Šílená jízda

11. kapitola (Six + Hunter)

Pohled Six:

Dneska byl den našeho domluveného závodu s Hunterem. Už od rána jsem byla natěšená na to, až si opět zazávodím. Nemohla jsem skoro ani dospat. Vzala jsem si na sebe přiléhavé džínsy a černé tričko s krátkým rukávem a větším výstřihem. Nalíčila jsem se a následně se vydala k Jackovu pokoji. Musela jsem dodržet slib, který jsem mu dala. Zaťukala jsem mu na dveře, otevřel mi skoro okamžitě.

„Běž se oblíknout. Za chvíli jedu a jestli chceš jet taky, tak si pohneš," řekla jsem mu a snažila se o přísný tón. Nemohla jsem si dovolit zpoždění.

Jack bez řečí přikývnul a odešel se připravit. Sešla jsem dolů do kuchyně a napsala vzkaz pro mamku kam jdu. Nechtěla jsem, aby vyšilovala stejně jako posledně. Samozřejmě jsem vynechala to, že s sebou beru i Jacka. To se máma nesměla nikdy dozvědět! Tátovi by to podle mě ani nějak moc nevadilo, ale máma by vyletěla z kůže, kdyby na naše malé tajemství přišla.

„Tak můžeme vyrazit," ozvalo se mi za zády. Napřímila jsem se a otočila se na svého otravného bratra. Jack tam stál připravený a v pozoru.

„Půjdeme do garáže potichu. Máma s tátou se nesmí dozvědět, že jsi tam byl se mnou, jasný?" Šeptala jsem a doufala, že celou tuhle akci plížení se z domu zvládneme bez prozrazení. Kdyby ne, bylo by po závodě a nevím, jak bych to Hunterovi vysvětlovala.

„Spolehni se," zašeptal mi nazpátek a přidal k tomu úsměv.

„Jo a budeš sedět vzadu. Jedeme ještě pro Ellu," řekla jsem mu. V očích se mu objevily jiskřičky, když jsem zmínila její jméno. Zajímavé, že by moje teorie byla správná?

„Bez problémů," odvětil a malinko zrudnul. Potvrzeno! Ella se mu líbila.

Nasedli jsme do mého žlutého miláčka a vyjeli k Hobbsovým. Když jsme byli pár desítek metrů od jejich domu, třikrát jsem zatroubila. To bylo s Ellou naše poznávací znamení, že už jsem tady. Čekali jsme asi pět minut, než jsem uviděla Ellu, jak se plíží od vchodových dveří k autu. Otevřela dveře na straně spolujezdce a nasedla.

„Uff... to bylo o fous. Málem mě táta nachytal," řekla, když se připoutala a poupravila si v zrcátku vlasy.

„Já myslím, že později přijde na to, že nejsi ve svojí posteli a ani v domě," opáčila jsem. Občas jsem měla pocit, že Luke Hobbs nikdy nespal.

„Jo, ale to už bude trochu pozdě," odpověděla pobaveně má nejlepší kamarádka.

„Ahoj, Ello," pozdravil jí Jack, když se mu od ní nedostávalo žádné pozornosti. Ella se rychlostí blesku otočila za sebe a vytřeštila na něj oči. Potom se na mě nechápavě podívala.

„Co tady dělá?" Zeptala se zaskočeně. Bylo to poprvé, co jsem ho vzala s sebou. I když ne tak úplně dobrovolně...

„To je na dlouhý povídání," mávla jsem nad její otázkou rukou a vyjela vstříc nočním ulicím.

„Uvědomuješ si, že jestli to tvoje máma zjistí, tak je po tobě a nebudeš moct závodit, že jo?" Konstatovala holá fakta.

„Vím to až moc dobře, ale to by nebyl Jack, aby na mě něco nevyšťoural. Takže jsem měla na výběr buď že ho vezmu a budu riskovat mámy krutý hněv nebo jsem ho brát nemusela, ale máma by se dozvěděla, že se občas uleju ze školy a trávím čas s Jasonem. Takže myslím, že jestli to zjistí, tak to vyjde tak nějak na stejno," řekla jsem na jeden nádech a doufala, že se v tom dál nebude chtít Ella pitvat.

Mé prosby byly vyslyšeny a dál už jsme to neřešili. Ella se opřela o sedadlo a dívala se ven z okna. Občas jsem mrkla na Jacka ve zpětném zrcátku, abych se ujistila, že nedělá žádnou pitomost. V hlavě mi běhaly myšlenky ohledně nadcházejícího závodu. Věřila jsem si a byla jsem si jistá, že Huntera dokážu porazit. Ovšem za jakou cenu?