Šílená jízda

45. kapitola (Six)

Radši ani nechci vědět po jaký době jsem zase něco přidala! :D Ale upřímně času mám snad ještě míň, než kluků v mým životě... (ne, dělám se prdel, tak špatně na tom zas nejsem ;)) Ovšem času mám vážně málo - škola, sport, otravný kamarádi, rodina a blíží se Vánoce! To mi připomíná, že naplánuju nějaký speciál na Vánoce? Teda záleží na Vás, jestli byste chtěli. Doufám, že jo! :D
Jinak strašně moc děkuju za 100K readers a 8K vote! Miluju Vás lidi!
Přestávám kecat. Užijte si dílek!

Když přijeli i všichni ostatní, táta svolal menší poradu dole v obýváku.

Vilka, ve které jsme byli ubytovaní, se mi zamlouvala. Byla docela hodně podobná našemu baráčku v San Franciscu. A to byl ten hlavní důvod, proč jsem se tu cítila jako doma. Seběhla jsem schody a doufala, že tam nepřijdu jako poslední. Proběhla jsem předsíňkou a zahnula do obýváku. Moje přání se nesplnilo. Jakmile jsem tam vletěla, všechny oči se zabodly do mojí osoby. Narovnala jsem se a s úsměvem na tváři jsem přešla k poslednímu volnému místu na sedačce. Sedla jsem si mezi Romana a Teje.

„Six, jdeš pozdě," informoval mě táta.

„Já vím... Nějak jsem zapomněla hlídat čas. Probírali jste něco důležitého?" Zeptala jsem se a omluvně sklopila hlavu.

„Zatím jsem všechny seznamoval s tím, kde co v tomhle domě může kdo najít. A to už ty všechno víš...," řekl a já přikývla. „No takže pokračujeme..."

Tátův úvodní proslov šel mimo mě. Nikdy jsem to neměla ráda. Byla to děsná nuda, a proto to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Mezitím, co táta dál mluvil a mluvil, jsem přemýšlela nad tím, co jsem udělala Hunterovi. Nějaký hlásek v mé hlavě mi našeptával, ať zahodím masku ustrašeného koťátka a vezmu všechno do svých rukou. A já to udělala. Překvapila jsem i samu sebe. Ne že bych jindy byla tak vystrašená, ale Hunter byl tak složitá osobnost, že jsem nevěděla, co udělá příště. Nemohla jsem si nevšimnout jeho pohled, který na mě upíral. Bylo to dost nepříjemné. Měla jsem pocit, že mi do hlavy vypálil díru. Když jsem zvedla hlavu, střetla jsem se s jeho neutuchajícím pohledem, ušklíbl se. Nevěděla jsem, co to znamená, ale ten pohled mě nenechával klidnou. Znamenalo to, že něco chystal. A to nebylo vůbec dobré!

„Tak a teď přejděme konečně k tomu důležitému!" Zvýšil hlas táta. „Jak jste si už jistě všichni všimli. Naše nová posila je Ella Hobbs. Takže Ello, vítej mezi námi... Zítra prozkoumáme terén! Teji, společně s Ramsey napíchneš všechny kamery okolo domu, kde bydlí Alexis Reyes. Hane zjisti všechno o jejím okolí. Její kamarády, kolegy, milence a další známosti. Romane, ty a Hunter jí zítra budete sledovat. Zjistěte, kam chodí a s kým se popřípadě stýká. Lety a Giselle, zajistěte všechnu potřebnou výzbroj a techniku na další akce. Luku, ty a Ella se snažte zjistit co nejvíc informací o jejím bratrovi. Dome, Six, my připravíme auta," řekl táta a změřil si všechny přítomné pohledem. „Nějaké nejasnosti?" Zeptal se.

„Kdy se s ní seznámím?" Položil otázku Hunter.

„Řekněme, že až zajistíme všechno potřebné. Očekávám, že to bude nejpozději do tří dnů. Čekám od tebe skvělý herecký výkon, Huntere. Doufám, že už sis prošel tu složku, kterou ti Six předala," odpověděl.

Hunter zahanbeně sklopil oči k zemi. „Ještě jsem se k tomu nedostal."

„Tak to naprav," poručil mu a dál se tím nezabýval. „Pokud už nikdo nemá žádné další otázky, můžu tuhle poradu považovat za ukončenou. Radil bych vám, abyste se všichni odebrali co nejdřív na kutě. Následující dny budou dost možná plné stresu, tak ať jste odpočatí," domluvil táta a zvedl se k odchodu.

Ostatní tam ještě chvíli seděli a povídali si o cestě, která u některých měla až nečekané pikantnosti. Po pár dalších minutách jsem se i já zvedla k odchodu. Jakmile to Ella zaregistrovala, připojila se ke mně.

„Dobrou noc," řekla jsem všem a počkala, až mi od nich přijdou odpovědi.

Jakmile se za mnou a Ellou zavřeli dveře našeho pokoje, znaveně jsem se svalila na postel. Okamžitě mi v mysli vyskočila vzpomínka na to, co jsem udělala Hunterovi.

„Proč se tak šklebíš?" Zeptala se mě znepokojeně Ella.

„Jen jsem si na něco vzpomněla," odbyla jsem jí.

Zamyšleně se na mě podívala, ale dál to radši nekomentovala. „Co Hunter?" Zeptala se z ničeho nic.

„Co by mělo být?" Nechápala jsem.

„No já jen tak... Jestli se něco nestalo. Ohledně té naší sázky," připomněla mi.

„NE! Nic se nestalo! Vážně si myslíš, že se s ním vyspím?" Pobaveně jsem se zasmála.

„Já si to nemyslím. Já to vím," řekla a mrkla na mě.

Na oplátku jsem na ní vyplázla jazyk. „To se ještě uvidí...," šeptla jsem si spíš sama pro sebe. O pár chvil později přišel i Hunter. Škodolibě jsem se na něj podívala. On mi ten pohled s radostí oplácel. „Spíš na gauči," oznámila jsem mu mile.

„S tím jsem počítal," odpověděl mi a tím mě zaskočil.

Ella nás bedlivě pozorovala. Měla jsem chuť po ní hodit polštář! Hunter mezitím přešel ke svému kufru a vyndal si z něj šedé tepláky. Potom si pomalu přetáhnul tričko přes hlavu a sundal si kalhoty. Samozřejmě jsem se neubránila a očíhla jsem ho. To samé dělala Ella. Byla vidět, že posiluje a stará se o svoje tělo. Měl buchtičky, dobře tvarovaný prsa, úžasně svalnatý záda a o rukách a nohách ani nemluvím... Když si začal stahovat i ten poslední kousek oblečení, co měl na sobě, zděsila jsem se.

„Co to děláš?!"

„Jdu se převlíknout..."

„Nemůžeš se aspoň otočit?" Zeptala jsem se ho znechuceně.

„Do teď ti to nevadilo!" Řekl a mě se nahrnula krev do tváří.

Jedna - nula pro tebe, Huntere!

„Aspoň se otoč!" Křikla jsem na něj, když už měl boxerky proklatě nízko, bylo mu vidět véčko a taky tenký proužek tmavých chloupků... Bože! Kdo si tohle ještě dělá? Ptala jsem se sama sebe v duchu.

„Jak si madam přeje," řekl a ušklíbl se. Zase.

Pro jistotu jsem se otočila na Ellu. Ta ho hltala pohledem. Praštila jsem jí do ramene.

„AU!" Vykvíkla a uraženě se na mě podívala.

V tu chvíli se ozval Hunterův smích. „Hotovo," oznámil.

Otráveně jsem se na něj zaměřila. Samozřejmě spal bez trička. A dělal mi to schválně! Lehnul si na gauč a přikryl se tenkou dekou. Já se zavrtala do peřinek a začala pomalu usínat.

„A kdo zhasne?" Ozval se jeho otravný hlas.

„Ello, si nejblíž. Jdi!" Rozkázala jsem osobě ležící vedle mě.

Jenže se neozvala žádná odpověď. Rozlepila jsem víčka a podívala se na Ellu. Ta už byla úplně mimo. Rty měla pootevřené, vlasy rozházené všude po polštáři, ruce a nohy přes celou postel a oči zavřené. Jo... ta už byla dávno v limbu.

Povzdychla jsem si a s velkou námahou se zvedla z postele. Zhasla jsem a poslepu se jako zázrakem dostala do postele. Skoro okamžitě jsem se propadla do říše snů. Ovšem předtím jsem slyšela Hunterova slova, která splynula z jeho rtů.

„Dobrou noc, Sluníčko!"