TARGET cz/sk

part 7.

Každý následují den jsem strávila s Harrym a s kluky.Po dlouhé době jsem byla konečně šťastná.

Měla jsem přátelé,ale hlavně Harryho který se pro mě stal někým bez koho jsem nemohla být.Každý den s ním byl něčím speciální.

Též mě,ale každý den hryzalo svědomí jelikož jsem Harrymu nebyla schopná říci pravdu.Nemohla jsem.Byla jsem příliš sobecká.S ním jsem byla,tak šťastná,že jsem se toho nechtěla vzdát a kdybych mu řekla pravdu o to všechno bych přišla.

Stále tu byl,ale problém s Danym a vůbec s celou partou.Oni si pořád mysleli,že jsem na jejich straně a chci Harrymu ublížit.Neměla jsem odvahu jim říci pravdu.Přesněji mi nedělalo problém jim říci pravdu,ale pomyšlení na důsledky mě děsilo.Snažila jsem se jim vyhýbat,tak dlouho jak se jen dalo.Ve škole jsem se skrývala a chodila jen z hodiny na hodinu aby mě neviděli.Odpoledne jsem strávila s Harrym nebo s kluky,no a večer jsem byla doma.Rodičům jsem řekla,že pokud někdo přijde mají říct,že nejsem doma.Abych jim nic nemusela vysvětlovat vymyslela jsem si,že se musím učit a nechci aby mě nikdo rušil.

 Tohle řešení,ale bylo jen dočasné.Věděla jsem,že mě hledají a nezdají to.Tím pádem musel přijít den,kdy jsem se odvážila jít do hotelu.

Vešla jsem do pokoje a položila před Danyho klíč od hotelového pokoje.

„Kde jsi byla? Už skoro měsíc se nám vyhýbáš.Co je to za klíč?“ koukl se na mě Dany tím jeho vražedným pohledem.

„Končím Dany a ty by jsi měl taky.Už to nechci dál dělat.Nedlužím to ani vám a ani Alli.Nech jeho i všechny kolem něj na pokoji!“ 

„Hráblo ti? Zabouchla ses do něj nebo co?“ položil mi otázku na kterou jsem ani nemusela odpovídat,jelikož z výrazu mé tváře sám našel odpověď.

„Fajn.Mohl jsem tušit,že to nezvládneš.Počítej,ale s tím,že se tvůj milovanej dozví pravdu a ty půjdeš ke dnu.Uvidíme zda s tebou potom pořád bude chtít být.“

„Vážně ti už hráblo? Koukej se vzchopit a přestat. Můžeš mu říct pravdu,ale sám dobře víš,že tě stáhnu sebou.Vás všechny,tak si pořádně promysli zda to chceš udělat.“ Mrkla jsem na něj a odešla z pokoje.Před Danym jsem možná hrála silnou a odvážnou se mu postavit,ale opak byl pravdou.Měla jsem strach.

Jakmile jsem vyšla z pokoje,opřela jsem se o zeď vedle dveřích abych si mohla vydechnout.Slyšela jsem jak Dany začal házet s věcmi a řvát: „Mrcha jedna! Já jí ukážu!“

Seděla jsem s Harrym v autě a jeli jsme do domu jeho rodičů.Přesněji do domu o kterým skoro nikdo nevěděl aby měli nějaké soukromí.Poprvé mě měli vidět na vlastní oči,a tak jsem byla trochu nervózní.Co mě,ale trápilo víc byla slova Danyho.Dany v sobě stále uchovává tolik nenávisti a chuti se někomu pomstít,že nemyslel na nic jiného.Znám ho už nějaký ten čas, a tak vím,že se svého cíle jen tak nevzdá a právě toho jsem se bála.Tím,že jsem mu oznámila svůj konec to prakticky teprve všechno začalo.

„Děje se něco?“ oslovil mě Harry a chytl mě za ruku a druhou rukou řídil.

„Všechno v pohodě“ pokusila jsem se o úsměv,který mi moc nevyšel;opět jsem mu lhala.

„Jestli se něco děje a já můžu pomoct,chci ti pomoct.“ Koukl se na mě a pak zpět na cestu.

„Jen buď semnou jo? To mi pomůže.“ Řekla jsem a pevně stiskla jeho ruku.

Dojeli jsme k domu a seděli chvilku v autě.Rozhlížela jsem se kolem a bylo to tam pěkné.Byla to něco jako chata,uprostřed ničeho a to na tom bylo to pěkné.

„Jdem?“ koukl se na mě Harry a otevřel dveře.

„Počkej“ chytla jsem ho za ruku aby se vrátil do auta.

„Chci ti něco dát.“ Vyndala jsem z tašky kompas,který patřil mému dědečkovi.

„Chci abys ho měl ty.“ Dala jsem mu ho do ruky.

„Spencer,ale to nemůžu.Vím,že pro tebe hodně znamená.“ Držel ho v ruce a prohlížel si ho.

„Stejně,tak jako ty.:) Hele vím,že se ti líbil a já bych chtěla abys ho měl.“ Usmála jsem se na něj a dala mu pusu.

Seděla jsem s Harryho rodinou u jednoho stolu a všichni jsme se společně naobědvali a povídali si.Všichni na mě byli tak milí a uvítali mě u nich doma jakoby to byl můj domov.Harryho mamka mi vyprávěla co Harry dělal když byl malý a hodně jsme se u toho nasmáli.Chtěli i vědět kde jsme se potkali.Z mých úst opět vycházeli jen lži,když jsem vyprávěla příběh o tom,jak jsme se “náhodou“ potkali v klubu.Později i přišla řada na články o Harrym.Cítila jsem se strašně když se o tom začali bavit a s tím jsem si i hned pomyslela;co tam vlastně dělám.Pokojně jsem seděla a obědvala u jednoho stolu s jeho rodinou a dělala jakoby se nic nestalo.Přitom já byla příčina toho všeho co se Harrymu stalo.Já byla ta co se jeho i jeho rodinu a všechny kolem něj snažila dostat na dno.

Někdo zaklepal na dveře a Harry se zvedl a šel otevřít.

„Ahoj co ty tady děláš?“ ozvalo se od dveří a mě ten hlas přišel povědomí.

Osoba,která přišla se zjevila ve dveřích u jídelny a já zpanikařila.Byl to Harryho řidič,ten od té nehody.Ten co srazil Alli.Co se tohohle týče měla jsem v sobě celou tu věc uzavřenou,ale strach jsem měla jiné z věci a sice z té,že mě pozná.

Po dobu kdy se bavil s Harrym jsem byla otočená na druhou stranu a dělala,že koukám z okna aby mi moc neviděl do tváře.Měla jsem jediné přání aby si mě nevšiml.

„No nic.Jsem rád,že jsem tě viděl.Vidím,že máte rodinný oběd,tak nebudu rušit a přijdu později.“ Řekl a já si oddychla.

„Jéj já bych zapomněl.Musím ti představit svojí přítelkyni Marty to je Spencer.“ Řekl Harry a ukázal na mě.

„Těší mě.“ Musela jsem se otočit abych mu odpověděla a snažila se usmát.

„Taky mě těší ,jsi pěkná.“ Řekl údajný Marty a chvilku se na mě jen zamyšleně díval.

„Přijdeš mi povědomá.Neznáme se odněkud?“

Cítila jsem na sobě pohled všech u stolu.Jen jsem seděla a moje srdce bilo jako o závod.