Talk To Me » Elena & Derek (Crossover TVD/TW) /✓/

18. Kapitola

Derek vběhl do domu Elenina otce a hned ucítil pach krve. Věděl, že nebyla Elenina, ale i přesto měl strach. Co se mohlo jen stát?
Prohledal celý dům, ale našel jen kaluž krve a pozůstávající Elenin strach a smutek. Také tam byla cítit zlost a ani se jí nemohl divit. Vzal telefon a vytočil její číslo, musel ji najít, přesvědčit se, že je v pořádku a jak je na tom.
Když ráno našel jen vzkaz, tak mu to přišlo zvláštní. Proč by jeho milovaná chodila bez něj zrovna sem? Ale teď? Když jí někdo málem zabil otce? Muselo se to všechno vyřešit teď hned. A jeho rozladěnost vůči tomu, že ho vynechala z tak důležitého rozhodnutí, musela jít stranou.
,,Tady Elena," ozvalo se a on se nadechoval, že promluví. ,,Zrovna nemůžu, tak mi zanechte zprávu," dodal její sladký veselý hlas a ozvalo se pípnutí.
,,Miláčku, prosím tě, hned se mi ozvi. Mám o tebe strach," řekl jen Derek, než zavěsil a vydal se k autu. Nadával v duchu na to, že existují hlasové schránky. Měla mu to zvednout. Mělo to zvonit ještě hlasitěji, aby s ní mohl mluvit. Potřeboval si s ní promluvit.
Nastoupil do svého auta a zmateně se podíval na zadní sedadlo, kde sedělo jedno z těch dvojčat z Alfa smečky.
,,Vím, kdo to byl," řekl jen a vzhlédl. Dobře, tohle bude Ethan. Pomyslel si Derek. Vždycky mu přišel jako hodnější z dvojčat.
,,Kdo to udělal?" zeptal se ho.
,,Deucalion," zamumlal mladší vlkodlak. ,,Chci vám pomoct, chci se tu usadit, mít konečně klid." Dodal a Dereka by to málem rozesmálo, kdyby teď neměl strach o Elenu. A nevěděl, že ten vlkodlak mluví pravdu. Jeho srdce ani jednou nezaškobrtlo, pravidelný rytmus pravdy.
,,Tak pojedeš se mnou," odpověděl mu Derek a vyrazil do nemocnice. Nejspíš překročil i pár těch zákonů.
~
Elena přecházela po nemocniční chodbě a nervózně se kousala do rtu. Byla vlkodlakem, ale nemohla nic dělat s těmi zraněními, které utrpěl její otec. Bylo to k vzteku. Jenže všechno co se vlkodlaků týkalo nevěděla zrovna na sto procent.
Mobil nechala vypnutý, kabelku dala na židli a už dobré dvě hodiny nepřestala v chůzi. Bála se o svého otce, chtěla ublížit tomu, kdo to udělal. Chtěla ho vlastnoručně zabít a netušila, kde se v ní vzala ta náhlá touha zabíjet a surovost. Bylo jí to ale jedno, potřebovala dostat toho vypatlance do rukou a zakroutit.
,,Eleno," vzhlédla, když uslyšela své jméno a dívala se na Dereka a toho jednoho zrzouna. Nevěděla co tu dělají, nevěděla, proč je tu ten druhý vlkodlak, díky kterému je vlkodlakem i ona sama.
,,Co to-" ani nestihla doříct, protože ji Derek objal a vášnivě políbil. Odtáhl se od ní až tehdy, když se potřebovala nadechnout. Zhluboka dýchala a dívala se na něj.
,,Měl jsem o tebe strach," Přiznal a držel ji u sebe.
,,Byla jsem u otce," šeptla Elena zahanbeně. Cítila se špatně, že nedala Derekovi vědět a nechala ho se o ni strachovat.
,,Víme kdo to udělal," ozval se ten, kterého považovala za Ethana, protože jí zatím nepověděl žádnou oplzlou poznámku.
,,Kdo?" zeptala se Elena a nedbala na to, že zní třeba až moc dychtivě. Chtěla to vědět.
,,Deucalion," odpověděl jí a ona ztuhla. Ten slepý muž, který jí naháněl největší strach.
,,Ale proč?" zeptala se ho tiše a nechala se obejmout.
,,Protože už chce znát výsledek jeho snažení. Zda se k němu Derek přidá a zabije smečku. Nebo zda ty zabiješ jeho a přidáš se k nim." Odpověděl jí Ethan.
,,Slečna Gilbertová?" ozvalo se za nimi a ona tak nemohla odpovědět. Otočila se, aby viděla doktora v zeleném oblečení, jak k nim jde. Nebyla si jistá, zda chce vědět, co se děje.
,,Jak je otci?" zeptala se tiše.
,,Podařilo se nám ho stabilizovat. Zatím je na oddělení intenzivní péče, ale pokud bude tak silný, jako doposud, tak se brzy uzdraví." Řekl jí doktor a ona se málem skácela úlevou.
,,Děkuji, pane doktore." Šeptla a přitulila se k Derekovi, který ji objal.
,,Není zač. Pokud za ním chcete, tak můžete. Ale jen vy. Členové rodiny," odpověděl jí a ona kývla.
Když doktor odešel, tak se oddálila od ostatních a šla za otcem. Opatrně vešla do pokoje otce a dívala se na něj. Snad všude byly hadičky, přístroje a pípání. Jen to vidět jí způsobilo bouření žaludku. Nikdy neměla ráda nemocnice. Už jako malá, když spadla z houpačky a zlomila si ruku. Musela kvůli tomu i na operaci a když se probudila a viděla kolem sebe ten pokoj, kde nebylo skoro nic, kromě strašidelně vyhlížejícího klauna na zdi, měla chuť brečet a schovat se pod peřinu.
,,Tati," zašeptala a přešla k posteli. Opatrně, kvůli hadičkám, vzala jeho ruku do svých a smutně ho pozorovala. ,,Všechno je mi to líto. Tohle se ti stalo jen kvůli mně," zamumlala. Odpovědí jí bylo ticho narušované jen pípáním přístrojů a dýcháním otce.
Posadila se na nepohodlnou židli a dál ho držela za ruku. Dívala se na jeho bledou tvář a v duchu proklínala Deucaliona.
~
Derek seděl na chodbě a trpělivě vyčkával. Když Elena odešla za svým otcem, tak zavolal jejím přítelkyním, kde je najdou a posadil se. Hlídal tak i Ethana, který neklidně přecházel po chodbě.
,,A co Aiden? Ten zůstane s tou smečkou?" zeptal se ho po chvíli pak. Potřeboval to vědět.
,,Ne, jen mi získává čas. Domluvili jsme se. Nechceme už podléhat Deucalionovi, mít z něj stále strach. My chceme volnost." Odpověděl mu a podíval se na něj. Derek ho vnímal všemi smysly, aby věděl, zda mluví pravdu. Dozvěděl se jen to, že mu může věřit. Ale co Aidenovi? Opravdu mu mohl jen takhle snadno uvěřit? Po tak krátké době? Něco se mu na tom moc nezdálo.
,,A co pak? Budete bojovat proti vaší smečce?" zeptal se ho.
,,Pokud to bude nutné, tak ano. Chceme mít klid. Chceme být bez Deucaliona, který je mistrem v utrpení." Dal mu odpověd a Derek přikývl.
,,Uvidíme, zda vám budu moct věřit," odpověděl jen a zpozornil, když se tam objevily ty dvě kamarádky Eleny.
,,Jak je na tom? Co se stalo? Nic jsi nám skoro neřekl!" obořila se na něj blondýna a pozorovala ho. Ta mlčenlivější snědá dívka, kterou znal jako Bonnie, na něj jen vyčkávavě hleděla s obavami v očích.
,,Je u otce. Smí tam jen rodina, takže my čekáme tady." Utišil ji tak.
,,A on?" zeptala se Bonnie a podívala se na Ethana.
,,Na naší straně. Tohle je Ethan. Ethane, tohle je Caroline a Bonnie. Eleniny kamarádky z Mystic Falls." Představil je a uslyšel jen úsečné pozdravy.
,,Můžu ho vyléčit," ozvala se Caroline a usmála se jako sluníčko.
,,A to jak?" ušklíbl se Derek skepticky.
,,Jsem upírka, můžu prostě." Odpověděla mu naštvaně a prošla kolem něj na JIP.
,,Věř jí, to ona umí." Usmála se Bonnie a posadila na židli.
,,Jen aby nedávala Eleně plané naděje," zamumlal Derek a posadil se vedle čarodějky.
,,To není dobré," ozval se Ethan a všichni k němu vzhlédli.
,,Zázračné uzdravení Johna Gilberta je hotovo," ukázala se na chodbě blondýnka a otírala si zápěstí. Derek cítil krev, takže ani nechtěl domýšlet to, co se tam dělo. ,,Elena tam ale ještě zůstane." Dodala a protáhla se.
,,Co není dobré?" zeptala se Bonnie, ale to už se ke všem donesl zvuk boje. ,,Jako bych se neptala," zamumlala a přeběhla za Caroline.
,,To budou asi ti, co nejsou na vaší straně, co?" zeptala se blondýna a všichni kývli.
,,Sakra," ulevil si Derek a díval se na výtah, který se otevřel a uvnitř byl zbytek vlkodlačí Alfa party.
~
Elena vyšla z pokoje otce až tehdy, když uslyšela boj. A nemohla věřit vlastním očím.
Před ní se jí naskytla scéna jako z hororu, kdy se jeden člověk vsakuje do druhého. Dvojčata se tak stala tím vysokým monstrovlkodlakem, který jí kousl.
Ta bytost stála uprostřed, mezi skupinami. Naproti ní byli vlkodlaci, kterým oči žhnuly rudě. Zatímco na její straně byl Derek, Caroline a Bonnie. Tipovala by vítěze, kdyby nebyla uprostřed všeho. A kdyby ten Deucalion nestál naproti ní. Chtěla tam vyrazit, ale Derek ji zastavil a schoval za sebe.
,,Drž se za mnou," zašeptal.
,,On ublížil mému otci," zavrčela Elena a dívala se na chlápka se slunečními brýlemi na očích.
,,A ublíží i tobě, pokud za ním půjdeš," zamračil se Derek.
Pak už nikdo nemluvil, jen se stočil zrak k dvojčatům v jednom těle. Nevěděla, zda o tom Alfa parta ví, že se přidal na jejich stranu. Nebo to plánovali, aby je zmátli a všichni teď zemřou? Obelhal je Ethan?
Elena se jen dívala, jak to stvoření vykročilo jedním směrem.