TARGET cz/sk

part 5.

Když jsem byla s Harrym a povídali jsme si můj úsměv už nebyl falešný a nucený.Stačila jeho přítomnost a mě bylo lépe.

Často jsem se sama sebe ptala jak dlouho to ještě vydržím.Jak dlouho vlastně chci v téhle hře pokračovat.Hledala jsem uvnitř sebe odpovědi,které jsem nemohla dohledat.Stále ve mně byl ten vztek,ale na druhou stranu ve mě byla i lidskost  která mi tohle všechno zakazovala.Neměla jsem komu své pochybnosti říct.Zmínit před Danym jsem se nemohla jelikož on by to bral jako selhání a já nevěděla jak by reagoval.Byla jsem na to tedy sama.

Stála jsem před zrcadlem a koukala na sebe upřeným pohledem.

Opláchla jsem si obličej a jemně přiložila ručník na svojí tvář.Stále jsem se pozorovala.Všechno bylo stejné jen člověk uvnitř mě ne.Nenávist mě natolik změnila,že jsem sama sebe nepoznávala.Ubližovala jsem Harrymu,ale i ostatním kteří za nic nemohli.Ubližování a trestání druhých se podobalo spíše Alli než mě.Slíbila jsem si,že se nenechám zlomit jenže uvnitř mé hlavy byl zmatek.Z očích se mi spustily slané slzy.

„Koukni se na sebe.Brečíš tu kvůli tomu že nikomu nechceš ubližovat.Říkala jsem ti,že na to nemáš.Spencer přiznej si to.Vždycky jsem byla ve hrách lepší než ty.“ znovu se objevila Alli v zrcadle.

„Vážně a hádej co! Dělala jsem to jen kvůli tobě! Byla jsi pro mě jako sestra,ale když se tak ohlídnu nebyla jsi nejlepší kamarádka.Odešla jsi a nechala mě tu!“

Křičela jsem po celé koupelně a rukama smetla všechno co jsem u umyvadla měla po ruce.Začínalo mi z toho pořádně hrabat.Sjela jsem po zdi a nohy přitáhla k sobě.

„Co se tady děje?“ vtrhl do koupelny Harry,který netušil,že jsem tam zrovna já. „Spencer“ oslovil mě a přiklekl si ke mně.Nikdy mě takhle zlomenou neměl vidět.

Věděla jsem,že mě jeho oči pozorují.Dívala jsem se,ale stále na podlahu a nechtěla se na něj kouknout.Nemohla jsem.Chytil mě za ruce a jemně je stiskl.Až v tu chvíli jsem se na něj podívala.Dívala jsem se do jeho zelených očí.Nemusel nic říct a přesto jsem cítila pochopení.

„Všechno bude v pořádku,dobře?“ řekl a přisunul se ke mně blíž aby mě mohl obejmout.

Bylo to divné a pro mě nečekané,ale jeho přítomnost mi nebyla nepříjemná,právě naopak.Cítila jsem se v bezpečí a po dlouhé době mi někdo řekl,že všechno bude v pořádku.

Když jsem se ráno probudila má hlava ležela na Harryho hrudi.Jeho ruka objímala mé tělo.Opatrně jsem se zvedla abych ho nevzbudila a seděla na okraji postele.Dívala jsem se na něj jak spí.

Byla jsem vyděšená a zmatená.Právě jsem se probudila vedle svého nepřítele a co je horší,netrápí mě to,že jsem spala vedle něho,trápí mě city k němu.Sama už nevím co je hra a co skutečnost.Děsilo mě to,že city k němu nemám pod kontrolou a hlavně rozčilovalo.Dřív jsem měla vždycky vše urovnané.Věděla jsem co chci a měla jsem jasné cíle,tentokrát to tak nebylo.Nevěděla jsem co chci.

Když se Harry probudil stále jsem seděla na posteli a dívala se na něj.

„Je ti líp?“ zeptal se mě.

„Promiň.Neměl jsi mě takhle vidět.“ sklopila jsem hlavu a dívala se na deku.

„Spencer“ přisunul se blíž a dal svou ruku na mojí tvář aby mi zvedl hlavu „vždyť se nic nestalo.Každý máme špatné chvíle.TY jsi mě viděla několikrát brečet.“

Mlčela jsem.Jen jsem se dívala do jeho očí.Stačila chvilka a políbili jsme se.Mohla jsem čekat,že se to stane.Chtěla jsem aby se to stalo,a tak jsem ještě v poseli zůstali.