(Ne)Oblíbená

20.Pomsta

Věnuji OlivaSweet za to, že mám díky ní chuť psát, dokáže povzbudit!Děkuji:)
Užijte si to!:)

Uslyšíme s May štěkot psa, pár kroků a nakonec, jak někdo odemyká zámek.
Ve dveřích stojí malá dívenka, má asi osm let.
Tohle je Xoxo?! napadne mě, ale hned si řeknu, že je to blbost.
Vykulí na nás svoje hnědá očka a tichým hláskem se zeptá:
"Potřebujete něco?"
Ještě než stihnu odpovědět z vedlejší místnosti vyjde slečna, kterou už moc dobře znám. Zírám na Emily, ta si mě hned v tmavé chodbě nevšimne a stihne křiknout na sestru.
"Suzie nemáš sama otvírat dveře! Mazej do pokoje!"
Přistoupí blíž a zbledne jako stěna. Strčím nohu do dveří a skrz zuby vztekle procedím
"Klec spadla myško."
Poslední slovo dobře zdůrazním.
"Ehm...Ahoj Ashley potřebujete něco?"
Zakoktá nesměle, moc dobrá herečka tedy není.
"Měli bychom si promluvit ."
Mrkne na ni May a já mám co dělat, abych Emily na místě neuškrtila.
"Pojďte tedy dál." O krok couvne a rukou pokyne, ať vejdeme.
Tohle si vychutnám, měsíc mě terorizovala tahle zmije!
Emily nás zavede do maličkého obyváku, ruce se jí nějak podivně třesou. Najednou se sesune do křesla, hlavu skryje v dlaních a začne brečet, s May se na sebe zmateně podíváme.
"Ashley, je mi to moc líto!"
"Tady omluva stačit nebude, soud by ale mohl," řeknu chladně.
"Jen to ne prosím! Máma je skoro na mizině, měla to být jen malá pomsta."
Zavzlyká a podívá se na mě.
"Malá pomsta! Rozesílat někomu vyděračské maily o peníze, skoro zabít člověka a dostat mě do nemocnice?!" křičím.
Jakmile to dořeknu, Emily se zarazí a posmrkne.
"Jaké maily? Nikdy bych nikomu nechtěla ublížit!"
Ironicky se zasměju, tak ona bude dělat hloupoučkou.
"Ash přísahám, to co jste provedli s Loganem mě užíralo. Tak jsem se k vám včera v noci vplížila a propíchala pneumatiky, potom jsem druhý den ráno, jakmile si zmizela na první hodinu dala mrtvou myš do tvé skříňky, ale nic víc!"
May stojící vedle mě, mi do ucha pošeptá:
"Emily není zase taková mrcha, myslí to vážně."
Pak se otočí na Em a sebejistým hlasem se jí zeptá:
"Neposílal teď někdo cizí z tvého počítače mail?"
Emily se zamyslí a pak zavrtí hlavou.
"Ne, můj počítač nepoužívá nikdo jiný než já."
Lže. Určitě lže.
"Být tebou zamyslím se znovu," štěknu na ni a sednu do křesla naproti.
May zatím něco provádí s přenosným počítačem, pak smutně prohlásí:
"Třeba to byl omyl. Pojď zkusíme ještě poslední dveře."
Vstaneme a já se ještě otočím na Emily:
"My si ještě promluvíme."
Jakoby mě ale neposlouchala, její nepřítomný pohled ukáže, že hluboce přemýšlí.
"No vlastně, jednou můj počítač někdo použil," řekne nejistě.
"Kdo, mluv!"
Mayumi se na ni podívá a čeká na odpověď.
"No Meghan."

Šokovaně na ni hledím a nezmůžu se na slovo. Možná mluví o jiné Meg, ne o té, kterou znám skoro celý život. Matně slyším jak Emily něco vykládá.
"...jsme kámošky...byla u nás ...prý si potřebuje poslat email."
Musím jít. Hned.

*****
Když s May vyjdeme před dům, zavolám taxík a nahlásím řidiči adresu Meg.
"Myslíš že..?" zeptá se May nejistým hlasem.
"To nevím, jedu to zjistit."
Místo, kde Meg bydlí, je snad jedna z nejhorších čtvrtí ve městě, plná bezdomovců a mladých lidí závislých na drogách. Už odmala jsme si tedy společně hrály u nás doma, aby také nemusela trpět nálady své matky alkoholičky.
Nasypu bankovky do rukou řidiče a vystoupím s May za zády, její přítomnost mě uklidňuje, ale tohle budu muset vyřešit sama.
"Pockáš tu na mě?" zeptám se a ona hned kývne na znamení, že to chápe.
"Ukaž mi svůj diktafon." Natáhne ke mě ruku, vezme si přístroj a na koleni s počítačem něco dělá.
"Nahrávej, bude se to rovnou ukládat sem, aby si mohla mít víc času na nahrávání."
"Dík."
Otevřu rozbité dveře do domu a začnu tmavou a smrdutou chodbou stoupat nahoru.
Za dveřmi Megiina bytu hraje hudba, nechci se zdržovat  a tak hned rázně zabuším na dveře.
Hudba ustane a dveře zarachotí, v nich stojí Meg s naprostým klidem ve tváři.
Nasadím ustaraný obličej a začnu hrát.
"Ahoj Meg, máš chvilku? Řeším nějaký problém a potřebuji se někomu svěřit."
Přemýšlí a pak se usměje.
"Jasně, pojď dál."
Vejdu do známého prostředí a sednu si do pokoje Meg. Ta doběhne pro skleničku s vodou o kterou ji požádám, potom si stoupne přede mě.
"Povídej."
Usrkne ze svého hrníčku a já povídám  o Xoxo a všech problémech, které mi způsobil. Nakonec jen dodám: "Meg, ale já vím, kdo to je."
Chvíli je ticho a pak se začne hystericky smát až ji nápoj z hrníčku vyšplíchne na její mikinu s velkou kapsou vepředu. Tvář ji zkřiví hrozný škleb.
"Tak ty víš?! To je dobře, že si přišla, Xoxo by s tebou ráda mluvila."
Je to blázen. Chvíli je ticho, potom začne povídat znovu.
"Od prvního momentu tě nenávidím ty děvko! Máš všechno co chceš, nejhezčího kluka, Tyler měl být přece MŮJ jen můj a ty si mi ho vzala, když ti nestačil Tyler, vzala sis Logana! Toho patolízala. Každý rok vyhráváš školní soutěž krásy, bydlíš ve vile a jsi nejskvělejší, všichni tě mají rádi!"
"Meg, co blázníš?" Snažím se ji uklidnit, popadnu ji za loket, ale vyskubne se mi.
"Já nejsem Meg, jen Xoxo, ta geniální Xoxo, co tě zničila, ale to mi bohužel nestačí."
Rozmáchne se a já vyskočím na nohy. V její ruce se zaleskne čepel nože, když odhodí hrneček. Nohy se mi ale zamotají a já místo jedné Xoxo vidím šest, pak už jen žuchnu na zem a poslední, co uslyším, je hlas mě nejlepší kamarádky.
"Tak a teď budeš spát královno, ale už se nikdy neprobudíš."
Pak už jen cítím ostrou bolest na hrudi. Je tma, srdce se zastaví.