Šílená jízda

31. kapitola (Six)

Pozvala jsem Olivera na moje oblíbené noční závody. Za tu krátkou dobu, co se známe, jsme si padli do oka. Oliver byl fajn a byl to snad jedinej kluk, s výjimkou Huntera a členů mojí rodiny, kterýmu jsem věřila a nebála jsem se s ním být. Rozuměl mi, choval se mile a byl pro mě oporou na rozdíl od Huntera. Když už jsme u něj, tak mám jít zítra na tu večeři. Nějak se mi tam nechce.

„Budeš dneska závodit, Six?" Zeptal se mě Oliver.

„Ehm... Cože?"

Zasmál se. „Ptám se, jestli budeš dneska závodit?" Zeptal se znovu.

„Já nevím... Měla bych?"

„To bys měla, chtěl bych vidět, jak někomu nakopeš zadek!"

„Abych ho nenakopala zrovna tobě," škádlila jsem ho.

„Ale, ale... koho pak to tady máme?" Ozval se za námi povědomý hlas.

„Huntere." Můj hlas byl víc než otrávenej. Zrovna jeho jsem do zítřka vidět nechtěla. Stoupla jsem si vedle Olivera. Netušila jsem totiž, co Hunter chystá a začínala jsem se docela bát toho, co to bude.

„My už jsme se jednou potkali, že? Já jsem Oliver," představil se znovu a natáhl k Hunterovi ruku. Ten si jí jenom arogantně prohlížel.

„Já vím, kdo jsi," odpověděl chladně.

„Co to děláš, Huntere?" Zeptala jsem se ho.

„Já? To spíš ty, co děláš?"

„Jsem plnoletá..."

Nevěděl, co říct, ale hned se vzpamatoval. „Víš, Six... Nikdy bych neřekl, že se budeš stýkat s někým, jako je on. Myslel jsem, že se vyhýbáš zhýčkaným synáčkům ropných magnátům."

„Cože?" Nechápala jsem, o co se snaží.

„Copak se ti tady pan dokonalý nepochlubil?"

Zmateně jsem se podívala na Olivera. Ten se mračil. Rty měl stažené do úzké přímky a na čele se mu vytvořila vráska. Vypadal starší a taky vážnější... Potom jsem svojí pozornost obrátila zpátky na Huntera.

„Nechápu, co tím naznačuješ?" Opravdu jsem se v tom nevyznala... Hunter byl tak matoucí, že mě to už začínalo pěkně štvát. Hunter se zlomyslně zasmál. Upřel svůj zrak na Olivera a potom pomalu odsekával každé slovo.

„Jeho otec je ten, co se snaží o to, aby tvoje rodina opustila tohle město," řekl Hunter.

Zvedla jsem jedno obočí. O ničem takovém jsem ještě neslyšela.

„Huntere, co tady meleš?! Nikdo se nás nechystá vyhodit z tohohle města! Zešílel si snad?" Začala jsem na něj křičet a bylo mi naprosto jedno, že nás všichni poslouchali. Oliver se na něj koukal, jako by ho chtěl zabít.

„Jak to víš?" Zeptal se z ničeho nic Oli.

„Ty mě asi neznáš... Ale tvoje sestra je mnou posedlá," řekl zhnuseně Hunter.

Teď jsem byla opravdu hodně zmatená. Vůbec jsem nevěděla, o co tady vlastně jde.

„Tak to seš ty? Tvůj otec je Richard Blackwood?"

„Jo, ten a nikdo jiný," procedil skrz zuby Hunter.

Potom se tam ti dva začali o něčem hádat, ale já vůbec nevnímala. Jak bych taky mohla? Vždyť mi hlavou běhalo tolik myšlenek, že by se z toho jeden posral! Už mě začínala z toho hluku kolem bolet hlava.

„Tak dost! Přestaňte!" Křikla jsem na ně.

Všichni kolem nás zmlkli. I ti dva, co se do teď hádali. Veškeré pohledy byly upřené na mojí maličkost.

„Děkuju ti, žes mi zkazil večer, Huntere," zasyčela jsem na něj jedovatě. Jmenovaný sklopil pohled k zemi. „Jedu domů," oznámila jsem jim a vydala se k autu.

„Six! Počkej přece!" Zakřičel za mnou Oliver.

Chytil mě nad loktem a škubnutím otočil.

„Co je zase!" Vyprskla jsem na něj. Už jsem toho začínala mít po krk!

„Chtěl jsem se jenom rozloučit," řekl sklesle.

„Promiň, Olivere... Ale já chci domů. Nemám na tohle náladu," zavrčela jsem. Pořád jsem byla naštvaná. Jak na Huntera, tak i z neznámého důvodu i na Olivera. Ten mě pustil a já se otočila a odešla.

Nasedla jsem do auta, nastartovala a vyjela pryč. Pustila jsem si rádio. Zrovna hrála nějaká pomalá skladba, proto jsem to rychle přepla na jinou stanici. Tam hráli něco rychlýho. Mělo to dobrej rytmu a tak jsem bubnovala prsty do volantu. Písnička skončila a vystřídala jí jiná. Za nějakou dobu jsem dojela domů. Zaparkovala jsem svého žlutého miláčka a šla do domu.

„Ahoj, zlato," pozdravil mě táta.

Rozhlédla jsem se po kuchyni, ale nikoho jiného jsem tady neviděla.

„Kde je máma?"

„Volala, že musela zůstat v práci."

„Dobře..."

Podívala jsem se na hodiny. Bude něco málo po osmé.

„Jdu do pokoje," oznámila jsem.

Táta něco zamrmlal, ale to už jsem byla pryč z kuchyně. Zavřela jsem se v pokoji a okamžitě si to namířila do koupelny. Svlékla jsem si oblečení a napustila si vanu. Přidala jsem tam větší množství pěny do koupele a potom si tam vlezla. Jeden z nejlepších způsobů, jak relaxovat. Zavřela jsem oči a ponořila se pod vodu. Když mi docházel vzduch, vynořila jsem se opět nad hladinu. V koupelně jsem strávila asi tak dvě hodiny se vším všudy. Umyla jsem si vlasy, oholila se, namazala se tělovým mlékem, ošetřil své nedostatky na obličeji a rozčesala si své polosuché vlasy. Oblékla jsem se do věcí na spaní a sešla dolů.

Táta s Jackem seděli na gauči a koukali na Van Helsinga. Ten film jsem zbožňovala! Pohodlně jsem se usadila na gauči a sledovala jak Huge Jackman bojuje proti Drákulovi. Asi ve čtvrtce filmu přišla i mamka. Udělala popkorn a šla si sednout k nám. Byl to pohodovej večer. Na ten spor s Hunterem a Oliverem jsem zapomněla. Ovšem to jsem ještě netušila, co se ještě stane...