Šílená jízda

42. kapitola (Six+Hunter)

Pohled Six:

Vykulenýma očima jsem pozorovala osobu stojící přímo přede mnou. Bradu jsem měla až někde u kolen. Vůbec jsem nechápala, co tady dělá. Několikrát jsem zamrkala, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Ovšem postava přede mnou nezmizela. Pouze se jí na tváři zformoval široký úsměv.

„C-co tady děl-láš?" zeptala jsem se vykolejeně.

Pouze se usmála a pokrčila rameny. „Táta říkal, že potřebujete píchnout," odpověděla v klidu Ella. „I když musím říct, že jsem na tebe naštvaná, žes mi o ničem z toho neřekla, takže to chce hodně velkou výmluvu," dodala a přimhouřila na mě své velké hnědé oči.

Povzdychla jsem si a chtěla jí na všechno odpovědět. Ovšem to už se ozval znovu můj močový měchýř a ještě jsem byla pořád v šoku z toho, že tady Ella přede mnou stála. Živá a hmatatelná.

„Ello uhni. Potřebuju čůrat," řekla jsem jí a odstrčila jí z cesty.

Něco zavrčela, ale to už jsem byla zavřená v jedné záchodové kabince. K mému údivu byla docela pěkně zařízená a jako velké plus jsem označovala v celku příjemnou vůni a ne odporný smrad.

„Six vylez z toho hajzlu! Seš tam už moc dlouho a já chci odpovědi!" řvala na mě Ella přes dveře.

„No jo! Však už si utírám frndu!" křikla jsem na ní zpátky.

Jenže to už jsem slyšela zpoza dveří Ellin pronikavý, zvonivý smích. Spláchla jsem a vylezla ven. Zrak mi padl na Ellu, která se málem válela smíchy po zemi. Zvedla jsem obočí a nechápavě na ní koukala.

„Čemu se tak tlemíš, idiotko?" zeptala jsem se jí.

Utřela si slzy smíchu a vydala ze sebe nějaký nesrozumitelný blábol.

„Cože?"

„Hu-hun... ter," řekla, ukázala za mě a znovu se rozesmála.

Otočila jsem se ukazovaným směrem. Opravdu tam stál. Koukal na mě jako na zjevení. Elle nevěnoval moc velkou pozornost. Soustředil se totiž na mě. Na tváři se mu objevil úšklebek.

„Co je?" Přimhouřila jsem na něj oči. Jeho úšklebek se ještě zvětšil. „Jak dlouho už tady stojíš?" zeptala jsem se ho s prstem namířeným na jeho hruď. Přiblížila jsem se k němu ještě blíž a probodávala ho pohledem.

„Ale jenom chvilku," odpověděl mi a ušklíbl se. Zamračila jsem se. „Ale pokud si potřebovala pomoct se svojí mušličkou, stačilo říct," pošeptal mi hlasem strhávající kalhotky do ucha a zkousl mi u toho ušní lalůček.

Zajíkla jsem se a nebyla schopná žádného pohybu. Jenom jsem stála a koukala na jeho vzdalující se záda.

„Pomalu, ale jistě se ti dostává pod kůži," promluvila vedle mě Ella.

Zatřásla jsem hlavou a vyhnala z ní všechny nemravné myšlenky.

„Nedám mu, jestli narážíš na tohle," odsekla jsem.

Jenom pokrčila rameny. „No když myslíš..."

Otevřela jsem pusu v němém úžasu. „Chceš se snad vsadit?" otázala jsem se.

Elle se rozšířily oči vzrušením. „O co?" zeptala se mě a přitom se přihlouple usmívala.

Nevěděla jsem, a proto jsem usilovně přemýšlela.