Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*

×Třináctá část - Uvidíš ji zemřít×

,,Ano, pane-ne-ne." po místnosti se rozlehla věta, v kterou jsem tolik doufal. Sice byla s ozvěnnou, ale to se doladí.

,,Konečně Jarvisi!"

,,Pane-ne-ne, do domu vnikli vetřelc-ci-ci a unesli slečnu Pottsovou-ovou-ovou." oznamoval mi.

,,Né, vážně? Já vím, už jsem si přečetl ten vzkaz." prskl jsem podrážděně a zkoušel omezit Jarvisovu ozvěnu, protože to ona mě tak vytáčela. ,,Vyhledej ty únosce. Chci přesné souřadnice, kam odjeli. A teď mě spoj s Coulsonem."

Phil mi po druhém pípnutí přijmul hovor a já vyklopil všechno, co jsem věděl. Řekl mi, že celý S.H.I.E.L.D. má problémy s dotyčným YF a povolá ke mě ostatní Avengers, abychom společně zaútočili na potížistu.

Zavěsil jsem, když Jarvis našel polohu skrýše YF.

,,Propočítej čas pro nejkratší dobu letu a nastav mi mapu cesty do GPS. Potom všechny informace nahraj do obleku a pošli je všem členům Avengers, aby věděli, kam mají jet." štěkl jsem po něm a šel se obléct.

Zvedl jsem pravou ruku do úrovni hlavy a přichytila se na ní část kovového obleku, která prosvištěla vzduchem. Až se mi kovová část rozrostla k paži, zvedl jsem i druhou ruku, na které probíhal stejný proces.

Postupně létaly i ostatní kusy obleku kolem mě na moje tělo a já po pár vteřinách mohl vyrazit.

****

Zažehl jsem trysky o úroveň víc, abych získal větší rychlost. Na moje tělo ve zbroji dopadal prudký déšť a já měl co dělat, abych neztratil rovnováhu. Kapky na můj oblek dopadaly rychle a tříštily se na ještě menší kapičky. Bylo to hodně nepříjemné.

,,Pane, jste 50 metrů před cílem." oznámil Jarvis.

Doletěl jsem na místo a vypnul trysky. Rozhlédl jsem se, kde to vlastně jsem. Kolem mě se tyčily obrovské smrky a předemnou stálo něco jako bunkr.
Avengers tu ještě nejsou? Zeptal jsem se sám sebe v duchu a nad mojí hlavou začal proudit studený vzduch a rozsvítilo se světle modré světlo.

Byl to vrtulník, ze kterého se po žebříku hrnul můj tým- tým Avengers.

,,A později byste přiletět nemohli?" popichoval jsem je. Nikdo na to nic neřekl. Všichni se jen usmáli kromě Nat. Ta protočila panenky. Ta má zase náladu.

Když byli na zemi všichni, vrtulník odletěl a my jsme vyrazili dveře do bunkru.

Ve vnitř se zdál být mnohem větší než z venčí.

Pomalu jsme se porozhlédli, ale nikde nikdo. Popošel jsem ke stolu plném nářadí.

,,Mají tady pěkně uklizeno." řekl jsem ironicky a setřel prach ze stolu. ,,A to věděli, že jim přijde náštěva."

Můj zrak upoutal francouzák (klíč :D). Dotkl jsem se ho a chtěl ho zvednout. Místo toho se automaticky pohnul na levou stranu a přede mnou se otevřela temná zeleně osvícená chodba do podzemí.

Všichni členové ke mě přiskočili a já dal povel 'následujte mě, jdu první'.

Postupně se zařadili za sebe a jak jsme byli všichni v chodbě, tajné dveře se zavřeli.

Pohyboval jsem se pomalou a rozvážnou chůzí. Přece jenom jeden špatný pohyb a se záchranou Pepper a dopadením padoucha se můžu rozloučit.

Došli jsme k východu z chodby, ale před otvorem stáli dva hlídači s pistolí za opaskem.

,,Já je vyřídím." houkl jsem na skupinku a približoval jsem se k mužům.

PUF! PUF! Mé laserové světla je trefily a oni se skáceli k zemi, aniž by si uvědomili, že jsem je napadl.

Mávl jsem rukou na Avengers a oni došly ke mně.

,,Musíme se rozdělit." navrhla Natasha. ,,Já jdu s Bruecem. Steve s Tonym a Thor s Clintem." rozdělila náš a nikdo neprotestoval.

Já se Stevem jsme zamířili rovně a potom zatočenými schody o dvě patra dolů. Nečekal jsem, že v bunkru budou schody. Uchecht jsem se při tomto pomyšlení. Schody skončili a my jsme se rozhlíželi jestli nás někdo neohrožuje. Levá strana? Čistý. Pravá strana? Skupina ozbrojených týpků valící se na nás.

PUF! PUF! PUF! Neváhal jsem a začal po nich střílet. Svete se se svým štítem před sebou hrnul vedle mě.

Napřímil se a vymrštil štít z ruky, kterým trefil dva útočníky do hlavy a ti spadli k zemi. Štít se vrátil jako bumerang zpět do jeho ruky.

****

Vyřídili jsme všechny, kdo nám po cestě skřížil cestu a došli jsme do dechberoucího sálu. Byl kolosální. Vypadalo to, že v něm nikdo není, ale omyl. Ozval se ženský výkřik. Pepper.

Neohlížel jsem se a vrhnul se hlava, ne hlava za křikem. Zastavil jsem se až u vchodu bez dveří.

Na nějakém dřevěném trámu nad propastí visela přivázaná blonďatá žena. Měla na sobě potrhané bílé tričko a jeany. Po těle měla krvavé šrámy, které vypadaly ještě čerstvě.

Doprdele, Pepper!

PUF! PUF! Znovu jsem použil svoji zbroj k útoku a scházel přiton schůdky k Pepper přivázané na provazech. Zabil jsem všechny protivníky a rozběhl se k Pepper. Její světlé vlasy byly rozcuchané a padaly jí do obličeje, čímž trochu zakrývaly její plačící oči. Otevřel jsem si helmu, aby mi byl vidět obličej.

,,Pepper, neboj se. Už jsem tady." snažil jsem se jí uklidnit, když v tom se prudce rozletěly dveře z druhého konce místnosti a narazily do stěny. V nich se objevila malá, tmavovlasá žena. Nedokázal jsem zaostřit její obličej. Byla ode mě moc daleko, ale připadalo mi, že tu osobu znám.

Blížila se ke mě klapajícím krokem kvůli podpatkům. Rudé rty. Vlnité, hnědé vlasy. Drobná postava.
Klepot podpatků přestal a žena mi stála tváří v tvář.

,,Ty? Co tady děláš?" vykulil jsem oči. Nechápal jsem to.

,,Ahoj Tony. Ráda tě vidím." ignorovala moji otázku a obešla díru do propasti. ,,Víš, kdo jsem?"

,,Ty jsi ta YF!" vyhrkl jsem naštvaným tónem.

,,Hohoho, chlapeček umí přemýšlet. Mimochodem nejmenuju se Bethany Caff. To ti už asi došlo... Moje iniciály YF jsou poslední písmena ze jména, kterým jsem se tě představila, ale doopravdy se jmenuju Yllone Forbes." usmála se na mě zlomysným úsměvem a v očích jí žahl odraz plamene.

Zaluskala prsty a kolem mě se neznámo odkud objevili zase další ozbrojení týpci, kteří mě chytli za ruce a svázali mě. Nestlihl jsem se nějak bránit. Byli moc rychlí. Shodili mě svázaného surově na zem a já se díval na vzlykající Pepper.

,,Víš co je smutný Tony? Že dneska uvidíš svoji přítelkyni zemřít přímo před očima a nebudeš jí moct nijak pomoct."

Jak už je u mě zvykem, ukončím to zase tady. :D
Doufám, že jste zvědaví. :D

Vaše BadElen <3
(1043 slov)