Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/

20. Kapitola

Bývaly doby, kdy by Elenu Gilbertovou nikdy nenapadlo, jak se všechno může pokazit. A taky se to stalo, ale mělo to i výhodu. Dereka. I když setkání s ním změnilo celý její život, neměnila by... až na ty krvavosti.
Obešla by se bez toho, že její kamarádka je čarodějka, druhá upírka a ona sama vlkodlačice. Že její otec je lovec právě vlkodlaků a její přítel je navíc Alfa vlkodlak. Až na tohle všechno je její život vcelku normální, pokud ještě nepočítá vraždící partičku Alf. A z nich tu už zbyla jen Kali a vůdce Deucalion. Dvojčata, která se těch míst vzdala k prospěchu dobra byli teď na jejich straně. I když netušila, zda přes dva metry vysoká "gorila" bude na jejich straně i poté, co se zbaví zbývajících dvou.
"Nad čím přemýšlíš?" ozvalo se za jejími zády a ona se otočila od toho obrovského okna s výhledem na město. U dveří stál Peter, Derekův strýc.
"Nad změnami," odpověděla mu upřímně. Nezdál se tak špatný, jak ho líčil Derek, ale jak mohla sama soudit, když ho znala teprve pár dní a počet strávených hodin, kdy ho viděla, mohla spočítat na prstech jedné ruky?
Jí se zdál... celkem milý. Nejspíš.
"Co tu děláš?" zeptala se místo dalších úvah a sledovala, jak pokrčil rameny, odlepil se ode dveří a šel k ní.
"Jen se jdu podívat na dívku, která tak okouzlila Dereka. Bál jsem se, že toho neandrtálce nenadchne už nic, ale opak je pravdou," usmíval se Peter.
"Takhle bys neměl mluvit o své rodině, pokud sám nejsi člověk z Pravěku," odsekla mu Elena, chtěla Dereka chránit.
"A kdo říká, že nejsem? Chci moc, chci to nejlepší, chci mrtvé lovce, protože to oni vraždili. To oni zabili celou rodinu," mávnul Peter rukou a v očích mu bleskla modrá barva.
"Všichni nemusí být takoví, jak si myslíš," zamračila se Elena a sledovala ho.
"Víš, měla bys... prostě jen vědět, že naši rodinu zabili lovci. Ti samí, co stvořili tebe," zamručel Peter a s tím se otočil a odcházel pryč.
Elena nevěděla, zda mu má říct něco jiného, ale co by ona zmohla? Nikdy nebyla upovídaná nebo moc statečná.
Vyřešil to za ni hluk zezdola. Ona i Peter ztuhli, když se rozeběhli dolů. Elena utíkala za Derekovým strýcem, když on přeskočil zábradlí a seskočil tak do patra pod nimi. Ona se tam zastavila a jen zůstala koukat, co se dole děje. Byl tam Deucalion a Kali. Dvojčata tu nebyla a tak se jim Derek postavil sám. Spolu s její kamarádkou Caroline. Bonnie tu nebyla.
Elena rychle utíkala po schodech dolů, aby jim pomohla, ale to už se na sebe vrhli. Caroline cenila špičáky a pohybovala se tak, že ji skoro nikdo nemohl chytit. Až na muže, který se tam znenadání objevil.
"Caroline!" vykřikla Elena a utíkala ke své kamarádce, která ztuhle zírala na nejnovějšího hosta.
"Klausi," zavrčela blondýnka a hned se po něm ohnala. Skočila na návštěvníka a praštila ho do hrudi. Ten ji pak však obratně chytil, kouknul se na ostatní a políbil ji na spánek.
"Chyběla jsi mi, lásko..." zavrněl jí do ucha a držel ji u sebe, než ho kousla a praštila hlavou do nosu. Kroužili kolem sebe, Klaus ji pozoroval s úsměvem od ucha k uchu, zatímco Caroline měla upíří tvář v plné pohotovosti a vrčela. Elena ji nikdy neslyšela takhle vrčet.
"Vypadni nebo nám pomoz," řekla mu blondýnka a pak se přemístila k Eleně, která pomáhala Derekovi se zvednout.
"Mohl bych pomoct," pokrčil upír rameny a postavil se ke Kali, která na něj zaútočila, ale on ji jen odhodil proti zdi jednou rukou, jako kdyby nebyla nic víc, než moucha.
"Kdo je to, Car?" zašeptala Elena, jak držela za ruku Dereka a svou nejlepší kamarádku.
"Ten, co mě proměnil," šeptla Caroline nazpátek a sledovala usmívajícího se Klause.
"A přišel jsem si pro tebe," odpověděl upír a klidně tam stál. Elena nemohla uvěřit vlastním očím, ani uším. Caroline se vedle ní třásla a tiskla její ruku silou, jakou u ní nezažila.
"Dostaneš ji jen přes mou mrtvolu!" křikla Elena a postavila se před svou kamarádku.
"To beru," zasmál se Klaus, než se k nim přemístil, rozkousnul si zápěstí a přiložil ho k jejím rtům. Brunetka se bránila jak jen mohla, ale nepohnula s ním, jen spolkla pár kapek krve, než jí Klaus zlomil vaz. A ona padla mrtvá na zem.
***
Derek zíral na nehybné tělo své milované, která ležela na zemi. Boj kolem jako kdyby ani neexistoval. Všichni koukali jen na Elenu, která ležela u nohou toho Klause. Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Všechno.
Pohnul se spolu s blondýnkou, když přeběhli k Eleně, kterou si Derek vzal do náruče. Caroline plakala, nejasně to mohl slyšet a vidět, sám byl jen soustředěný na to, aby uslyšel ten známý tlukot srdce, který od ní vždy slyšel, ale teď... ticho. Cítil, jak mu září oči, cítil, jak svou moc využívá k tomu, aby se mu vrátila. Vzdával se své moci Alfa vlkodlaka, aby zachránil svou milovanou.
"Tak to ne, chci hybrida!" chytnul ho ten upír, vlkodlak, nebo cokoliv to bylo a odhodil ho proti zdi. Ani to nevnímal, jen se zvednul a mířil zpět ke své vyvolené.
"Klausi!" zakřičela Caroline. "Zabiju tě!" vrhla se na něj a zakousla se do jeho krku. Jenže to bylo, jako kdyby jenom právě na tohle čekal. Přitiskl k sobě blondýnku ještě víc a pak pohlédl na Dereka.
"Tohle musí vypít až se probudí," řekl mu jen, než mu hodil lahvičku s rudou tekutinou a zmizel s Caroline v náručí.
Derek se díval na lahvičku ve svých rukách, věděl co to bylo. Cítil to i přes uzavřenou nádobku. Byla to krev, hutná karmínová tekutina, která měla dar vracet život upírům. Nebo hybridům, jak se domníval.
Nechal vše kolem být, jen vzal svou lásku do náručí a šel s ní do ložnice, ted už mu bylo vše jedno. Ignoroval volání Petera, tříštění skla, i řev vlkodlaků. Cítil se otupělý k světu dokud mu nevrátí jeho spasitelku, která ho vytrhla z temnoty, ve které žil.