Šílená jízda

13. kapitola (Hunter)

Dojel jsem na start chvíli po Six. Prodírat se tím davem lidí bylo obtížnější, než se na první pohled zdálo. Neustále mi někdo lezl do cesty a já začínal mít potřebu někoho přejet, aby pochopili, že se mi nemají plést pod kola. Zastavil jsem vedle žlutého Chevroletu a zadíval se na silnici před sebou. Kus cesty byl osvětlený, ale zbytek pohlcovala tma. Chtěl jsem závod vyhrát a chtěl jsem být první, kdo porazí Six. Podíval jsem se na ní skrz okýnko. Soustředěně seděla v autě a pozorovala cestu před sebou. Koukal bych na ní dál, ale někdo mi zaťukal na sklo. Stáhl jsem ho a uviděl Stevena.

„Huntere, jsi tady poprvé takže ti ukážu cestu kudy pojedeš," řekl a vecpal mi hlavu dovnitř auta. Náhle se prostor uvnitř dost zmenšil a většinu zabíraly jeho vlasy.

„Jasně," souhlasil jsem.

Vlastně mě do teď nenapadlo, že neznám trať a tahle pomoc mi rozhodně přišla vhod. Jinak by bylo o výsledku závodu rozhodnuto dřív, než by vůbec začal. Steven mi dovnitř strčil navigaci. Zapnul jí a po chvilce se ukázala červená šipka která ukazovala směr. Steven se mnou celou trasu projel a občas přidal pár poznámek s radou a upozorněním. Snažil jsem se vše zapamatovat, aby mě během závodu nic nepřekvapilo. Navigaci jsem si mohl na nadcházející závod půjčit. Proto jsem neváhal a okamžitě jí připojil.

„Doufám, že sis zapamatoval co nejvíc, protože bez toho budeš v háji. Jinak hodně štěstí a dávej si pozor. Ta cesta má plno nástrah a může se ti stát cokoliv, kdekoliv a kdykoliv. Six tu trať zná jako své boty. Budeš muset mít z pekla štěstí, Huntere," popřál mi s úsměvem a pak odešel pryč.

Chvíli jsem tam jenom tak seděl a zpracovával všechny informace. Zaregistroval jsem pohyb mezi našimi auty. Šla tam nějaká holka. Na sobě měla kraťásky, které jí končily zhruba v půlce vypracovaného zadečku. Při chůzi s ním ladně vrtěla. Měla boty na velmi vysokém podpatku, které zvýrazňovaly její do nebe vedoucí nohy. Sjel jsem jí celou nejmíň třikrát pohledem. Zatřepal jsem hlavou, abych její vzhled vyhnal z hlavy. Musel jsem se plně soustředit na nadcházející závod! Potom jsem se znovu zadíval na Six, která seděla uvolněně a vyrovnaně. Když jsem zkoumal její tvář z profilu, tak se otočila mým směrem. Sakra! Tomu se říká, přistižen při činu... Usmál jsem se a odvrátil pohled. Až tenhle závod skončí a já vyhraju, bude Six moje. Nad tou představou se mi udělalo nějak těsno v kalhotách. Nepříjemně jsem se zavrtěl na sedadle, poupravil si kalhoty a pevně stiskl volant v rukou. Jak se říká z bláta do louže. Ta holka s mini kraťásky nám přišla odstartovat závod.

„Připraven?" Zeptala se mě a ukázala mým směrem rukou. Nastartoval jsem na znamení souhlasu. Moje holčička nenasytně zavrčela. Věděl jsem, že se na závod těšila stejně jako já. „Připravena?" Zeptala se i vedle mě stojící Six.

Také nastartovala své auto a ten zvuk motoru byl neuvěřitelný! Tak silný a podmanivý. Naskočila mi z toho husina! Napětí se stupňovalo a dech se mi zrychloval. Byl jsem nervózní, ale takovým tím pozitivním způsobem. Byl jsem připravený podat životní výkon. To děvče před námi vyhodilo červený šátek do vzduchu. Věděl jsem, co to znamená. Závod měl za okamžik začít. Jakmile se šátek dotkl země, na nic jsem nečekal a vyjel.

Vystřelil jsem dopředu a nevšímal si ničeho jiného než dráhy, kterou jsem musel ujet a musel být první v cíli. Six se okamžitě ujala vedení. Už od začátku nastavila velmi rychlé tempo. Mrknul jsem na tachometr. Ukazoval něco kolem sto padesáti kilometrů za hodinu. Ovšem já jsem neváhal ještě zrychlit. Přidal jsem plyn a dohnal Six. Po chvilce velmi soustředěné jízdy jsem jí kusem čumáku předjel. Měl jsem chuť radovat se jako malý děcko. Teď však na radování nebyl čas. Co jsem si pamatoval ze Stevenova upozorňování a co na mě hulákala navigace, tak za chvíli měla přijít velmi ostrá zatáčka. Už jsem jí měl na dohled. Byla skoro v pravém úhlu. Nechtěl jsem se zabít hned při prvním závodu, proto jsem trochu zpomalil. Ovšem to jsem netušil, co je Six ochotná udělat pro výhru. Vletěla do zatáčky v plné rychlosti. Musel jsem sundat nohu z plynu úplně, jinak by mě vyhodila ze silnice a sama by z ní vyletěla také. Slyšel jsem, jak zahvízdala kola od jejího Chevroletu. Jemně se od nich zakouřilo, ale zanedlouho bylo po všem.