Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*

Osmnáctá část -

O pár dní později se Pepper vrátila domů.

Už se cítí mnohem lépe a říká, že takhle nabitá energií se necítila hodně dlouho. Mám z toho radost. Jsem rád, že to všechno tak světe zvládá. Dnes pro ni chystám něco speciálního a to nejen proto, že je Valentýn.

Sešel jsem po schodech do obýváku a rychlím krokem došel do kuchyně. Vytáhl jsem si sklenici a nalil si do ní whiskey - to bych nebyl já, kdybych si nenalil alkohol. Chvíli jsem kroužil zápěstím a v ruce stále držel sklenici. Pozoroval jsem, jak jantarová tekutina omývá stěny skla. Zastavil jsem zápěstí a rychle jsem kopnul nápoj do sebe, jakoby to byla vodka. Zaúpěl jsem jakmile mě začal alkoholil palit v krku. Nebyl nejlepší nápad ho tak rychle vypít.

,,Drahý?" zeptala se přichazející Pepper nejistě.

,,Ano?" odpověděl jsem.

,,Co si mám jako koupit? Chtěl jsi nějaké šaty na dnešní večer, ale já vůbec nevím, jakou akci chystaš, takže.."

,,Vyber si jaké chceš. Hlavně aby se ti líbily a cítila ses v nich pohodlně." usmál jsem se.

Chystám pro ni vážně něco speciálního. Žádná stupidní párty s zazobanými zadky. Jen ona a já.Za 15 minut odjela nakupovat a já mohl začít s přípravami.

****

Večer

Vylezl jsem z koupelny a kolem sebe měl omotaný ručník. Došel jsem před skříň a otevřel ji. ,,Tak do čeho se obleču dneska?" zamumlal jsem si pro sebe.

,,Jarvisi, co myslíš, že bych si měl na dnešek vzít? Jde o výjmečnou chvíli...a já jsem úplně bezradný."

,,Být Vámi pane, doporučil bych si vzít ten světle šedý oblek s bílou košilý a smetově červenou kravatu."

,,Díky, Jarvisi."

,,Nemáte za co, pane."

Oblékl jsem se do toho, co mi moje umělá inteligence poradila a navoněl se drahou kolínskou. Ze začátku voněla po citrusu, bergamotu poté přešla do clary sage (bylina) a galbanum. a nakonec mi do nosu udeřila vůně dubu a cedru.

Stoupl jsem si před zrcadlo a zhluboka se nadechl. Dnes večer mě čeká snad jeden z největší kroků v životě. Začnu žít nový život. Lepší život. Záleží jen na tom, co mi řekne.

Naposledy jsem si upravil červenou kravatu a zapnul si šedé sako. Popošel jsem zpět ke skřínce, kterou jsem zavřel. Poslední pohled jsem věnoval zase zrcadlu. Uhladil jsem si vlasy a vyšel z pokoje.

Došel jsem k výtahu na konci chodby. Zmáčkl jsem tlačítko do nejvyššího patra.

,,Přeji Vám hodně štěstí, pane." ozval se Jarvis.

,,Díky, příteli." odpověděl jsem.

Ještě nikdy před tím, jsem mu neřekl 'příteli'. A pravda je, že mě to i trochu vykolejilo, což na mě bylo určitě poznat. Z mých myšlenek mě vytrhlo cinknutí. Oznamovalo, že jsem se dostal do požadovaného patra. Otevřeli se dveře a já vyšel ven na terasu. Byl zde dokonalý výhled na New York. Slunce se sklánělo za obzor a malovalo po obloze jemné červánky.

Došel jsem k zabradlí a posadil se za skleněný stůl a čekal. Na to, jak jsem měl obrovskou terasu, byl stůl malinký, ale kdybych vybral větší už to nebude mít takové romantické kouzlo.

Kochal jsem se tou dokonalou atmosférou. Po zemi byly rozházené rudé okvětní lísty a kolem stolu byly do oblouku postavěny stojany s již nezapálenými svíčkami. Ptáci mi kroužili nad hlavou a paprsky slunce se odrážely od skel Empire Staitbuilding. Začala hrát pomalá klidná hudba. Nejdříve se rozezněly housle vzápětí basa, trumpeta a klavír.