Šílená jízda

38. kapitola (Six+Hunter)

Takže tady máte kapitolu! Ano, už jsem zase aktivní "pisatelka." Omlouvám se za tu dlouhou dobu, co jste čekali, než něco přidám. Jsem hrozná, jí vím... :D Rozhodla jsem se, že budu přidávat jenom o víkendu a pravidelně (pokud budu mít náladu, tak i mimo víkend, to je jasný :P).

Dál chci udělat v příští kapitole Character ask, tak se můžete ptát - do komentáře napsat otázky - Six, Huntera, Jasona, Olivera, Anabell, Hunterova otce, "našeho pana neznámého," mě a vlastně koho chcete a kdo vás napadne...

Hezký počtení!!!

Pohled Six:

Hodila jsem po něm deku a dva polštáře.

„Co to jako je?" Zeptal se zmateně.

„Přece si nemyslíš, že s tebou budu spát v posteli?"

„To jsem si teda myslel," zabrblal si pod nos. „Já na zemi spát nebudu," oznámil mi rozhodně.

„To máš blbý, protože já taky ne a v jedný posteli s tebou nebudu!" Křikla jsem po něm.

Potom, co jsme se hádali tak půl hodiny, kde kdo bude spát, jsem se odebrala do koupelny s oblečením na spaní, které se skládalo z delších kalhot a vytahaného tátova trička. Ještě jsem provedla večerní hygienu a pak se vydala vstříc svému osudu.

Samozřejmě jakmile jsem otevřela dveře, uviděla jsem toho debila, jak se rozvaluje na mojí posteli. Přišla jsem ke kraji postele a shlížela na něj. Stihnul se převléct. Na sobě měl šedivé tepláky, které měl stažené podle mě moc nízko. Bílé tričko mu obepínalo zbytek těla. Svoje hnědé vlasy měl ve zvláštním rozcuchu a já měla chuť ho za ně vytáhnout z postele. Ruce měl za hlavou a spokojeně si oddechoval. Zamračila jsem se a vymýšlela, jak ho dostanu pryč. Něco mě napadlo!

Ze stolu jsem si vzala svoje repráky a připojila je k mému notebooku. Repráčky jsem položila Hunterovi z každé strany hlavy, těsně k uším. Potom jsem najela na YT na jeden song od Rammsteinů a zmáčkla tlačítko play. Hlasitost jsem dala na nejvyšší stupeň a čekala.

Jakmile se rozezněly první tony skladby, Hunter sebou škubl. Vyletěl z postele jako blesk. Začala jsem se smát. On se zděšeně rozhlížel kolem sebe, a když uviděl, co jsem provedla, stáhl rty do tenké linky a zamračil se.

„Tohle si odskáčeš," pronesl výhružně, ale u mě to vyvolalo další vlnu smíchu. Vykročil ke mně, ale já mu utekla na druhou stranu pokoje.

„Neměl sis rozvalovat zadek na mojí posteli," řekla jsem a jako malá na něj vyplázla jazyk. Ještě víc se zamračil a na čele se mu objevila hlubší vráska. Přimhouřil oči a ukázal prstem za mě. Otočila jsem se tím směrem. Hunter toho využil a okamžitě stál u mě. Skočila jsem na postel v úmyslu mu utéct na druhou stranu. Ihned mě chytil za kotník a přitáhl si mě zpátky k němu. Kopala jsem, škubala sebou a snažila se vyprostit z jeho sevření. Bezvýsledně. Nakonec jsem skončila na kraji postele s půlkou těla na ní. Nohy mi vysely přes okraj.

„Mám tě," řekl škádlivě.

„Pusť mě!" Přikázala jsem mu.

Záporně zavrtěl hlavou. „Tuhle chvíli si užiju..." Začal se ke mně přibližovat rukama. Očekávala jsem, že mě začne lochtat. Nezačal. Místo toho mě chytil pevně za boky a hlavu sklonil na linii mého krku. Strnula jsem. Vytřeštila oči. Dlaně se mi začaly potit a srdce mi bilo rychleji. Atmosféra v místnosti se dala napětím krájet. Položila jsem ruce na Hunterovu hruď a zatlačila. Moje drobné pokusy o odstrčení, však jakoby neměly žádnou váhu. Nevnímal je a nevypadalo to, že by na ně nějak zareagoval. Dýchl mi na krk a já vydechla zadržovaný vzduch z plic. Potom jsem ucítila jeho rty. Jemně mi jimi přejel po citlivé pokožce. V tom se moje tělo rozpadlo na tisíce kousků.

Pohled Huntera:

Svými rty jsem putoval po Sixtině krku. Rukama jsem jí držel boky, aby mi nikam neutekla. Jakmile jsem dojel rty k linii její brady, podíval jsem se do jejího obličeje. Načervenalé rty měla mírně pootevřené. Rukama svírala prostěradlo v pěstích. Oči měla zavřené. Hruď se jí divoce zdvíhala. Musel jsem se ušklíbnout nad tím, jak citlivá na krku byla. Ale nebudu lhát. Líbilo se mi to... Znovu jsem se k ní naklonil a položil rty na její tváře. Putoval jsem jimi výš a potom zase zpět. Pustil jsem jí boky a svoje ruce přemístil vedle její hlavy. Políbil jsem jí na čelo, potom na špičku nosu. Odtáhl jsem se od ní. Tváře měla červenější než jahody a na rtech měla úsměv. Na nic už jsem nečekal a znovu se sklonil k jejímu obličeji. Přiblížil jsem se k její rtům. Nakonec jsem to už nevydržel a spojil naše rty v jedny. Byl to neuvěřitelný pocit. Jen těžko se něco takového popisuje. Měla je tak hebké, poddajné a ještě trochu byly cítit pastou. Začal jsem jí okusovat spodní ret.

Pokračoval bych dál, ale na tváři mi přistála facka. Odtáhl jsem se od Six a chytil si bolavé místečko.

„Slez ze mě!"

„Ani mě nenapadne."

Nespokojeně zavrčela. Místo, kde přistála její dlaň, mi brnělo a lehce pálilo. Možná bych si měl na tyhle její útoky zvykat. Ani nevím, kolik facek mi vlastně už vlepila. Jedno jsem ale věděl. Měla docela dost velkou ránu.

„Líbilo se ti to," pronesl jsem s jistotou v hlase.

„NE!" Vykulila oči a lehce zčervenala.

„Nehraj to na mě. Toužíš po mě... Chceš mě."

„Tak to ani náhodou!" Bránila se. „Takovýho žabáka by nechtěl nikdo. Lituju holky, co s tebou vlezly do postele. Chudinky..."

„Jestli mi nevěříš, můžeš se přesvědčit hned teď."

Začal jsem si stahovat kalhoty. Vykulila svoje oči a začala mi kalhoty natahovat zpátky nahoru. Vypadalo to docela vtipně.

„Ani náhodou! Huntere! Okamžitě si přestaň stahovat ty kalhoty!" Přestal jsem a začal stahovat její kalhoty, co měla na sobě. „Co to děláš?! Ty úchyle! Okamžitě toho nech!" Křičela na mě a já se začal smát. „Co je tady vtipnýho?" Vysoukala se zpode mě. Já se pořád smál a Six zatím uklidila ty proklaté repráky a potom si lehla do postele. „Než si lehneš, tak laskavě zhasni."

Ještě chvíli jsem se pochechtával a potom jsem se vydal hledat vypínač světla. Nemohl jsem ho k mojí smůle najít. „Za skříní u dveří," broukla na mě Six unaveným hlasem. Vydal jsem se podle jejích instrukcí na místo a hle! Ten vypínač tam byl. Mohlo mě napadnout, že bude u dveří... Pokoj se ponořil do tmy. Chvilku jsem stál na místě, aby si moje oči přivykly tmě, která v pokoji panovala. Když už jsem dokázal rozeznat obrysy jednotlivého nábytku, vydal jsem se na cestu. Odhrnul jsem peřinu a vlezl si pod ní.

„Co si myslíš, že děláš?" Zeptala se otráveně Six.

„Ležím?"

„A kde? Řekla jsem, že spíš na zemi."

„Ani mě nenapadne!" Six si něco zamrmlala.

Potom jsem ucítil její chodidlo na boku. Zatlačila a já zaúpěl bolestí. Strkala mě z postele a málem se jí povedlo mě shodit.

„Nemám na tebe náladu, Huntere."

„Tak mě tady nech spát."

Chvíli se ozývalo jenom její pravidelné oddechování a já myslel, že usnula.

„No tak dobře. Ale bude na druhý straně postele!"

„Rozkaz, madam!"

Six stáhla svojí nohu a uvolnila mi místo. Uvelebil jsem se a otočil se na ní. Ležela ke mně zády. Pokojem se nesl zvuk jejího pravidelného oddychování. Zřejmě spala. Založil jsem si ruce za hlavou a začal počítat ty neonové hvězdičky. Nevím jak dlouho a ani kolik jich tam bylo, protože jsem usnul. Zdálo se mi dívce, která ležela vedle mě a já se jí nemohl dotknout...