Šílená jízda

22. kapitola (Hunter+Six)

Takže po asi měsíci tady máte další kapitolu. Pardon, že jsem nepřidala dřív, ale měla jsem toho hodně do školy, neměla jsem náladu na psaní a ještě ty Vánoco, takže schánění dárků, uklízení (znáte to ne?)

Teď o prázdninách budu přidávat snad každej den (kromě 28.-29. to mám soustředenéí) a za dnešek možná ještě něco přidám ;)

Jinak veselý Vánoce a plno dárku pod stromečkem...

Hezký počtení

Pohled Huntera:

„Proboha Huntere! Seš v pohodě?" Zeptal se mě její medový hlas.

Pomalu jsem otevřel oči a rozhlídnul se kolem. Ležel jsem na zemi a hlavu jsem měl v Sixtině klíně. Za jiných okolností bych si to nechal líbit, ale momentálně se ve mně střídaly dvě emoce. Zlost z toho, že mě Six vyrušila a Jason mě přepral a radost z toho, že konečně dostal ten zmrd přes hubu. Podíval jsem se do jejích modrých očí. Měla je krásný. Ale chvilku na to jsem se zamračil a snažil se postavit.

„Nestalo se ti nic?" Ptala se starostlivě.

Zakřupalo mi v zádech a cejtil jsem, že budu mít pár modřin. Sáhla mi na rameno, ale já její ruku hned setřásl.

„Nesahej na mě!" Řekl jsem možná ostřeji, než jsem chtěl.

Six sebou cukla a odtáhla se ode mě. Nechápavě mě sledovala.

„Co ti je?" Zeptala se.

„Přes hubu jsem mu měl dát já!" Křikl jsem na ní.

„Já za to nemůžu," špitla a sklopila hlavu.

„Kdybys na mě nezavolala, měl bych ho!"

Naštvaně jsem si prohrábl vlasy rukou.

„Tak promiň!" Křikla na mě.

„Teď už to je jedno," otočil jsem se a šel k Seanovi. „Jak ti je kámo?" Zeptal jsem se ho, když jsem k němu došel.

„Bylo i líp..."

Zasmál jsem se a vydal se ke svému autu.

„Jdeš?" Zavolal jsem na něj.

„A co Six?" Zeptal se mě, když se ke mně dobelhal.

„Co je s ní?"

„To jí tady necháš? Vždyť to všechno je kvůli ní ne?"

„Neřeš to," odbyl jsem ho a nastartoval.

Ve zpětném zrcátku jsem viděl Six, jak na mě kouká. Najednou mi moje chování přišlo až přehnané, ale moje ego mi nedovolovalo omluvit se. Proto jsem se rozjel pryč a nechal Six za sebou.

Pohled Six:

Nechápala jsem ho. Nejdřív je ke mně tak hodnej a potom... Co jsem mu udělala? Chápu, že jsem možná zavinila to, že mu Jason dal přes hubu, ale tohle? Možná si to i zasloužil.

„Nech ho vychladnout Six," řekl strejda Dom a objal mě kolem ramen. „Má moc velký ego, který mu nedovoluje se omluvit, i když toho lituje."

„Jak to víš?"

„Protože jsem byl stejnej."

Nastala chvíle ticha, kdy mi hlavou běhaly myšlenky na to, co se před chvílí stalo.

„Měli bychom už jet domů."

Přikývla jsem a vydala se ke strejdovu autu. Sedla jsem si do kožené sedačky typického amerického auta – Dodge. Strejda tyhle tipy aut miloval. Po pár minutách, které se příšerně vlekly, jsme dojeli před náš dům. Vystoupila jsem a odemkla vchodové dveře.