Šílená jízda

4. kapitola (Hunter)

Před pár dny jsem se přestěhoval do San Diega. Rodiče se konečně rozvedli a otec mě vzal k sobě. Má snoubenku a už od pohledu jde vidět, že ho má jenom kvůli penězům. Nemám jí rád... Vlastně ani mého otce. Zničil mě a mamce život. Ještě ke všemu jsem se kvůli němu musel přestěhovat na druhej konec Kalifornie. Což znamenalo, že jsem kvůli němu musel opustit partu, školu a svoji holku.

Dělám si prdel...! Moje školní docházka byla poslední dobou příšerná a stejně tak i známky. Všichni říkali, že jsem chytrej a neměl bych zahazovat svůj potenciál, ale já na ty jejich rady z vysoka kašlal. Ze školy mě nevyhodili jenom kvůli otci. Je totiž ředitel několika známých a prosperujících firem. Tudíž je nehorázně zazobanej a nikdo si ho nechce znepřátelit. A moje holka? Žádnou nemám... Holky mám jenom na sex. Jediný, co mi bude fakt chybět, jsou kluci a máma. Vlastně ona jediná ve mně ještě viděla něco dobrýho.

Tady mám jenom Seana. Je to můj kámoš ze základky, ale potom se s rodinou přestěhoval a už jsme se neviděli. Teď byl čas oprášit staré kontakty. Doufal jsem, že mi bude dělat v tomhle blázinci společnost. Chtěl jsem začít život v novém městě aspoň s jedním kamarádem po boku. Zrovna dneska jsme měli domluvenou schůzku. Slíbil, že mi tady ukáže všechny podstatné věci, a po dlouhý době zase pokecáme. Bez oznámení že někam jdu, jsem nasedl do svého Mustangu a vyjel na domluvené místo. Cesta k němu trvala zhruba deset minut jízdy.

„Čau, bro!" Křikl Sean, když mě uviděl zastavovat u nich před domem. Z auta jsem nevystoupil, jen jsem čekal, až sem Sean dojde.

„Nazdar, brácho!" Odpověděl jsem mu. Byl jsem rád, že ho po tak dlouhé době opět vidím. Dřív patřil mezi moje nejlepší kámoše a jeho ztráta mě dost ranila, i když jsem si to nerad přiznával. Otevřel dveře na straně spolujezdce a sednul si vedle mě.

„Pěkný auto," pochválil mi ho a prohlížel si vnitřní interiér.

„Díky," byl jsem za jeho pochvalu rád. Na svoje auto jsem byl citlivej. Bylo mou vášní. „Můžeme vyrazit?" Zeptal jsem se ho, když se připoutal.

„Jasně!" Nadšeně přikývl a hodil po mě svým úsměvem. Cestou mě zasypával drbama a já pozorně poslouchal. Vždy bylo dobré mít přehled. Byla to určitá výhoda, kterou jsem mohl v budoucnu využít. Když jsme přijeli před obchodní centrum, tak jsme se šnečím tempem vydali dovnitř.

„Já mám hlad, že bych snědl i koňskou koblihu!" Zaúpěl Sean a jeho břicho v odpovědi hlasitě zakručelo. Musel jsem se zasmát.

„Něco na zub by bodlo," přiznal jsem, protože jsem od rána neměl nic k jídlu.

„Tak jdeme!" Zařval Sean a rozeběhl se do útrob obchoďáku. Pomalu jsem se vydal za ním, zas tolik energie jsem neměl. V kapse mi začal vibrovat mobil. Podíval jsem se, kdo otravoval. Otec... Určitě chce vědět, kam jsem se ztratil. S povzdechem jsem ho vytípnul a vrátil mobil na svoje původní místo.

V tom jsem se srazil s nějakou holkou. Využil jsem chvíle, kdy sbírala tašky s oblečením ze země a pořádně si jí prohlídnul. Měla dlouhé rovné blond vlasy skoro až do pasu. Mohl jsem jenom obdivovat její kulatej zadeček, když se shýbala pro věci a její krásný dlouhý nohy. Když se na mě podívala, pohled jsem upřel na její dokonale tvarované rty. Jo, věděl bych co s nima dělat... Její světle modré oči mi provrtávaly díru do hlavy. Prsa měla akorát do ruky... Perfektně vytvarovaný boky a pevný bříško dolaďovalo ten božskej obrázek přede mnou. Jenom když jsem ji viděl, v mysli mi naskakovaly obrázky nás dvou v posteli. Ovšem, nečekal jsem, že bude mít tak ostrej jazýček.

„Co si myslíš, že děláš?!" Spustila hned, jakmile se z naší srážky vzpamatovala a sesbírala všechny věci, co jí vypadly z ruky.

Co to...? Nikdo si na mě nebude otvírat pusu, ani taková kočka! Viděl jsem, jak se Sean vrátil a postával opodál. Se zájmem pozoroval celou situaci.