(Ne)Oblíbená

7.Odhodlání

Pomalu otevřu oči.
Strašně mě bolí hlava a všude je jen bílá barva, něco tu nepříjemně pípá. U postele sedí mamka, čte si nějaký módní časopis. "Mami?"
Vzhlédne od nabídky letních plavek a chytne mě za ruku.
"Ahoj zlato. Jak se cítíš?"
"Mizerně, přejel mě parní válec?"
"Klesl ti nebezpečně cukr v
krvi, prý ze stresu, omdlela si."
"Páni, jak dlouho tu jsem?"
"Jeden den, pozítří by tě měli pustit domů. Ashley, řekni mi ale, co znamená tohle."
Mamka ukáže na dopis od XoXo, tváří se nazlobeně.

Jestli něco rekneš, zničí tě.
Mihne se mi hlavou a já znovu neřeknu pravdu.

"To byla taková legrace, teď se to hraje ve škole, posíláme si
úkoly, když to zvládneš, tak dostaneš tenhle dopis. Já jsem měla s Meg zahrát takovou scénku."

Mamka zvedne obočí a podívá se na mě.
"Vy mladí jste šílení, co  nevymyslíte."
"No, to jsem my."
"Už se nebudeš stresovat, do školy a ze školy s Erikem a to bez diskuse."

Chci aby šla pryč. Nechápe, že jezdit busem pro mě znamená ,být normální.

"Dobře mami," rezignuju a koukám na vypnutou televizi.
Po chvíli se ozve její hlas.

"Budu muset jít, seděla jsem tu celou noc. Potřebuješ něco?"

Překvapí mě, že tu seděla celou noc, nikdy nebyla mateřský typ, který by šílel z toho, že jsem v nemocnici. Obvzlášt po tom, co táta začal dělat politiku.
Její zájem mě proto zahřeje u srdce.

"Díky, dala bych si pomerančovej džus."
"Řeknu sestře, uvidíme se zítra ráno, tady v tom šuplíku máš počítač, aby ses tu nenudila."

Políbí mě na čelo a na svých jehlách odejde z pokoje. Táta se ani neukázal, jako vždycky.
Sestra mi po chvíli donese džus a zkontroluje, zda je vše v pořádku.
Hlava mi třeští a bolý mě záda.
Uvědomím si krutou pravdu.
Jak se teď musí radovat, opravdu mě ničí. Dotyčné osobě, se podařilo mě srazit na kolena.
Podívám se do šuplíku a vedle notebooku najdu i telefon, zapnu ho a začnou mi vyzvánět zprávy.

Brzo se uzdrav Ash.Mám tě ráda. -Cor

Přeji brzké uzdravení . Chybíš .
Samantha.

Esemesky od holek mi udělají radost, přestože jsou nic moc. Ani jedna nepřišla. Meg by tu byla hned a ještě s kelímkem mojí oblíbené karamelové zmrzliny.
Potřebuju vážně pomoc, ta osoba ohrožuje moje zdraví a bere mi přátele. Musím se začít bránit a vrátit úder, napadá mě jeden člověk, který by mi mohl pomoc, ale pochybuji, že mě bude chtít vidět. Logan je absolutní expert přes počítače, třeba by dokázal zijstit odkud kdo posílá ty nechutné zprávy.Vytáhnu telefon a napíšu mu textovku.

Logane, mám
vysvětlení, prosím, přijď za mnou do nemocnice. Ash

Nemá to cenu, on si myslí, že jsem ty fotky zveřejnila já, i když to nedává vůbec smysl. Překvapí mě ale, když za několik minut dostanu zprávu právě od Logana.

Do které nemocnice mám přijít?L.

Páni, tohle jsem nečekala, odešlu mu adresu nemocnice a kouknu na sebe do malého zrcátka. Mrká na mě bledá blondýnka s kruhy pod očima a malou boulí na hlavě.
Ash dneska ti to vážně sluší.
O hodinu později někdo zaklepe na dveře mého pokoje , Logan vstoupí a v ruce má růži. Páni, podruhé, tohle jsem nečekala už vůbec.

"Ahoj, Ash," řekne nejistě a podá mi růži.
"Ahoj, děkuju, že si přišel, ta je krásná,díky."
"Co se stalo?"
"Nervově jsem se zhroutila."
"To se k tobě nehodí."
"Já vím, taky proto mám důvod."
"Ehm, promiň za to, že jsem ti řekl mrcho, přemýšlel jsem a došlo mi, že není možné aby si to tam dala ty. Byl jsem blbej."
"To je v pohodě, chápu tě. Kámoši?"

Chytnu ho za ruku a kouknu na něj.

"Kámoši. A teď povídej, proč ses nervově zhroutila."
"Nesmíš to ale nikomu říct Logane, jinak mě to zničí."
"To zní jak v horroru."
"Pro mě to horror je, věř mi."
"Mlčím jako hrob."
Logan se mnou stráví celé odpoledne, vyslechne mě a na konec společně vymyslíme plán.

(obrázek-Logan)
Snad se kapitola líbila:)