Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*

׊esnáctá část - ×

Po nějaké té chvilce jsem se rozhodl vstát a dojít k operačnímu sálu.

Stál jsem u zdi a přemýšlel. Možná už to vážně nepřežije. Doktor říkal, že je příliš slabá na to, aby jí mohli vyndat střepy. Ona ale musí přežít!

Promnul jsem si své červené a napuchlé oči z pláče. Musí to přežít. Musí to zvládnout. Kéž bych ji mohl nějak pomoct... Odříkával jsem si v hlavě a najednou mě něco trklo. Rozběhl jsem se k úklidové místnosti, kde jsem nechal obleky. Prudce jsem otevřel dveře, rozsvítil světlo, vešel do místnosti a zase dveře zavřel.

,,Jarvisi, náhradní reaktor." okřiknul jsem ve spěchu svého pomocníka.

,,Tady, pane."

Popadl jsem obloukový reaktor a vyběhl zpět na chodbu. Utíkal jsem, co nejrychleji to šlo až k recepci.

,,Potřebuju, aby jste mě pustili na sál. Můžu své přítelkyni pomoct." celý udýchaný jsem doběhl k recepční.

,,Pane Starku je mi líto, ale.." nedořekla to, skočil jsem jí do řeči.

,,Slečno, moje přítelkyně jinak zemře! Je slabá a vytahování střepů z hrudi nepřežije! Musíte mě tam pustit! Vím, co dělat. Když jsem byl v Afgánistánu, musel jsem mít stejný obloukový reaktor." začal jsem na ní křičet.

,,Pane Starku, uklidněte se. Nemohu Vás tam pustit."

,,Jsetli mě tam nepustíte a Pepper zemře, zažaluji tuhle nemocnici i s Vámi! " začal jsem jí vyhrožovat.

Ve sluchátku, které měla přiložené k uchu se ozval mužský hlas. Neslyšel jsem, co řekl ani kdo to řekl, ale byl to nejspíše ředitel nemocnice, který slyšel mé vyhrožování a tak dal příkaz o mém puštění na sál.

,,Dobře, pane... následujte mě." konečně mi to dovolila a já jí poslechnul.

****

Vešel jsem do sálu v tyrkysovém operačním obleku s rouškou přes pusu. Na rukách jsem měl gumové rukavice a na hlavě jakousi čepici.

Postavil jsem se naproti doktorovi, ketrý jí operoval a začali jsme se domlouvat, jak jí zavedeme reaktor do hrudi.

Už jsme byli skoro u konce a po místnosti se ozvalo hlasité, nepominující pípání.

,,Začíná ztrácet tep! Musíme jí okamžitě zapojit ten reaktor, Straku!" křikl.

,,Ale pane doktore, jestli jí okamžitě nedáme defibrilátor... Můžeme tím všechno ztatit." vzdorovala jeho příkazu mladá sestřička.

,,Já vím. Ale nejprve jí musíme zapnout ten rektor." odpověděl jí suše.

Ruce nám kmitali kolem modrého kruhu.

,,Usazuju." oznámil jsem a pomalu spouštěl reaktor do hrudi. Zdá se, že je vše správně nastaveno. Ozvalo se tiché zaklapnutí a z reaktoru začala svítit světle modrá záře. Ovšem pípavý zkus neustával.

,,Výborně, ale teď musíme zvýšit tep." pochválil nás všechny doktor a vzal si defibrilátor.

****

Po náročném zákroku, který Pepper přežila, jsem byl natolik unavený, že jsem usínal i ve stoje.

Přece jen je toho na mě moc, a tak se musím jet domů trochu se vyspat.

****

Vyčerpaný jsem padl do obrovké postele. Ležel jsem na zádech a díval se do stopu. Chvíli jsem jen tak koukal a snažil se na nic nemyslet, ale nešlo to. Pořád jsem musel myslet na ni.

Přetočil jsem se na levý bok a zpozoroval Pepperin polštář, ketrý ležel pár centimetrů vedle toho mého. Posadil jsem se a přitáhnul si ho k sobě. Přitiskl jsem si ho k hrudi a zhluboka se nadechl. Cítil jsem její voňavku- na první pocit trochu pichlavou, ale i tak docela jemnou. Ze začátku jsem ucítil grepfruit, meruňku a černý rybíz a ke konci konvalinku, růži a jasmín. Nikdy by mě nenapadlo, jak tyto příchutě jdou k sobě. Je to velmi výjmečná vůně, stejně tak jako je vyjmečná Pepper. Naprosto se k ní hodila.

Zavřel jsem oči a pořád k sobě tisknul její polštář. Představoval jsem si její ruce kolem svého pasu, jak mě vždy hladily po zádech, to, jak se svým roztomilým malým nosánkem tiskla k mému krku. Představa, že je tady se mnou a mé vzpomínky jsou realita, mě uklidňovala, jako nikdy předtím.

Při těchto představách jsem se usmíval, jako blázen a cítil jsem, jak se mi do očí derou slzy a mé tělo se chvěje. Položil jsem se zpátky na záda a odmítal polštář pusti. Přitisknul jsem ho k sobě víc, a když moje první slza opouštěla oko a stékala plynule po tváři, zašeptal jsem její jméno: ,,Pepper..."

Dneska je trochu kratší kapitolka, takže se pokusím vydat ještě jednu.:) Zjistila jsem, že jsem na začátku příliš spěchala a do kapitol cpala hrozně moc věcí, které jsem ani pořádně nerozvedla, takže teď to budu trochu natahovat. :D

Držte mi palce, abych stihla vydat i tu druhou kapitolku ještě dnes. :)

Vaše BadElen❤