TARGET cz/sk

part 10.

„Kde je Harry?“ rozhlédla jsem se po pokoji.

„Je vedle,nechce s nikým mluvit.“ Odpověděl mi Zayn a ukázal na dveře vedlejšího pokoje.

„Dojdu za ním“ špitla jsem a odešla.

 Vešla jsem do pokoje a Harry stál u okna a díval se ven.Slyšel,že někdo přišel jen nikoho nechtěl vnímat a tak se ani neotočil.

„Jsi v pořádku?“ opatrně jsem se zeptala a stoupla si k němu blíž.

„V pořádku? Jak bych mohl být v pořádku Spencer? Už delší dobu nic není v pořádku.Trvalo mi delší dobu než jsem si všechno začal dávat dohromady,ale teď je jasné,že po nás někdo jde.Někdo se nás snaží rozdělit jako skupinu.Ty články v novinách a všechno.Oni v tom domě mohli být Spencer! Kvůli mně mohli být mrtvý.“ Otočil se ke mně a začal křičet,Vzápětí se mu,ale hrnuly slzy do očí.

„Spenc promiň..“ zklidnil se jeho hlas „Já jen nezvládám tohle všechno.Je toho moc.Každým dnem se bojím co se zase stane,kdo z mých blízkých přátel nebo rodiny je na řadě.Nemůžu spát,protože se děsím toho,že až se zase probudím a přečtu si nějaký nechutný článek v novinách.Já už takhle dál nemůžu.“

Pevně jsem ho objala.Viděla jsem ho hodně krát brečet,ale nikdy jsem ho neviděla aby byl takhle na dně.Dany dosáhl svého.Do očí se mi hrnuly slzy,které jsem se snažila za každou cenu nepustit ven.Nesměla jsem brečet,alespoň ne předním.

 Čekala jsem,že bude stačit pár dní a celé situace mezi kluky se nějak zlepší.Jenže od požáru bylo snad vše ještě horší.Kluci spolu už nevycházeli tak jako dřív, vlastně spolu buď nemluvili nebo se hádali.Od počátku se můj plán odejít od Danyho a ostatních zdál jako dobrý,ale čím déle jsem byla mimo ně,tím více se mi ukazovalo,že jsem se šeredně mýlila. Kapela se skoro rozpadala a z kluků odešel veškerý jejich elán, veselost a radost ze života.Už netrávili volný čas spolu,ale odděleně. Kamarádství co měli před pár měsíci by jim každý mohl závidět,ale poslední dobou se vytratilo.

Jednou jsem šla za Harrym a když jsem chtěla vejít do pokoje zaslechla jsem je jak se zase hádají.Nejdřív jsem chtěla odejít a nechat je ať si to vyřeší,ale pak jsem zaslechla mé jméno.

 „Harry ty to nechápeš? Mě už tohle nebaví.Nechci odejít z kapely jen říkám,že by jsme si měli od sebe dát všichni volno.Chci taky vidět svojí přítelkyni,ty tu máš Spencer pořád.Vlastně jí dáváš pořád přednost před námi.“ Rozčiloval se Zayn.

 „Souhlasím se Zaynem.“ Přidal se Louis.

 „ Chcete mi vyčítat,že trávím čas se Spencer? Vždyť ona se nám všem snaží pomoct.Byla tu pro mě vždy když vy jste se mi otočili zády.“ Okřikl je Harry.

 Nemohla jsem poslouchat dál, a tak jsem radši utekla ven.Běžela jsem za roh hotelu, kde stál velký strom o který jsem se opřela,klekla si a z očí nechala volně stékat slzy,které už jsem nemohla déle držet v sobě.

Harry mě bránil. Byla jsem ten poslední člověk,který si zasloužil aby ho před ostatními bránil.Vždyť to já jsem byla celou dobu příčina jejich hádek,problémů.

 Musela jsem se alespoň pokusit něco s tím udělat a tak jsem se rozhodla.Moje rozhodnutí pro mě nebylo snadné,ale musela jsem to udělat především pro Harryho,jeho ochranu a vůbec všech ostatních.Doufala jsem v to,že když se od Harryho budu držet co nejdál třeba ho Dany nechá už být, a tak jsem si jednoho dne sbalila v hotelu všechny věci které jsem tam měla a odešla pryč s tím,že se budu Harrymu vyhýbat.Nechtěla jsem to udělat,ale dlužila jsem jim to.

 Zdálo se,že můj plán vyšel.Od doby co jsem se od Harryho držela dál jsem o něm ani o ostatních nic nečetla.Harry se mi snažil pořád volat a psát,ale já nereagovala.Chtěl po mě vysvětlení proč jsem odešla,ale já mu ho dát nemohla.Bylo pro mě těžké vyhýbat se někomu koho jsem milovala.Vědět,že se trápí jen proto,že jsem ho nevarovala že ho opustím.Byla jsem si,ale jistá,že to byla pro něj menší bolest než kdybych byla s ním a děli se všechny ty věci.Často chodil k nám na zahradu s myšlenkou,že mě nejspíš zastihne.Pokaždé jsem chtěla vyjít ven a moct ho zase obejmout,ale nemohla jsem.Jen jsem stála za oknem a sledovalo ho,byl to jediný způsob jak ho zase vidět.

Harry to semnou zřejmě po dvou týdnech mého ignorování vzdal a odjel za svojí rodinou.Nebyla jsem ráda,že kvůli mně odjel zároveň to byla,ale i úleva a já věděla,že můžu trochu chodit ven,i když jsem neměla moc zájem o to někam chodit.