TARGET cz/sk

part 1.

Láska a nenávist.Jsou to dva odlišné pocity.Je to jako světlo a tma.Můžou se vůbec tyhle dva pocity spojit? Může tyto dva,tak odlišné pocity cítit k jedné osobě, v jednu chvíli? Je možné aby se z velké nenávisti stala láska?

 Byla jsem normální holka,která žila svůj sen.Měla jsem perfektní život,pro mě rozhodně perfektní byl.Byla jsem sebevědomá,přátelská,milá a snažící se holka,která se nevzdávala bez boje.Ne pro mě nebyla odpověď.Sice mi je 16 let,ale už jsem byla modelka.Fotila jsem pro různé agentury,časopisy a předváděla na různých módních přehlídkách.Díky tomuhle jsem měla i příležitost hodně cestovat,školu jsem zvládala ale dobře a co víc měla jsem Aliison (Alli).

Alli  jsem znala od malička.Nebyla to jen moje nejlepší kamarádka byla jako moje nevlastní sestra.Vždy pro mě byla oporou,mým šaškem a čímkoliv co jsem potřebovala.To díky Ní jsem taková jaká jsem.Alli byla vždy takový vůdčí typ holky,ale nikdy mi to nedělalo problém.Byla tu pro mě a dodávala mi odvahu a nutila mně plnit si své sny.Byly ale doby kdy byla i mým nepřítelem.Nutila mně do věcí co jsem dělat nechtěla a občas mi brala něco co jsem chtěla.Vždycky,ale dopadlo vše jak ona chtěla v její prospěch.

Kariéry modelek jsme vlastně začaly společně.Když nám bylo 15 zkusili jsme konkurz v našim městě a vyšlo to.Potom se nám nabídky už jen hnuly.Měli jsme tak možnost dělat vše společně.Další  věc byla naši společní přátelé.Alli(16),Dany(18),MIke(16),Jill(16) a já jsme byli nerozlučná parta.Alii začala chodit s Danym a tak se do party jako poslední dostal on.Na Danym mi vždycky přišlo něco zvláštního,ale přesto jsem ho měla ráda. Alli a já jsme si vyplnily naše sny společně.Ona vždycky říkala: „Kdybych teď umřela vůbec by mi to nevadilo.Víš proč? Protože bych věděla že svůj život žiju naplno!“

25.9. jsem se vracela z Amazonie kde jsem byla na focení.Byla jsem tam,ale sama bez Alli.Vlastně to bylo poprvé co jsem byla někde takhle daleko sama.Měla jsem se sejít s Alli a ostatními před naší oblíbenou kavárnou.Bylo docela ošklivé počasí,typické anglické deštivé.

Stála jsem na druhé straně ulice a rozhlížela s jestli nejedou žádná auta.Přes déšť nebylo snadné moc vidět za roh.Viděla jsem ostatní jak stojí před kavárnou.Když  mně zahlédla Alli rychle se rozhlédla a šla zamnou.Ze zatáčky  se,ale vynořilo v hustém dešti auto.

„Alii pozor!“ zakřičela jsem na ni.Ona se,ale v šoku zastavila a otočila se přímo proti jedoucímu autu.Bylo pozdě.Auto ji srazilo.Vše bylo tak rychlé ani jsem nestihla nic udělat.Okamžitě jsme se rozeběhla k ní.Snažila jsem se na ní mluvit,ale nereagovala.Všichni jen stáli a byli v šoku. Z hlavy ji tekla krev kterou hned spláchnul ten déšť.Držela jsem její bezvládné tělo.

„Zavolejte někdo sanitku!“ křičela jsem „Alli to mi nesmíš udělat“