se dívala na svého otce, kterému se na tváři usadil rozzuřený výraz, který u něj snad ještě neviděla.
,,Co jsi to udělal?" zašeptala a podívala se na Dereka, jemně mu odhrnula vlasy z čela, byla odhodlaná ho chránit, i kdyby měl otec přijít na to, že je vlkodlakem.
,,Já? Eleno, ty nemáš ponětí, co je tohle za monstrum." Zavrčel John a Elena se postavila tak rychle, že to i ji samou překvapilo.
,,On není monstrum," řekla, pokusila se o klidný tón, ale moc jí to nešlo. Musela být potichu, aby nevzbudila pozornost, i když byly daleko od tříd.
,,Věděl jsem, že jsem ti o tom měl říct už tehdy, když utekl ze sklepa." Prohrábnul si rukou vlasy John. ,,On je vlkodlak, holčičko." Odpověděl jí, pokoušel se o smířlivý tón.
,,Já vím," odsekla Elena a tím si vysloužila Johnovu plnou pozornost, která se ale stočila k jejímu krku.
,,Proto nosíš tohle?!" zamračil se a natáhl se, aby jí to strhl z krku, ale Elena odskočila a chytila to do dlaně. Ona to nedá.
,,Protože mi to dal Derek. Vím, co je Derek, otče. Ale i tak ho miluju." Řekla mu a ramena se jí prudce zdvihala pod jejím rychlým dechem. Potřebovala se uklidnit. Derek jí to říkal. Musela se uklidnit, aby se neproměnila přímo před otcem. To by bylo hodně špatné.
,,Ne, to tedy nemiluješ. Vlkodlaci jsou zvířata, monstra, Eleno. My jsme rodina lovců, vychováni k jejich zabíjení, k očištění světa od nich." Ukázal uspávací puškou na Dereka a brunetka jen tak tak zvládala svůj vztek.
,,Ty nemáš právo rozhodovat o tom, koho miluju nebo ne. Nejsme monstra, to vy jste monstra. Derek je hodný, chrání lidi kolem sebe, chrání mě. Milujeme se a já tě nenechám mu ublížit. Protože jestli ublížíš jemu, ublížíš i mně." Řekla, zhluboka dýchala a pozorovala vyjeveného otce.
,,Ty jsi řekla: Nejsme monstra?" zeptal se a Elena se mu podívala do očí.
,,Je tu smečka Alf. A ano, vím o vlkodlacích hodně, protože s jedním chodím. To tihle jsou ti, které by jsi měl lovit, ale ne nás. A ano otče, řekla jsem, že nejsme monstra." Odpověděla Elena a nechala Johna uvidět zlatavou barvu jejích očí, vlkodlačích očí.
Johnovi vypadla uspávací puška z rukou, jak klopýtl dozadu. Výraz zděšení nahradil jeho rozzuřený.
,,Ne... ne moje holčička," zašeptal jako při modlení. Elena nereagovala. Klekla si k Derekovi, kterého si přitáhla k sobě a dala si jeho hlavu do klína. Chránila ho.
,,Zabiješ mě teď taky? Jako každého vlkodlaka?" zeptala se a pozvedla hlavu k Johnovi.
,,Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Nikdo nesmí vědět, že je z tebe vlkodlak," povídal páté přes deváté. Jako kdyby ani nevěděl co má říct. ,,Neboj se, holčičko. Něco vymyslíme, všechno bude v pořádku. Nějak to vyřešíme," chodil kolem nich dokolečka.
,,Takže jen co je z tvé dcery vlkodlak, tak hned přestaneš být lovcem?" zvedla Elena obočí a pozorovala ho.
,,Ano, tedy ne. Já nevím, Eleno. Moje povinnost by byla tě ihned zabít, ale copak to můžu udělat? Jsi moje dcera, moje krev. Teprve jsem tě získal, nechci tě hned ztratit." Řekl a Elena na něj překvapeně zůstala koukat.
,,Ztratíš mě i tehdy, pokud ublížíš Derekovi nebo někomu z jeho smečky. Oni nejsou hrozba. Jsou to ti nejhodnější lidi, co jsem kdy poznala, tati. Oni ochraňují, neubližují." Zašeptala.
,,Ty víš, kdo to je?" zeptal se John a Elena se na něj zamračila.
,,Pro tohle město je hrozba jedině ve vás lovcích. A v té smečce Alf. Jsou nelítostní."Řekla mu.
,,Kdo tě proměnil? Byl to Derek?" zeptal se a skoro vražedným pohledem se podíval na muže, kterého ona tak milovala.
,,Byl to někdo z té smečky Alf. Derek byl vystrašený, když mě takhle uviděl. On se o mě bál, přál si to vzít zpátky. On by mi tohle neudělal, tati." Odpověděla Elena a ucítila mírný pohyb, který šel od vlkodlaka, kterého u sebe přidržovala.
,,Řeknu to lovcům. Že je tu smečka Alf. Ať se ta smečka a i ty, co pořád běháš, držíte dál od lesů." Zamručel a podíval se s nelibostí na Dereka.
,,Necháš ho už být, tati?" zeptala se Elena.
,,Co jiného bych mohl? Kdybych toho nenechal, ztratil bych tě. Nepochybuju, že byste i odešli z města. Takže po škole hned domů. Klidně i s tímhle vlkodlakem. Hlavně přijď domů, kde to pro tebe bude nejvíc bezpečné." Povzdechl si John a pak jí pomohl zvednout Dereka. ,,Dostal celkem malou dávku, na Alfu, takže by se měl za chvíli probudit." Dodal a společně se ho pokoušeli nést. Bohužel byl příliš těžký. Což Eleně nikdy předtím nevadilo, ale teď ano. Nadávala na to, že musel být Derek tak svalnatý, i když velmi ráda ty jeho svaly zkoumala rukama i rty.
,,Pomůžu vám s ním," nabídl se někdo za nimi a Elena se překvapeně otočila, jen aby viděla Scotta. ,,Díky, Eleno, že jsi nás i přesto neprozradila," dodal k ní šeptem a podepřel Dereka sám.
,,Takže tohle je jeden vlkodlak z jeho smečky?" zeptal se John a Elena se na něj podívala pohledem, který naznačoval jediné: Opovaž se někomu z nich ublížit. ,,Vždyť nic nedělám." Namítl John a zvedl svou uspávací pušku, kterou zase schoval a šli společně se Scottem ze školy a dostali Dereka k němu do auta.
,,Dobře, co teď?" zeptala se brunetka, která neměla tušení, co by měli provést.
,,Někdo by u něj měl počkat." Řekl Scott, který pozoroval ostražitě jejího otce.
,,Počkám tu." Nabídla se hned a pousmála se. ,,Stejně jsem skoro ve všech předmětech napřed." Dodala na vysvětlenou.
,,Uvidíme se doma," zamručel jen John a odešel ke svému autu a ihned odjel.
,,Vzdal to moc snadno," podotknul vlkodlak vedle ní a ona se na něj podívala.
,,Co?" zeptala se, nechápala o čem mluví.
,,Slyšel jsem celou vaši konverzaci na chodbě, nepochybuju, že ji slyšeli i ti dva zrzci." Zamručel. ,,Tvůj otec se až moc snadno vzdal toho, že by měl lovit naši smečku a měl by jít jen po Alfách, i když neví, kdo to je. Neptal se tě na to." Dodal a Elena se kousla do rtu. Tahle slova dávala velký smysl.
,,Co mám podle tebe asi tak dělat?" zeptala se ho, ale to se ozvalo tiché zasténání, než se Derek vymrštil vzhůru a pak zavrčel, jak se praštil o střechu auta.
,,Doufej, že mu na tobě záleží opravdu tolik, že ochrání mimo tebe i nás." Odpověděl jí jen a rozešel se zpět ke škole. Eleně přišel nějak moc rozumnější.
,,Dereku? Jsi v pořádku?" sklonila se pak ke svému vlkodlakovi a uchichtla se, když viděla, jak si mne na hlavě bolavé místo, kam se praštil.
,,Nic mi není, jsem jen trochu malátný. Co se stalo? Pamatuju si jen, že jsi mi řekla, jak moc mě miluješ a já blbec neodpověděl." Zamručel a Elena se tiše zasmála a vtěsnala se do toho prostoru k němu.
,,Můj otec na tebe vystřelil uspávací šipku a ty jsi mi díky tomu padl k nohám," pokusila se o trochu vtipné vysvětlení, ale Derek zareagoval jen tak, že málem vyletěl z auta a znovu se tak praštil do hlavy. ,,Tímhle tempem budeš mít na hlavě opravdu bouli, protože se tvoje tělo na hojení vykašle." Píchla mu do hrudi prstem a on se jen pousmál, ale pak zvážněl.
,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic? Ví o tom, že jsi vlkodlak?" ptal se hned.
,,Moc otázek." Usmála se na něj. ,,Jsem v pořádku, podle něj by mi nic neudělal. A ví o tom, že jsem vlkodlak, protože jsem mu to sama řekla." Poslední slova jen zašeptala.
,,Co se stalo pak?" zeptal se Derek a Elena mu řekla, co všechno se dělo, zatímco Derek pozorně poslouchal a držel ji u sebe.
***
Derek zastavil u domu Eleny, nevěřil, že opravdu tohle dělají. Že jedou do jámy lvové. Chvíli ještě svíral volant, jak se sám v duchu přemlouval, aby tam šel. Věděl, že Elena tímhle nápadem není nadšená také, ale co jiného jim zbývalo, než aby to udělali, pokud si proti sobě nechtěli poštvat lovce?
,,Nic se nestane, pokud si něco zkusí, tak tě ochráním," řekl jí něžně a ona se na něj pousmála. Naklonila se k němu a něžně ho políbila. Miloval, když ji měl takhle u sebe.
,,A já ochráním tebe," odpověděla mu a pak společně vylezli z auta a podívali se na dům, kde se zrovna otevřeli dveře a v nich stál John. ,,A je to tady," zamumlala ještě, než ji vzal Derek za ruku. Viděl, že z toho není John nadšený, ale držel aspoň jazyk za zuby. Za což mu byl vděčný, nerad by ho praštil. Tedy, nerad by ho praštil před Elenou.
,,Pojďte dál," ustoupil dovnitř a oni opatrně vešli. Derek hledal všechno možné, pasti, které by sem dal, aby je při prvním kroku do domu chytli. Ale nic se nestalo. Všechno bylo v pořádku. ,,Posaďte se v obýváku," řekl jim John a zavřel dveře. Držel si Elenu u sebe, když si spolu sedli na gauč a John naproti nim do křesla. Ticho se táhlo. Bylo slyšet jen hodiny, jak ručička ukazuje vteřiny, které míjely a nikdo nemluvil.