Šílená jízda

19. kapitola (Six)

Jason mě zatáhl do nějakého pokoje a vší silou mě hodil na postel. Okamžitě jsem z ní slezla dolů.

„Copak? Něco se ti nelíbí?" Zeptal se škodolibě.

I na tu dálku jsem viděla jeho úšklebek.

„Když mě pustíš, tak slibuju, že na tohle zapomenu."

Začal se smát a já nechápala, co je tady k smíchu.

„Ty nikam nepůjdeš Six."

„Co mi v tom zabrání?"

Zamračil se, když jsem se začala přibližovat ke dveřím. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, tak jsem byla přitisknutá na ledovou stěnu.

„Pusť mě!" Křikla jsem mu do obličeje, ale s ním to ani nehnulo.

„Když teď dáváš každýmu, tak bych mohl dostat taky, co myslíš?"

Hodila jsem na něj nechápavý výraz.

„Co blbneš? S nikým jsem nespala."

„Ne? A co náš miláček, Hunter?"

„Co blbneš Jasone? S ním nic nemám!" Řekla jsem zoufale.

„Tak proč ses na něj tak lepila, když jste spolu tančili?"

„Já se na něj nelepila!" Ohradila jsem se.

„Říkej si, co chceš, já sem vás viděl."

„Tohle je absurdní Jasone! Seš opilej a nevíš, co tady kecáš za hovadiny!" Křikla jsem na něj už opravdu hodně vytočeně.

Ovšem to jsem asi neměla dělat, protože jsem schytala facku. Nevěřícně jsem se na něj podívala.

„Mám na tebe strašnou chuť Six," řekl a jednou rukou mi zajel pod šaty.

Nebylo to vůbec příjemné.

„Jasone, prosím!"

Po tváři mi stekla jedna neposedná slza.

„Nebreč, užiješ si to taky."

Mohla jsem se bránit, táta mě učil sebeobranu, ale v tu chvíli jsem se nezmohla na jeden jediný pohyb. Probralo mě až to, kdy mě Jason položil na postel a lehl si na mě. Začala jsem se pod ním kroutit a bušit do něj, ovšem s ním to ani nehlo. Spíš bych řekla, že ho to naštvalo.

„Okamžitě s tím přestaň, jinak to skončí špatně," varoval mě.

Jenže já se chtěla dostat za každou cenu pryč.

„Tak a dost!"

Sednul si na mě tak, že jsem se nemohla pohnout a on měl volné ruce. Sundal si pásek a já se na něj s děsem v očích koukala.

„Ne, Jasone!" Začala jsem znova brečet.

Kam se poděl ten hodnej kluk...? Svázal mi s ním zápěstí k sobě a potom se mu nějak povedlo mi je připoutat k posteli. Byla jsem bezbranná. Vyhrnul mi šaty a sundal kalhotky. Prosila jsem, slibovala hory doly, ale s ním to ani nehlo. V životě by mě nenapadlo, že by mi něco takovýho udělal právě on. Mezitím, co jsem vzlykala, tak si sundal kalhoty. Zavřela jsem oči a připravovala se na nejhorší. Hrubě mě chytil za čelist a škubl s ní.

„Otevři ty oči!"

Nechtěla jsem, ale on zatlačil a já byla nucena je otevřít, protože ta bolest byla nesnesitelná.