×Osmá část - ,,Jarvisi, oblek!"×

747 54 5
                                    

,,Pepper, pojď. Mám nápad." vyhrkl jsem a vzal jí za ruku. Odešli jsme z kavárny a já jí táhnul k mému červenému Audi. Posadili jsme se a jeli jsme pryč od kavárny.

,,Tony, kam jedme?" zamračila se Pepper a podívala se na mě.

,,Překvapení." rychle jsem vysvětlil a usmál se. Pep chtěla něco namítnou, ale já jí položil prst na rty a sjel s ním po rtech k bradě. Fascinovalo mě to. Nejraději bych jí teď políbil, ale musel jsem se věnovat řízení a jestli si říkáte, proč jsem si nezavolal šoféra, mám na to prostou odpověď. Rád řídím svá auta.

****

Dojeli jsme k letišti a moje blondýnka se na mě nechápavě koukala. Otevřel jsem dveře a pomohl jí z auta.

,,Tony, proč jsme na letišti?" dívala se na mě s pořád nechápavým výrazem a já se jen zasmál a ignoroval její otázku. Vedl jsem jí tajnými vchody na přistávací plochu.

,,Jarvisi, je letadlo přistavěno?" zeptal jsem se a jednou rukou si přitiskl štěnici v uchu, tak abych přes šrum letadel slyšel.

,,Ano, pane. Mám pro Vás poslat auto?" odpověděl Jarvis a já kývl.

Za chvilku už jsme stáli před mým soukromým letadlem.

,,Tony, co to má znamenat?" pokoušela se ze mě něco konečně dostat.

,,Všechno ti vysvětlím v letadle. Teď není čas. Za 5 minut odlétáme." Hrál jsem si na tajnůstkáře a myslím, že mi to zatím šlo. Pepper nastoupila a já za ní. Usadila se do pohodlého křesla z kůže, které bylo postavené u okna a podepřela si bradu. Její pohled směřoval na dráhu. Já si sedl naproti ní a měřil si jí pohledem než ke mě přišla letuška.

,,Přejete si něco, pane Starku?" zeptala se a naklonila se ke mě.

,,Šampaňské." odpověděl jsem a stále se díval bez jakého koliv uhnutí na Pepper.

Když letuška odešla, světla na palubě se setměly a vznášedlo se začalo rozjíždět. Slyšel jsem jak pilot komunikuje s řídící veží a pak rozsvítil značku 'připoutejte se'. Poslechli jsme.
Letadlo začínalo nabírat rychlost. Víc a víc. Konečně se letadlo odlepilo od země a začali jsem stoupat. Pilot letadlo naklonil doleva, díky čemuž jsme viděli slunce chystající se zapadnout a první rozsvícené budovy v New Yorku-nádherný pohled, a poté ho zase srovnal.

,,Myslím, že už je čas, abys mi řekl, kam teda letíme, Anthony." řekla Pepper s tochu naštvaným tónem.

,,No dobře. Letíme na Floridu."

,,Cože?" vytřeštila nevěřícně oči.

,,Slyšela jsi dobře. Neboj, za 2 a půl hodiny tam budeme."

,,Tony, ale já jsem si nic nezabalila!" namítala.

,,Nevadí, všechno, co budeš potřebovat, ti koupím. Ber to trochu spontáně." zasmál jsem se a vzal jsem do ruky skleničku se šampusem, který zrovna donesla letuška. S Pepper jsme si cinky na zdraví a upili. Poté jsme si rozepli bezpečnostní pásy a posadili se na gauč. Ona si položila hlavu na mé rameno a propletli jsme si prsty. Zbytek cesty jsme si povídali a u toho se mazlili.

,,Hovoří k vám kapitán." ozvalo se z nástěných reproduktorů. ,,Za necelých 20 minut budeme přistavat na Floridě. Zahajuji klesání. Prosím, usaďte se zpět na svá místa." Když kapitán domluvil, opět se rozsvítil nápis 'připoutejte se'. S Pepper jsme se usadili na sedačky a zapnuli si bezpečnostní pásy.

Rozrazily se dveře a na palubu vkročili neznámí muži v černém oblečení. Začali po nás střílet.
,,Uteč, Pepper!" stihl jsem zakřičet než po ní začali střílet. Došel ke mě jeden z těch mužů a zkopl mě rozbitými dveřmi dolů. ,,Tony!!!" uslyšel jsem hysterický křik Pepper. ,,Jarvisi, oblek!" na mé tělo se začali skládat kusy obleku a já těsně nad hladinou moře zapojil trysky, které mě vynesly zpátky k letadlu. PUF! Z mé ruky vystřelil modrý paprsek, který zasáhl jednoho z těch mužů. Oni se bránili tím, že po mě stříleli kulky, ovšem bez výsledku mého oslabení, protože můj oblek je kovový, a toho jen tak nic neprorazí. Vletěl jsem dovnitř letadla a stoupnul jsem si. PUF! Namířil jsem na dalšího cizince a ten okamžitě padl na podlahu. PUF! A další. Mužů bylo asi pět. Takže zbývali už jen dva. Jeden z mužů vnikl do pilotní kabiny a oba řidiče letadla zastřelil. Letadlo teď už nikdo neřídil. 'Do hajzlu!' pomyslel jsem si. PRÁSK! Ozval se další výstřel. Tentokrát se na podlahu zřítila letuška. Přiběhl jsem dopředu a ozvalo se moje další PUF! Vyborně, už zbyvá jen jeden. Ale kde je? Ohlédl jsem se. Držel Pepper jako rukojmí.

,,Jestli se pohleš Starku, tak tahle čubka chcípne." řekl surově a zbraň jí držel u hlavy.

,,Pusť ji!" Zakřičel jsem znovu a v žilách mi začala vřít krev. Probodával jsem ho pohledem. 'Jestli jí něco udělá...udělám mu ze života peklo!'

,,Ohohoh, to není tak snadný Starku. Něco za něco." na tváři se mu začal čarovat zlomyslný úšklebek. Až teď jsem si všimnul, že má ma tváři jizvu a dokonce byla i na rtu.

,,Co teda chceš?"

,,Informace... Dej mi heslo k tvému počítači, přetáhnu si všechny tvoje soubory."

,,PEPPER0938372. Teď pusť Pepper!" Odpoveděl jsem.

,,Tak to teda ne. Nejprve si přesunu soubory, až potom ti jí možná vratím. Ale upřijmě Tony, kdo by chtěl takovou blonďatou buchtu?"

,,Ještě jedno slovo o ní a..." nedořekl jsem to, protože mi skočil do řeči.

,,Hmmm.. A coo? Upalíš mě k smrti tím modrým světýlkem? Hahaha. To určitě..."

Přistoupil jsem k němu blíž.

,,Já jsem ti snad dost jasně řekl, že máš stát na místě, jinak..." vyhrožoval mi.

Ozval se další výstřel a tentokrát už poslední...

Takže, dneska bych to ukončila tady, trošku vás budu napínat. :D
Myslíte si, že ten surovec zastřelil Pepper , nebo Tony zastřilil toho surovce a nebo někdo čtvrtý zastřelil Tonyho? :D

Vaše BadElen❤

Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*Kde žijí příběhy. Začni objevovat