You & Me(nT)

osudová chyba!!

,,Kubo?!" řekla jsem překvapeně. Ciri okamžitě zbystřila a šla ke mě. ,,Ahoj" odpověděl a zavřel dveře. ,,Co tady sakra dělat?!" ,,No...stavoval jsem se pro tebe jestli nejdeš ven a tvoje babička mě poslala sem." Nic jsem neříkala a pouze jsem na něj civěla. ,,No.. Tak půjdeš?" zeptal se znova. ,,,Ehm...jo klidně ..ale beru jsi Ciri!" dodala jsem rychle. Kuba se zasmál. ,,Co je k smíchu?" ,,Bojíš se že bych ti snad ublížil?" pokrčila jsem pouze ramena, nechtěla jsem hnedka na plnou hubu říct že se bojím. Kuba otevřel dveře a ukázal rukou směrem ven. ,,Tak abychom šli ne?" zeptal se. Vstala jsem z postele, vzala jsi telefon a šla na chodbu, když jsme s Ciri šli kolem Kuby nemohla jsem přeslechnout jak Ciri výhružně zavrčela. Pouze jsem se na ní podívala a nic neříkala.

Šli jsme asi 10 minut když jsme došli k potoku. ,,Sedneme jsi tady?" zeptal se Kuba. Na souhlas jsem kývla. ,,Jak je možné že ty mě znáš ale já jsi tě nepamatuju?" zeptala jsem se. ,,Jsi pro mě dost záhadný člověk" pouze zvedl ramena. ,,Nevím jak je to možné ale když jsi sem jezdila pořád tak jsme spolu byli každý den venku a tedka nic..." ,,No právě.." seděla jsem od Kuby kousek dál, to se mu ale asi nelíbilo a tak se přisunul ke mě blíž. ,,Každý den jsme spolu byli venku, ráda si skákala přes švihadlo, často jsme spolu chodili na koně. Pamatuju jsi jak mě u nich kousl pes a ty jsi brečela" neodpovídala jsem. To není možné... kdyby se tohle přece stalo tak bych o tom musela vědět ne?! ,,No.." pokračoval Kuba. ,,...také jsi pamatuju že když jsi snědla v lese jahody tak si se celá osypala protože na ně máš alergii..." v tomhle ale pravdu měl opravdu mam alergii na jahody, ale že bych je někdy jedla v lese...

Kuba se ke mě přisunul ještě blíž a chytnul mě kolem pasu, bylo mi to nepříjemné...nechápu o co se snaží.. ,,Víš.. už od malička ses mi hodně líbila a věděl jsem že budeme spolu ale když jsi sem přestala jezdit... pochyboval jsem že je to pryč... ale tedka jsi zase tady a my to můžeme napravit" pokračovat. Najednou jsem na svém stehnu ucítila jeho ruku...po zádech mi naběhla husí kůže. ,,Co to sakra děláš?!" zeptala jsem se vyděšeně. ,,Napravuju to co jsme spolu zameškali" usmál se a rukou popojel výše. ,,Tak dost přestan!" odstrčila jsem ho a zvedla se. On se ale také zvedl, byla jsem na odchodu když mě najednou Kuba silně chytnul za zápěstí a přitáhl jsi mě zpět k sobě. Silně jsi mě namáčkl k sobě. ,,Budeš zticha! Nebo uvidíš co se s tebou stane!" neodpovídala jsem, rozhlížela jsem se kolem sebe a koukala jsem kde byla Ciri. Byla u okraje lesa odkud jsme přišli, rozhlížela jsem se kolem sebe a přemýšlela nad tím co mam udělat. Mezitím jsi Kuba rozepínal kalhoty a já věděla že jestli něco neudělám dojde k tomu nejhoršímu... Kuba mě pustil. Věděla jsem hnedka co mam udělat. Kousek ode mě ležel kámen, sehnula jsem se k němu a vzala ho do ruky. Silně jsem se napřáhla a praštila Kubu po hlavě. Na nic jsem nečekala a začala jsem utíkat k Ciri. ,,Honem holka dáme jsi závod!" zakřičela jsem aby si Ciri myslela že je to jenom zábava. Utíkala jsem jako nikdy předtím, v boku mě už píchalo jako nikdy a já se nemohla pořádně nadechnout, věděla jsem že když se zastavím muže být Kuba za mnou. Byla jsem už u silnice kde jsem věděla že mi nic nehrozí, otočila jsem se abych se podívala jestli uvidím Kubu, ale ten nikde. Utíkala jsem proto rychle domu.