(Ne)Oblíbená

17.Nápovědy

Druhý den kráčím jako zombík po školní chodbě, od dob, kdy mě každý zdravil a chtěl ať s ním skočím na slovíčko, uplynulo hodně času. Mrknu na plákaty závěrečného vystoupení naší školy, moje jméno na místě hlavní role bylo přeškrnuto a přesáno jiným. Megino se akorát vleze nad to mé, přeji jí to, po tom co jsem jí udělala, určitě to zvládne skvěle.
"Pssst..." ozve se za mnou.
Nikdo na mě ve škole už několik dní nepromluvil a tak jdu s klidem dál.
"Psssst...hej!"
Otočím se podívám na drobnou japonečku stojící za mnou, nikdy jsme spolu nepromluvili ani slovo, ale tuším, že se jmenuje Mayumi. Párkrát jsem ji zahlédla v partě kolem Logana, jak pokuřuje cigaretu, nebo zamyšleně kreslí něco do bloku.
"To je na mě?"
Zvedne oči v sloup, chytne rukáv mé bílé košile a odvede do jedné z prázdných učeben.
"Řeknu to stručně, bydlíme vedle Logana, jsme něco jako dobří sousedé, požádal mě, abych ti pomohla a taky předala vzkaz."
Vyvalím na ni oči, přes svůj drobný zjev má velmi zvučný, sebejistý hlas.
"Na vem si to."
Natáhne ke mě ruku s obálkou, z obálek začínám mít
strach, rychle ji vezmu a rozbalím.

Ash,vím proč si nepřišla, všechno mi došlo, netrap se. Mayumi je génius a skvělá kamarádka z dětství, můžeš ji věřit.
Tvůj Lo

"Je to pravda, ty mi pomůžeš?"
Oči se mi zalesknou slzami, při pomyšlení, že na to nebudu sama
"Podívej se, z tak jasné hvězdy jako si byla ty, nemohly zbýt trosky jen tak náhodou, zajímá mě, co se stalo a Logan mi už mockrát pomohl, dlužím mu to."
Pokrčí rameny a trošku se usměje, začíná se mi ta holka líbit.
"Musíme být ale opatrné, dělat, že se neznáme," upozorním ji.
"Já vím, Logan už mi něco vysvětlil. Proto se sejdeme na zvláštním místě."
Podá mi další lísteček a beze slova odejde.

Myší díra, 17:00 telefon a notebook sebou.Vše ale vypnuté!

Počkám minutu, z hluboka se nadechnu a vyjdu ven z učebny.
Začíná hon Xoxo.

*******

Celý den sedím na své židli jak na trní, netrpělivě se kroutím a počítám minuty do konce hodiny, jakmile zazvoní vezmu si tašku a vystřelím k domovu.
Cesta mi připadne nekonečně dlouhá, poprosím tedy řidiče, aby přidal.
oma popadnu tašku na přenosný počítač a hned ho vypnu společně s telefonem jak si Mayumi přála, na odchodu se stavím ještě do kuchyně a připravím nám něco na zub.

Ahoj..."

Leknu se a vzhlédnu od sedvičů s arašídovým máslem. Táta stojí ve dveřích se sportovní taškou u nohou, polekaně si ji prohlížím.
"Ahoj tati, nevěděla jsem, že jsi doma!"
"Promiň, že jsem tě polekal, odjíždím na pár dní pryč, nepohodli jsme se s maminkou."
"To je mi líto, vrátíš se ale brzy?"
"Snad ano. Jen pořeším pár věcí, nejvíc tři dny a budu
zpět, slibuji."
Přikročí ke mě a líbne na čelo, nepamatuji se, kdy to naposledy udělal.Pak už jen uslyším bouchnout dveře a startování motoru. Chudák táta.
O chvilku později jsem už i já nachystaná a můžu vyrazit do Myší díry. Odemknu své kolo a spravím si batoh na zádech, bude to dlouhá jízda, jelikož Myší díra, neboli orientální tržnice, nachází až na konci města. Šlápnu do pedálů a nechám vítr ať mě hladí po vlasech a obličeji, je to příjemný pocit.

*****

Zabouchám na velká vrata a vyčkávám, z cedulky si odvodím, že je to obchod s látkami Mayuminých rodičů.
Neuběhne ani minuta a May mi otevře, usměje se a pozve mě dál.Projdeme obchůdkem až dozadu a potom po schodech nahoru. Mayumi otevře druhé dveře, nácházíme se u ní v pokoji. Stěny jsou zdobeny kresbami a celkově atmosféra je tu velmi příjemná, všude spousty polštářů různých velikostí a tvarů
"Mám všechno co jsi chtěla," zadýchaně vytahuji počítač a telefon.
"Super."
Položí na stůl šálky s čajem, obejmu hrneček prsty a přičichnu, je jasmínový.
"Proč měli být vyplé?"
"Aby tě nemohl nikdo sledovat."
"To jde?"
"Pokud rozumíš počítačům, tak je to celkem snadné," pokrčí rameny, jakoby to nic nebylo.
Jestli mě Xoxo sleduje ledacos to vysvětluje. Chvilku sedíme mlčky a potom Mayumi
vyzve, abych vše vyprávěla od začátku.Pustím se tedy do vyprávění.

******

Už několik hodin sedíme  u počítače a hledáme nějaká vodítka. Jak jsem se později dozvěděla její druhé hobby, hned po kreslení, jsou počítačové programy.
Dám nohy na stůl a zakousnu se do sušenky. Sleduji, jak soustřeďeně kliká a ťuká křehkými prstíky do klávesnice.Už jsme se stihli napojit na školní internetový systém, je to geniální.
Xoxo očividně dává pozor na všechny deatily a používá školní počítač, to nám ale moc nepomůže," vzdychne a dál pracuje, pak vykřikne a tleskne dlaněmi o sebe, začne se smát.
"Co je? Co se děje!" Vyskočím rychle na nohy, abych mohla nakukovat přes její útlém rameno.
"Vždycky to tak nebylo, jednou byl použit jiný počítač, z domu.I mistr se jednou splete."
"Můžeš zjistit kde?" Koukám na obrazovku jako na zázrak.
"Nemůžu zjistit přesnou adresu, ale jen lokalitu. Program by nám ji měl sdělit za několik minut."
Těch několik minut se zdá jako hodiny, přecházím po pokoji a koušu se do rtu, po chvíli ucítím na jazyku pachuť krve. Sakra, klídek Ash
"Mám to!"
Lokalita je velmi známá, ne příliš bohatá část města.
Vytáhnu seznamy, které jsem už získala a zakroužkuju pár lidí, o kterých vím, že tam bydlí.
Tohle přece musí vyjít!