You & Me(nT)

......

Na chodbě jsem si sundala boty a pozdravila rodiče ,, Ahoj , sem doma!" volala jsem do prázdného bytu. Nikdo nikde...šla jsem tedy do kuchyně a všimla si malého papírku na lince.

,, Táta je dneska v práci do večera a já jela nakupovat. Kdyby si něco potřebovala peníze máš na stole. Kdyby to bylo opravdu akutní že by to nepočkalo do té doby než bych přišla domů tak zavolej. Máma" Papírek který sem držela v ruce sem šla hodit do koše. Na stole leželo 500 kč. Bylo 14:30 a s Honzou jsem se měla sejít až v 15:20. Vyšla sem schody do svého pokoje, otevřela dveře a vešla dovnitř. Povzdechla jsem si a unavená se svalila na postel. Na zádech jsem stále mněla školní batoh. Vstala jsem a položila ho vedle psacího stolu. Vyndala sem si z kapsy u kalhot telefon a podívala se kolik mám procent baterie.

" 25% " ukazoval displej. Telefon jsem napíchla na nabíječku a zamířila do koupelny. Zastavila jsem se před zrcadle a pořádně se do něj zahleděla. Culík který jsem si ráno dělala do školy byl už nic moc a tak jsem si vlasy rozpustila a pořádně rozčesala. Vzala jsem si několik gumiček a pokusila se o elegantní drdol. ,, To by šlo " řekla jsem si po tom co jsem viděla výsledek. Zašklebila jsem se na sebe do zrcadla, do ruky si vzala kartáček a vyčistila si pořádně zuby. Přece jenom... asi by to nebyl krásný pohled kdybych se na Honzu usmála a mezi zuby mněla třeba mák z housky a nebo kousek salátu ze školní bagety kterou jsem dnes mněla. Vyšla jsem z koupelny a podívala se na hodiny, bylo přesně 15:00. ,, Sakra jak jsem mohla strávit 30 minut v koupelně ?! " postěžovala jsem si na sebe. Otevřela jsem svojí velkou šatní skříň a koukala do ní jako by to byla televize. ,, Tohle fakt nenávidím " vztekala jsem se. Nakonec jsem ze skříně vytáhla světlé džíny a bílé tílko. ,, Tak dneska taková ta holčičí klasika že..."

Znovu jsem se podívala na hodiny a bylo 15:15 , popadla jsem telefon a šla dolů do předsíně.

Na botníku leželi moje sluchátka které jsem si zapojila do telefonu a špunty dala do uší. Oblékla jsem si botasky, dala si klíče do kapsy a zabouchla za sebou dveře. Muziku ve sluchátkách jsem mněla tak nahlas že jsem absolutně nic neslyšela, sedla jsem si na schody před naším vchodem a čekala až uvidím Honzu.

,, Támhle jde !" zajásala jsem když jsem ho uviděla na protější ulici. Zastavil se a zamával na mně. Rozeběhla jsem se směrem k němu... a to byla moje osudová chyba.

Před očima se mi zatmělo a já z čista jasna ucítila obrovskou bolet...slyšela jsem brzdy auta a křik....ukrutná bolest po celém těle...otevřela jsem znovu oči a ležela jsem na zemi... Honza byl sehnutý ke mně a držel mně za ruku... snažila jsem se nadechnou ale nešlo to... pak už jsem jenom slyšela mužský hlas jak říká ,,... mám tady holčinu kterou jsem srazil autem..."

tma... jenom tma.... nic jiného jsem neviděla.

Ale najednou... otevřela jsem oči... ležela jsem v nemocnici a slyšela pípání strojů a hlasy.

,, Je mi to líto.. Ale .. vaše dcera je ve velmi vážném stavu a..."

,, Chcete nám říct že to nepřežije ?" věděla jsem přesně komu tenhle hlas patřil... byl to mámin hlas. Velmi smutný a ubrečený hlas.

,, Bohužel...moc mně to mrzí " odpověděl mužský a velky hluboký hlas.

Otevřela jsem oči a koukala do stropu, rodiče byli vedle mně...maminka mně držela za ruku a velmi plakala. Otočila jsem hlavu doprava a tam stál on... můj milovaný přítel... Honza.

Držel mně za ruku která se mu chvěla. Na puse sem měla přístroj na dýchání. ,,H...o...n.." snažila jsem se ze sebe vydat slovo ale nešlo mi to. Honza hned pochopil že volám jeho. Sklonil se ke mně a stále mně držel. ,, Neboj.. neboj se! jsem tady s tebou zlato. Neboj" opakoval do kolečka a po obličeji mu stékali kapičky slz. Velmi těžce jsem pustila jeho ruku a zvedla jí k jeho obličeji. Ty malé kapičky slziček jsem mu utírala a usmívala se na něj. On se na mně usmál a řekl ,, Miluju tě a nikdy nepřestanu"

Moje...moje oči klesali a já je nemohla zastavit. Zavřela jsem je... věděla jsem že je tohle konec...slyšela jsem jenom pískání přístrojů který hlásil zástavu. Zvuk slábl a já s ním... byl to konec.... konec mého příběhu... a konec mého dobrodružství...