Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/

14. Kapitola

,,Jak dlouho... jste spolu?" zeptal se nakonec John, jako správný otec, ale bylo vidět, že mu to činí obtíže.
,,Potkala jsem ho už ve sklepě a.. týden poté, co se dostal ven, jsme se tak nějak dali dohromady." Zamumlala Elena, velice nervózní.
,,Nebála se, měl byste na ni být hrdý," řekl Derek a pohladil Elenu po ruce. Pousmála se na něj.
,,Vždycky jsem na ni byl hrdý." Zašeptal John, jakoby mimochodem, ale Derek ho slyšel. ,,No, dáte si něco k pití?" zeptal se pak a vstal. Derek, nejistý důvěrou k Johnovi, zavrtěl hlavou a Elena zrovnatak.
,,Tati, myslím, že bychom měli jít. Jen si chci zabalit pár věcí. Přespím u Dereka." Vstala Elena a Derek s ní. Dohodli se, že bude asi nejlepší bydlet spolu, teď, když nikdo nevěděl, jak to bude dál.
,,Cože? Znáš ho krátce, mladá dámo. A ať už jsi vlkodlak nebo ne, tak já jsem pořád tvůj otec. Zůstaneš bydlet doma, kde je to pro tebe nejbezpečnější." Řekl John, jako kdyby uzavíral diskuzi.
,,Jsem Alfa, dokážu ji ochránit. Nedovolil bych, aby jí někdo ublížil." zavrčel vlkodlak a postavil se k Johnovi, který nečekal a vytáhl zbraň, kterou namířil na jeho čelo. Ruku držel zpříma, netřásla se. Derek slyšel, jak Elena zalapala po dechu.
,,Neotvírej si na mě pusu, chlapče. Jsem už tak hodný, že tohle dovolím. Nepokoušej štěstí," zamračil se na něj John a zbraň zase schoval. Kolem Dereka se omotaly Eleniny paže a ona ho ihned objala.
,,Jdeme," zašeptala brunetka po jeho boku a on se na ni podíval. ,,My odcházíme, otče." Dodala pak a rychle tlačila Dereka před sebou.
***
Elena se dívala z obrovského okna z Derekova bytu. Okno se táhlo přes celou stěnu a odhalovalo tak západ slunce nad Beacon Hills. Byl to opravdu krásný pohled. Objímala se pažemi a přemýšlela nad událostmi dne.
Její otec věděl, že je vlkodlak. A dokonce i to, že s jedním chodí. Věděl také to, že nejsou nebezpeční, ale mohla mu věřit, že se bude držet s ostatními lovci od nich dál? Nebyla si jistá, zda věřit někomu, kdo celý svůj život nenáviděl vlkodlaky a byl vychován k jejich zabíjení. Kdyby nepoznala Dereka v tom sklepě, kdyby to otec nezjistil... chtěl by pro ni takový život? Chtěl by, aby i ona byla vražedkyní? Aby zabíjela vlkodlaky, kteří nic neudělali? Otřásla se při té myšlence. Tohle by nemohla udělat. Vždyť se bála i toho, že by ublížila motýlovi jen při doteku.
,,Jsi v pořádku?" objaly ji Derekovy paže a ona pomalu přikývla. Nechtěla mu dělat starosti. Už takhle toho měl dost. Nejdřív ho unesl její otec, pak musel řešit tu smečku Alf a její přeměnu a spoustu lovců. Hromadilo se to tu na kupu velkou jako žirafa.
,,Nevadí tedy, že jsem tady?" zeptala se ho tiše a on se jen stejně tiše zasmál.
,,Moc dobře víš, že jsem spíš šťastný. Jsi tu se mnou a já tě ochráním." Řekl a políbil ji do vlasů. Elena se trochu uvolnila. Cítila se tak. Cítila se s ním v bezpečí, milovaná, krásná. Pro něj byla nejspíš dokonalá, i když ona se tak necítila.
,,Myslím, že bychom tu měli třeba založit vlčí ubytovnu. Podle toho, jak se sem hrnou návštěvníci to vypadá, že budeme mít plno vždycky." Zjevil se tam Derekův strýc, Peter, a Elena odolala nutkání si povzdychnout.
,,A co třeba, kdybych tě odtud vykopnul a bylo tu hned o místo navíc?" odpověděl mu Derek a dál držel Elenu.
,,Není třeba se hned hádat, synovče." Mírnil ho Peter, který si nejspíš uvědomil, že se pohybuje na tenkém ledě.
,,Nechám vás dva v klidu, půjdu jen na chvíli ven. Na čerstvý vzduch," zamumlala brunetka, než políbila Dereka a vzala si svou bundu, která jí byla pod ňadra a měla tříčtvrteční rukávy. Vyběhla ven, aniž by čekala na nějaké povolení.
Když byla za dveřmi, uslyšela, jak se do sebe Peter s Derekem pustili a hádali se tak, že se divila sousedům, kteří si na ně ještě nepostěžovali. I když vlastně ani nevěděla, zda tu sousedy vůbec mají.
Seběhla po schodech dolů před budovu a nadechla se čerstvého vzduchu. Byla ráda, že byla z doslechu té hádky nahoře. I když si možná měla dvakrát rozmyslet, zda odejde nebo ne. Viděla totiž někoho, kdo způsobil, že jí přejel mráz po zádech.
***
,,To musíš vždycky všechno zkazit?!" nechápal Derek pohnutky jeho strýce a mračil se jak nejvíc mohl. Co si ten Peter myslel, když spustil o nějaké ubytovně?
,,Byla to jen neškodná a vtipná poznámka," pokrčil jmenovaný rameny a usadil se na točitých schodech. Derek si myslel, že z něj dostane migrénu. A to v životě snad žádnou neměl.
,,Neškodná a vtipná? To žiješ snad v jiném vesmíru, ne?" zavrčel Derek a vzal si bundu. ,,Jdu najít Elenu, aby si nemyslela, že je tu nevítaná." Dodal a vyrazil ke dveřím.
,,Ale ona tu není vítaná! Její otec je lovec. Myslíš si snad, že když ví o své dceři, kterou někdo proměnil, tak se toho vzdá? Kvůli ní? Možná bude hledat nějaký zatracený lék, který neexistuje, a nechá ji žít, ale nás? Zabije nás a bude se u toho ještě usmívat." Zavrčel Peter, než odešel nahoru.
Derek věděl, že v něčem měl Peter pravdu. Taky nevěřil, že by to šlo takhle snadno, ale Eleny se nechtěl vzdát. Milovali se a to bylo na tom to důležité. Klidně s ní mohl odjet pryč. Věděl, že by to i udělal. Že by se všeho tady vzdal, jen aby mohl být s ní. Protože bez Eleny by to nebyl on. Nebylo by to to správné.
Sešel dolů, těšil se, až ji sevře v náruči, až ji políbí, ale zastavil se venku. Cítil Elenu, byla tady ještě před chvilkou, ale teď po ní nebylo ani stopy. Cítil její strach a také další pach. Dva pachy, které mu byly velmi povědomé. Dvojčata, kvůli nimž je z ní vlkodlak. A teď ji mají.
***
Elena se vzpírala, kopala, křičela. Bylo jí to však k ničemu. Dva vlkodlaci, silní jako samo peklo ji táhli lesem. Vrčela na ně, vyhrožovala, ale bylo jí to k ničemu.
,,Mám ji Ethane, díky, můžeš jít." Pobídl Aiden svého bratra a ten neochotně přikývl a rozeběhl se pryč. Elena vykřikla a snažila se dostat pryč.
,,Pusť mě, ty šílenče!" vrčela a pak vykřikla, kdyji chytil ruce a dal jí je za záda.
,,Nejsem šílenec, jsem tvůj Alfa." Zamumlal jí do ucha a ona zavrtěla hlavou.
,,To radši ležet pod drnem," zamumlala Elena, než praštila hlavou dozadu a uslyšela křupnutí jeho nosu. Překvapeně vyjekl a odstoupil, takže ji pustil. Elena se k němu otočila a nakopla ho do kolena. Zavrčela, když ji to zabolelo taky. Pak se co nejrychleji, i jako vlkodlak byla dost rychlá, rozeběhla zpátky. Přeskočila padlý kmen stromu a překvapila tím i sebe. Bylo to neuvěřitelné. Cítila se silná.
,,Eleno!" zakřičel Aiden, ale ona běžela dál. Proplouvala lesem jako šmouha. Aspoň se tak cítila.
,,Dereku!" zajásala, když ho uviděla a skočila mu do náruče tak, že je oba povalila na zem.
,,Jsi v pořádku? Co se stalo? Hledal jsem tě." Řekl hned a ona se usmála.
,,Utekla jsem, ale bude tu každou chvíli," zamumlala a společně vstali a rozeběhli se zpátky k bytu. Věděla, že to nebude nejbezpečnější místo, mohli se tam kdykoliv objevit, ale neměli kam jinam jít. A rozhodně nechtěla jít za otcem.