Šílená jízda

27. kapitola (Hunter)

Takže tady je další... Je to sice trochu kratší kapitola, ale já nestíhám! Tenhle týden píšeme snad ze všech předmětů, protože se uzavíraj známky na pololetí. Už mi ta škola leze krkem. Mohl by být už víkend! :P

No, přestávám kecat. :D

Hezký počtení...!

Soud skončil dobře. Sice mě neuvěřitelně sralo, že i já dostal trest, ale co... Ten půl rok to vydržím. Zas tak strašný to být nemůže. Nebo snad jo? Chtěl už jsem z tý budovy vypadnout a vyhnout se tak Six. Nepovedlo se.

„Huntere!" Zakřičela se na mě.

Neotáčel jsem se a pokračoval v cestě.

„No tak stůj!" Křikla za mnou znovu.

To už byly její kroky blíž než bych si přál. Popadla mě za rameno a trhla. Měla docela sílu, protože mě to zastavilo. Snažil jsem se koukat kamkoliv jenom ne na ní.

„Co se děje?"

„Nic."

Povzdychla si. „Tak proč si za mnou už nepřišel do nemocnice? Slíbil si mi, že nenecháš nikoho, aby mi ublížil, ale neochráníš mě před sebou," řekla vážně.

„J-já..."

„Co?"

Byla někdy tak dotěrná!

„Prostě nemůžu!"

„Co nemůžeš?" Ptala se zoufale.

„Vídat se s tebou!"

„Proč?"

Zavrčel jsem a poprvé se na ní podíval.

„Teď to nebudu řešit, Six!"

„Fajn!"

Rozhodila rukama a odkráčela pryč. Svěsil jsem ramena a naštvaně odešel taky pryč. Nasedl jsem do auta a rozjel se domů. Vlastně domů ne, to nebyl můj domov. Nesnášel jsem to tam. Zaparkoval jsem v garáži a vydal se vstříc svému osudu.

Snažil jsem se být nenápadný, ale můj otec měl oči všude. „Jak to dopadlo?" Zeptal se mě neutrálně.

„Brew jde do vězení," odpověděl jsem.

„A ty?"

„Budu muset dělat půl roku veřejné práce."

Otec se zamračil, ale nic neříkal. Chystal jsem se odejít, ale on zase začal mluvit. „Můžeš si za to sám. Kdyby ses netahal s tou děvkou, tak by se ti to nestalo," řekl lhostejně.

„Ona není žádná děvka!" Zařval jsem na něj.

„Vážně ne? A nekřič na mě, Huntere."

„Vážně, mysli si co chceš, ale ona taková nikdy nebude!"

„Tak ať mě přesvědčí... Přiveď jí někdy na oběd. Třeba tuhle sobotu by se mi to náramně hodilo."

„Proč bych to měl dělat?"

„Jsem tvůj otec, tak bych měl vědět, s kým se taháš. Pokud jí nepřivedeš, tak mi věř, že se postarám o to, abyste se už neviděli!"

Nemohl jsem to dál poslouchat a tak jsem šel pryč. Asi bych vám měl osvětlit, proč jsem už za Six nebyl v nemocnici. Samozřejmě to má své důvody. Nikdy bych jí to neudělal nebýt... Mýho fotra. Od doby, co jsem byl u Six v nemocnici ve dne v noci mu nějak ruplo. Chová se nesnesitelně a ještě hůř než předtím. Viktorie odjela na dva týdny do Španělska, takže jsem měl klid aspoň od ní... No, ale to odbíhám od věci, takže jdeme na to.

*Flashback*

Po tom, co se Six probrala, jsem měl neuvěřitelnou radost! Sice jsem byl lehce zklamaný, že si na mě hned nevzpomněla, ale doktor na to upozorňoval. Zavolal jsem její mamce a oznámil tu novinu i doktorovi. Nechtěl jsem je rušit při rodinném shledání, a tak jsem se vydal domů.

„Kde jsi byl?" První otázka, kterou jsem slyšel a ani jsem nepřekročil práh dveří.

„V nemocnici."

„Co jsi tam dělal?" Zeptal se znovu.

„Byl jsem u Six."

„Kdo to je?"

„Kamarádka."

„Kterou pícháš?" Zeptal se a to mě už vážně naštvalo.

„Ne."

„Nevěřím ti, nikdy jsi neměl jenom kamarádku."

„Tak teď mám!"

Otec se zamračil. „Neřvi na mě! A vůbec, co si to dovoluješ?"

„Cože?!"

„Jenom tak zmizíš, nedáš o sobě vědět a potom si přijdeš po čtyřech dnech domů, jako by se nic nedělo!"

„Tohle není můj domov!"

„No od teď už je!"

„Není!"

„Už se s tou dívkou nebudeš stýkat!" Řekl ostře.

Vydechl jsem všechen vzduch z plic. Nevěřícně jsem na něj koukal.

„Co mi v tom zabrání?!"

„Já!"

„Ne, to opravdu ne."

„Huntere, pokud se k ní jenom přiblížíš, postarám se o to, aby se z ní stala troska!"

„To neuděláš!"

Hrdelně se zasmál. Vůbec se mi tohle nelíbilo.

„To si jenom myslíš chlapče. Nebudeš se tahat s kde jakou courou, která ti hned skočí do postele!"

„Znovu opakuju, že s ní nic nemám! Je to jenom kamarádka!"

Znova se tak nechutně zasmál.

„Jak myslíš! Dělej si, co uznáš za vhodné, ale potom si poneseš následky jenom ty sám!"

„To asi těžko, když s ní půjdu k soudu jako svědek!"

Přimhouřil oči. Na čele mu vyskočila hluboká vráska.

„Cože?!"

„Slyšel si dobře! Je v nemocnici, kvůli jednomu kreténovi a já jsem svědek, který ho má pomoct dostat do basy! A udělám to!"

Chvíli nic neříkal.

„Dobrá... Ale do té doby nevystrčíš paty z domu. Budeš chodit pouze do školy. Nikam jinam! A pokud s ní jenom promluvíš, dodržím, co jsem říkal."

Potom se na patě otočil a zmizel v útrobách domu.

* End of Flashback*

Od té doby jsem svého otce nesnášel ještě víc. Jen jsem nechápal, proč chtěl poznat Six, když o ní říkal, že je coura a děvka. Stále mi to vrtalo hlavou a nedávalo mi to spát. Jedno jsem věděl jistě. Tohle není jen tak. Určitě má něco zalubem...