Šla jsem kolem postele když jsem si na ní všimla něčeho co tam rozhodně nepatří. ,,Honzi peněženka? Musela mu vypadnout." došla jsem si pro telefon a napsala mu.
,,Ahoj, hele nechybí ti něco? :D" zeptala jsem se a čekala jestli odpoví.
Cink cink...to netrvalo dlouho řekla jsem si.,,Ahoj, ne? :D"
,,Já bych řekla že jo :P :D"
,,A co ? :P :D"
,,Peněženka ;) zůstala tady u mě na posteli :D"
,,No teda :o kdyby jsi mi to nenapsala nevěděl bych to :/"
,,Kruci! :D" musela jsem se pousmát.
,,Jsi hodná :P :D"
,,Hele večer jsi půjdu zabruslit budeš mít čas?"
,,Jasně že jo :)"
,,tak ti jí vezmu :) musím Pá :)" odepsala jsem zamkla telefon a šla se zase věnovat škole. Rodiče se pořád nevraceli a to bylo už 17:00, raději zavolám tátovi jestli se něco neděje.
Po třetím pípnutí mi to táta bere. ,,Ahoj tati, nestalo se nic? je už pět a vy pořád nejste doma" ,,Ahoj Verčo ne neboj se nic se nestalo jenom mamka se tady zakecala s nějakou kamarádkou ale už jedeme domu kolem šestý jsme tam. Potřebuješ něco?" ,,Ne ne jenom jsem se chtěla zeptat kde jste. Jinak mohla bych jsi jít zabruslit?" ,,Samozřejmě ale do sedmi bud doma." ,,Dobře, pá" táta to típl.
Cink cink... ,,Kdo mi asi píše?" ptala jsem se sama sebe.
Honza Macák
,,Nedělej že se pilně učíš :P nejde ti to :D" podívala jsem se do okna a Honza tam stál s telefon v ruce opřený o rám okna a sledoval mě. Přišla jsem k oknu které jsem otevřela a on také.
,,haha pane vtipný strašně jsem se zasmála." ,,Neříkej že ne jo, já jsem si toho úsměvu všiml." řekl a já se začala smát. ,,Vidíš! Mám pravda" super, začala jsem se smát ještě víc. ,,Co potřebuješ musím jsi dodělat školu.. máma a táta se za chvíli vrátí" zakroutila jsem očima. ,,No neotravoval bych tě ale mam docela hlad a nemam jsi jak zaplatit večeří víš" zasmál se. Odešla jsem pro peněženku kterou jsem Honzovi hodila, zavřela jsem okno, vyplázla na něj jazyk a šla se věnovat opět škole.
Přibližně o 30 minut později...
Uslyšela jsem cvaknutí dveří, bylo půl šesté a rodiče byly doma. Školu jsem měla hotovou a tak jsem popadla brusle a řítila se s nimi ze schodu ven. ,,Jdu na ta brusle! V sedm doma!" zavolala jsem a zabouchla dveře. Sedla jsem si na schůdek před dveřmi a oblíkala jsi brusle, nebyla ani tma a nikdo na ulici nebyl tak jsi zajezdím jenom tady po chodníku a jdu zase domů.
ČTEŠ
You & Me(nT)
FanfictionNikdy předtím ho neviděla,poznala ho a on jí řekl svoje tajemství. Její city k němu se každý den mění, jednou ho nenávidí a podruhé...miluje ho snad? To ani ona sama neví.. Ona mu otevře svoje srdce..ale..přijde někdo kdo jí podrazí nohy a ona...