Šílená jízda

Konec

Takže lidi... Strašně se omlouvám, že jsem skoro měsíc nic nepřidala. Měla jsem vážnější osobní problémy, které teď nechci řešit a nechci vás jimi zatěžovat. Ale přejdeme k věci. Okolnosti, které se mi za poslední týdny přihodily, mě donutily k něčemu, co mě bude mrzet.

Rozhodla jsem se, že přestanu psát. Chci smazat svůj účet z Wattpadu. Moc se vám omlouvám, ale tohle je moje rozhodnutí, tak ho prosím respektujte. Kdyby se vám přihodilo to co mě, také byste to udělali. Upřímně teď mi tečou slzy...

Loučím se s vámi... Vaše Monča

Dělám si legraci! :D Omlouvám se pokud jsem vám způsobila šok nebo něco takového, ale já jsem prostě musela! Moje důvody ohledně mé velmi slabé aktivity byly ovšem pravdivé... Teď už se budu snažit přidávat tak často, jak to jen půjde.

Ještě jednou se omlouvám... :)

Jinak hezký čtení a doufám, že se na mě moc nezlobíte... ;)

Pohled Huntera:

Podezíravě jsem sledoval každý jeho pohyb. Vůbec se mi jeho chování nelíbilo. Zrovna nám naše hospodyně přinesla hlavní jídlo téhle večeře. Jídlo bylo jak jinak než snobské, aby otec ukázal svou moc.

„Dáte si víno, slečno?" Zeptal se Six.

„Oh, určitě," odpověděla mu a usmála se.

„Dáš si taky, Huntere?"

„Jo, budu to potřebovat," řekl jsem.

Otec se zamračil a Six se zahihňala. Po chvilce přiběhla další hospodyně s červeným vínem.

„Rulandské modré rosé. Velmi chutné a dobrý ročník," pyšnil se.

Odfrkl jsem si. Celá večeře probíhala celkem v klidu, ale něco mi na tom prostě nesedělo. Otec si povídal se Six a mě vynechávali z debaty. Neříkám, že bych si stěžoval. Vyhovovalo mi to. Aspoň jsem se dozvěděl nějaké zajímavé informace. Ovšem neunikaly mi pohledy mého otce. Sledoval Six jako kus masa. Přebíhal mi z toho mráz po zádech.

„Pokud mě omluvíte, odskočila bych si," řekla z ničeho nic Six.

„Ale jistě... Po chodbě rovně a doprava," řekl otec.

Six přikývla a se vší vznešeností odešla. Podíval jsem se mu do očí. On mi pohled opětoval.

„Je vážně kouzelná," pronesl jen tak.

„O co se snažíš?" Zeptal jsem se na rovinu.

Uchechtl se. „Chtěl jsem jenom vědět, s jakou courou se stýkáš," odpověděl s klidem.

Ve mně to naopak vřelo vzteky. „Ona taková není." Snažil jsem se o co největší klid.

„To se ještě uvidí," řekl tajemně.