Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*

×Pátá část - Našťastný den×

Pronikavý zvuk mého vyzvánějícího telefonu mě probudil. Rhodney.
,,Noo?" řekl jsem rozespale a promnul si oči.

,,Nevoláš!" začal mi vyčítat ,,Tak ti volám já. Kdy přijedeš?!"

,,Zrovna jsi mě probudil. Budu tam za půl hodiny?"

,,Fajn. Přijeď včas." típl mi to. Já jsem odložil mobil zpět na noční stolek, zachumlal se zpátky do peřin a znovu usnul.

,,Nechci Vás budit pane, ale za 7 minut máte být u pana Rhodese." oznamil mi Jarvis.

Vytřeštil jsem oči. 'Sakra. To nemůžu stihnout.'
Hbitě jsem vstal z postele a otevřel skříň. Černé tričko a šedé tepláky? To by šlo. Oblékl jsem si tričko a tepláky stále držel v ruce. Došel jsem ve spěchu ke schodům a cestou z nich se soukal do tepláků. Jedna nohavice. Druhá. Prásk! Svalil jsem se na posledním schodu. ,,Do prdele!" zanadával jsem si pro sebe a postavil se. Hledání klíčů od auta jsem ztratil další asi 3 minuty. Nakonec byly položeny u dveří na botníku. Možná bych si je konečně mohl začít davat na to stejné místo, abych je nemusel dlouho hledat. Posledním pohledem jsem zkontroloval kuchyň. Hlavně rychle. Nasedl jsem do červeně nalakovaného Audi a konečně vyrazil směr Rhodeyho dům.

****

Za chvíli už jsem zvonil u jeho dveří.

,,No kde seš?" podíval se ma mě naštvaně Rhodey.
,,Promiň, zaspal jsem." vešel jsem dovnitř a posadil se na pruhovanou sedačku, která stála v obýváku před velkou plazmovou televizí. ,,Tak co se stalo s War mechine?"
,,Pojď za mnou, Tony."

Došli jsem do podkroví. Opatrně otevřel kliku podkrovního pokoje a vešli jsme. ,,Pozor! Skrč se!" zařval na mě Rhodey. Poslechl jsem a čupnul si. Rukama jsem se držel za hlavu a těsně vedle mé hlavy prolítla kovová součástka.

,,Sakra Rhodey, co jsi s tím dělal?" vyděšeně jsem se naň podíval.

,, Říkal jsem, že se chová divně. Vůbec nevím jak to. Umýval jsem ho v..." nedořekl to, poněvač jsem mu skočil do řeči.

,,Já jsem ti říkal, že to nemáš umývat! A když už, tak na to musíš mít speciální prostředky!" sotva jsem to dořekl, ozvalo se hlasité BUM. Oblek rozdělaný na kousky začal vybuchovat. BAM! BUM! PRÁSK!

,,Běž! Běž!" obrátil jsem se na Rhodeyho a oba jsme utekli z pokoje. Rychle jsem zavřel dveře a odstoupili jsem od nich nejméně 3 kroky dozadu. Už se zdálo, že je po všem, tak jsem se pomalu začal přibližovat, abych uchopil kliku a otevřel dveře. Jenže to jsem neměl dělat. Dveře se roztříštily a z pokoje se začal valit dým a hořící plameny. Výbuch mě odhodil o asi 4 metry zpátky dozadu k Rhodeymu. Pomohl mi vstát a spolu jsem utíkali po schodech do přízemí.

,,Vezmu hasičák! Musíme to uhasit než bude celý dům v plamenech! A ty zavolej hasiče, fofrem!" křikl jsem na něho a on ještě celý vyvedený z míry, kvůli výbuchu, uchopil mobil a začal vyťukávat číslo. Já jsem se vracel po schodech s hasičským přístrojem zpět do podkroví. Dým mě začal pohlcovat. Začal jsem kašla, ale dýchat jsem ještě pořád mohl. Doběhl jsem k prahu pokoje, u kterého dříve stáli dveře a začal hasit plameny. Kouř mě obklopil a já se začal dusit. Poslední, co si pamatuji je, jak jsem pustil hasičský přístroj na zem a tvrdý náraz a potom nekonečnou tmu se záblesky nějakého člověka, co mě držel za paže a táhl pryč.