Tony Stark |CZ| *UPRAVUJE SE*

×Sedmnáctá část - Tak takhle mě vidí×

Spal jsem jako nemluvně, když v tom se ozval Jarvisův pronikavý hlas: ,,Nechci Vás budit pane, ale je tu Phil Coulson."

,,Proboha.. Ani člověka nenechají pořádně vyspat." zamumlal jsem rozespalým hlasem a přemáhal se otevří oči.

,,Už na Vás čeká v obývacím pokoji."

Zvednul jsem jedno obočí a zamlaskal pusou. Odmítal jsem opustit postel. Nakonec jsem se přemohl a otevřel oči. Před nimi jsem měl Pepperin polštář, který jsem ještě stále obíjmal. Lekl jsem se ho a spadl z postele.

,,Au." zaskuhral jsem, když jsem dopadl na koberec. Promnul jsem si oči a zvednul se.

****

,,Zdravím, pane Starku." usmál se na mě agent Phil Coulson.

,,Ani mě nenecháte pořadně vyspat." odpoveděl jsem mu otraveně místo pozdravu a namířil si to k baru.

,,Potřebuji s Vámi probrat tu záležitost s Bethany Caff. Vlastně teď už Yllone Forbes."

,,No a na co čekáte? Spusťte..." vyzval jsem ho a napil se svého oblíbeného jantarově zabarveného alkoholu. Whiskey.

,,Dobrá, tak tedy... Yllone zradila celý S.H.I.E.L.D. . Ani nevíte, jak to vzalo samotného Furryho. Věřil jí a ani ve snu by ho nenapdalo, že by to udělala. Dokonce zradila i Vás Starku... Byla velmi vychytralá a.."

,,Zkrať to, Coulsone." skočil jsem mu do řeči.

,,Zabil jste ji?" smrštil obočí a přeměřoval si mě.

Hrklo ve mě. Položil jsem skleničku s již dopitým alkoholem na mravorovou desku baru a opřel se o ni rukama. Sklopil jsem zrak a zavrtával se pohledem do země. Nastalo hrobové ticho. ,,Ano." odpověděl jsem mu po chvíli a svůj zrak odmítal odvrátit od země.

,,Děkuji za spolupráci. To je vše." agent vstal z bílé sedačky a do ruky si vzal svoji koženou tašku.

,,Zatknete mě?" odvážil jsem se zvednout zrak z podlahy a upřel ho na něj.

,,Starku... Kdybychom Vás měli zatknout za to, kolikrát už jste zabil padoucha, byl by jste do konce svého života už dávno v base." usmál se a odešel do výtahu.

Když zmizel z budovy, rozhodl jsem se vrátit do postele. Zachumlal jsem se do peřiny. Zavřel jsem oči a upadl zpět do říše snů.

****

O dva dny později

Stál jsem před dveřmi pokoje čísla 17. a chystal se vejít. Dnes se konečně Pepper probudila z kómatu. Nadechl jsem se a uchopil kliku dveří. Vešel jsem dovnitř a tam už mě vítal její úsměv.

,,Ahoj krásko" s těmito slovy jsem zavřel dveře a posadil se vedle postele.

,,Ahoj Tony" usmívala se od ucha k uchu.

Políbil jsem jí na tvář a chytil za ruku.

,,Tolik jsem se bál, že o tebe přijdu." šeptal jsem a hladil jí po hřbetu ruky.

,,To i já..." poklesla hlasem a ztěžka se nadechla. ,,Celý den mě pronásleduje jedna otázka. Mohu?"

,,Jasně"

,,Proč mám v hrudi obloukový reaktor?" nasadila vážný výraz a levou rukou se dotkla modrého kruhu.

,,Máš v hrudi střepy. Reaktor ti je zatím udrží dál od orgánů, dokud nebudeš mít sílu, aby ti je vytáhnuli."

,,Aha. Tony, víš... Cítím to. Je to těžké a podivné a cizí a... já nechci mít v sobě tuhle tvoji zbraň. Nejsem bomba." držela se u hrudi a dívala se z okna.

Docela mě její slova ranila. Tak takhle mě Pepper vidí. Jako chodící bombu.

,,Jedno po druhém dobře? Nejdřív se uzdrav a pak se uvidí." smutně jsem se na ni usmál a zadíval se z okna tak, jako ona.

Konec dnešní kapitoly. :) Zase je trošku kratší, ale doufám, že následující kapitola vám to vynahradí. :)

Mimochodem čeká nás poslední kapitolka a pak už jdeme na druhou sérii. Doufám, že se vám konec bude líbit. :)

Vaše BadElen❤