(Ne)Oblíbená

15.O klíči

Vstoupím do jídelny a usměju se na tátu.
"Povečeříš s námi?"

Naše pohledy s mámou se střetnou a já uhnu.

"Nemám hlad ,ale co mám ,tak je hodně práce do školy."Přehnaně rozhodím rukama(až si málem vyhodím rameno z kloubu)začnu couvat a zamávám jim.

"Je moc šikovná."
Zaslechnu tátu, jak je na mě pyšný,udělá mi to radost.

Schody do svého pokoje zdolám velmi rychle.Telefon se seznamem mladých chemiků připojím k tiskárně a vytisknu ho.Rozložím papír na stůl a prostuduji.
Nikoho z lidí na seznamu neznám ,potřebuji ještě jeden seznam z klubu počítačových expertů.
Potřebuji ho hned,bude určitě zamčený v učebně.

Mrknu na hodinky,k mé smůle školu před pár minutami zavřeli.
Rychle hodím do tašky svou studenstkou kartu a obleču si černý rolák,dlouhé vlasy si sepnu do ohonu.
Musím zkusit štěstí ,pan školník často zapomíná kam dává svůj svazek klíčů,proto si nechává záložní klíč od školy schovaný v záhonku u zadních dveří pro personál,vychytralí studenti se už naučili chodit tímto vchodem do školy už dávno po zvonění.

Kéž by tady byl Logan,určitě se už diví proč jsem za ním nepřišla do nemocnice,moc mi chybí.

Nasednu na kolo a ve škole jsem přesně za 10minut,což je zatím můj rekord.
Opatrně prolezu dírou v plotě k zadnímu vchodu.Zavřu oči a přeji si,aby pan školník nezměnil svoji skrýš.Ve vlhké hlíně nahmatám krabičku s klíčky a zajásám.Odemknu dveře, vezmu za kliku a vklouznu dovnitř,nikde ani noha,chodby jsou tmavé a strašidelně tiché.

Se zámkem u sborovny nemám to štěstí, lomcuju klikou ,ale je zamčeno.Najednou uslyším kroky a pískání ,otevřu nejbližší dveře,ty na pánský
záchod ,schovám se uvnitř.
Když vykouknu škvírou
ven ,spatřím uklízečku jak zrovna odemyká sborovnu,to se mi hodí.Jak ji ale odlákat?
Jakmile vleze do místnosti otevřu dveře od záchodků a vytáhnu i koš na odpadky.Vezmu ho ke schodům a skopnu ho dolů,nadělá to příšerný kravál.Rychle se schovám zpátky a svým "kukátkem" sleduju starou paní jak se vyděšeně utíká podívat,co to bylo.To je moje chvíle,vyskočím a vejdu do sborovny na háčku uvidím klíček od počítačové učebny a vezmu si ho,abych ulízečku zdržela ještě víc,vezmu její svazek klíčků ze zámku sborovny a hodím ho pod stůl.
Udýchaně vyběhnu do druhého patra,o fous ,uklízečku zahlédnu jak zrovna hledá svoje klíče.

Ruce se mi třesou vzrušením když odemykám učebnu.Zamknu se uvnitř a zasednu za stůl učitele.Nastartuji počítač a naťukám školní heslo,seznam studentů je hned na ploše.
Když mám vše na flešce začnou se odemykat dveře.
Co mám sakra dělat? Vlezu pod stůl a vyčkávám ,kdo vejde.Osoba jde po špičkách má kapuci a podle chování poznám,že tu nemá co dělat.Když si sundá kapuci zastaví se mi srdce.

Pokračování příště....

Ahooj moji zlatí ,
snad se moc nezlobíte.Jak se máte?:) Dneska je kapitolka delší ,další zkusím dodat do pátku,jelikož se připravuju na přijímací zkoušky je to
náročné ,ale vaše votes a komentáře mě tolik povzbuzují,děkuji!Děkuji všem co tento příběh čtou pravidelně,těší se na něj a podporují mě v tom,co mám ráda.

Ať máte cokoliv napište:)
Mějte krásný týden
-Amy